Jób 34
1 Ještě mluvil Elihu, a řekl:
And Elihu commenced, and said,
2 Poslouchejte, moudří, řečí mých, a rozumní, ušima pozorujte.
Hear, O ye wise men, my words; and ye that have knowledge, give ear unto me.
3 Nebo ucho řečí zkušuje, tak jako dásně okoušejí pokrmu.
For the ear proveth words, as the palate tasteth the food.
4 Soud sobě zvolme, a vyhledejme mezi sebou, co by bylo dobrého.
Let us choose for ourselves what is just: let us acknowledge between ourselves what is good.
5 Nebo řekl Job: Spravedliv jsem, a Bůh silný zavrhl při mou.
For Job hath said, “I am righteous; and God hath taken away justice from me.
6 Své-liž bych pře ukrývati měl? Přeplněna jest bolestí rána má bez provinění.
Should I lie concerning the justice due me? incurable is [my wound from] the arrow I bear in me without any transgression.”
7 Který muž jest podobný Jobovi, ješto by pil posměch jako vodu?
What man is there like Job, who drinketh scorning like water,
8 A že by všel v tovaryšství s činiteli nepravosti, a chodil by s lidmi nešlechetnými?
And is on the road to keep company with the wrong-doers, and to walk with men of wickedness?
9 Nebo řekl: Neprospívá to člověku líbiti se Bohu.
For he hath said, “It profiteth a man nothing when he acteth according to the pleasure of God.”
10 A protož, muži rozumní, poslouchejte mne. Odstup od Boha silného nešlechetnost a od Všemohoucího nepravost.
Therefore ye men of sense hearken unto me: far is it from God to practise wickedness; and from the Almighty to do wrong!
11 Nebo on podlé skutků člověka odplací, a podlé toho, jaká jest čí cesta, působí, aby to nalézal.
For the work of a son of earth doth he recompense unto him, and according to the path of man doth he permit things to occur to him.
12 A naprosto Bůh silný nečiní nic nešlechetně, a Všemohoucí nepřevrací soudu.
Yea, surely God will not condemn unjustly, nor will the Almighty pervert justice.
13 Kdo svěřil jemu zemi? A kdo zpořádal všecken okršlek?
Who hath given him a charge concerning the earth? or who hath intrusted [him] the whole world?
14 Kdyby se na něj obrátil, a ducha jeho i duši jeho k sobě vzal,
If he were to set his heart upon man, he would gather unto himself his spirit and his breath:
15 Umřelo by všeliké tělo pojednou, a tak by člověk do prachu se navrátil.
All flesh would perish together, and the son of earth would return again unto dust.
16 Máš-li tedy rozum, poslyš toho, pusť v uši své hlas řečí mých.
If then thou wishest to understand, hear this: give ear to the sound of my words.
17 Ješto ten, kterýž by v nenávisti měl soud, zdaliž by panovati mohl? Èili toho, jenž jest svrchovaně spravedlivý, za nešlechetného vyhlásíš?
Is it possible that he who hateth justice should govern? or wilt thou condemn the righteous mighty One?
18 Zdaliž sluší králi říci: Ó nešlechetný, a šlechticům: Ó bezbožní?
[Is it fit] to say to a king, Thou art worthless? and to princes, Ye are wicked?
19 Mnohem méně tomu, kterýž nepřijímá osob knížat, aniž u něho má přednost urozený před nuzným; nebo dílo rukou jeho jsou všickni.
Whereas he is one that showeth no favor to chieftains, and distinguisheth not the rich before the indigent; for all of them are the work of his hands.
20 V okamžení umírají, třebas o půl noci postrčeni bývají lidé, a pomíjejí, a zachvácen bývá silný ne rukou lidskou.
In a moment will they die, and in the midst of the night; people are moved, and pass away: and the mighty will be removed without a human hand.
21 Nebo oči jeho hledí na cesty člověka, a všecky kroky jeho on spatřuje.
For big eyes are upon the ways of man, and all his steps doth he see.
22 Neníť žádných temností, ani stínu smrti, kdež by se skryli činitelé nepravosti.
There is no darkness, nor shadow of death, where the evil-doers can hide themselves.
23 Aniž zajisté vzkládá na koho více, tak aby se s Bohem silným souditi mohl.
For he need not direct [his attention] a long time upon man, that he should enter into judgment before God.
24 Pyšné stírá bez počtu, a postavuje jiné na místa jejich.
He breaketh down mighty men without [long] searching, and placeth others in their stead.
25 Nebo zná skutky jejich; pročež na ně obrací noc, a potříni bývají.
For the reason that he knoweth their deeds: therefore he overturneth them in the night, and they are crushed.
26 Jakožto bezbožné rozráží je na místě patrném,
Among wicked men doth he strike them, in the place where [many] see them:
27 Proto že odstoupili od něho, a žádných cest jeho nešetřili,
Because they have departed from following him, and have not considered all his ways.
28 Aby dokázal, že připouští k sobě křik nuzného, a volání chudých že vyslýchá.
Bringing before them the cry of the indigent, and the cry of the afflicted which he had to hear.
29 (Nebo když on spokojí, kdo znepokojí? A když skryje tvář svou, kdo jej spatří?) Tak celý národ, jako i každého člověka jednostejně,
When he now granteth rest, who will condemn [him]! and when he hideth his face, who can behold him? whether it be against a nation, or against one man, it is the same:
30 Aby nekraloval člověk pokrytý, aby nebylo lidem ourazu.
That no hypocritical man may reign, that such shall not be a mare to the people.
31 Jistě žeť k Bohu silnému raději toto mluveno býti má: Ponesuť, nezruším.
For truly it is only fitting to say unto God, “I bear [cheerfully], I will not do any wrong;
32 Mimo to, nevidím-li čeho, ty vyuč mne; jestliže jsem nepravost páchal, neučiním toho víc.
What I cannot see myself, do thou truly teach me; if I have done what is unjust, I will do so no more.”
33 Nebo zdali vedlé tvého zdání odplacovati má, že bys ty toho neliboval, že bys ono zvoloval, a ne on? Pakli co víš jiného, mluv.
Should he then according to thy view send a recompense, because thou hast rejected him? “Because thou must choose, and not I?” and what thou knowest, do speak.
34 Muži rozumní se mnou řeknou, i každý moudrý poslouchaje mne,
Men of sense will say unto me, and every wise man who heareth me,
35 Že Job hloupě mluví, a slova jeho nejsou rozumná.
That Job hath not spoken with knowledge, and that his words are without intelligence.
36 Ó by zkušen byl Job dokonale, pro odmlouvání nám jako lidem nepravým,
Oh that Job may therefore be probed continually, in order to give answers against sinful men.
37 Poněvadž k hříchu svému přidává i nešlechetnost, mezi námi také jen chloubu svou vynáší, a rozmnožuje řeči své proti Bohu.
For he addeth unto his sin transgression: among us he uttereth too many loud words, and multiplieth his speeches against God.
