Jób 32

1 A když přestali ti tři muži odpovídati Jobovi, proto že se spravedlivý sobě zdál,

Y cesaron estos tres varones de responder a Job, por cuanto él era justo en sus ojos.

2 Tedy rozpáliv se hněvem Elihu, syn Barachele Buzitského z rodu Syrského, na Joba, rozhněval se, proto že spravedlivější pravil býti duši svou nad Boha.

Entonces Eliú hijo de Baraquel, buzita, de la familia de Ram, se enojó con furor contra Job; se enojó con furor, por cuanto se justificaba a sí mismo más que a Dios.

3 Ano i na ty tři z přátel jeho roznítil se hněv jeho, proto že nenalézajíce odpovědi, však potupovali Joba.

Se enojó asimismo con furor contra sus tres amigos, por cuanto no hallaban qué responder, habiendo condenado a Job.

4 Nebo Elihu očekával na Joba a na ně s řečí, proto že starší byli věkem než on.

Y Eliú había esperado a Job en la disputa, porque todos eran más viejos de días que él.

5 Ale vida Elihu, že nebylo žádné odpovědi v ústech těch tří mužů, zažhl se v hněvě svém.

Pero viendo Eliú que no había respuesta en la boca de aquellos tres varones, su furor se encendió.

6 I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského, řka: Já jsem nejmladší, vy pak jste starci, pročež ostýchaje se, nesměl jsem vám oznámiti zdání svého.

Y respondió Eliú hijo de Baraquel, buzita, y dijo: Yo soy menor de días y vosotros viejos; por tanto he tenido miedo, y he temido de declararos mi opinión.

7 Myslil jsem: Staří mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost.

Yo decía: Los días hablarán, y la muchedumbre de años declarará sabiduría.

8 Ale vidím, že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné.

Ciertamente espíritu hay en el hombre, e inspiración del Omnipotente los hace que entiendan.

9 Slavní ne vždycky jsou moudří, aniž starci vždycky rozumějí soudu.

No los grandes son los sabios, ni los viejos entienden el derecho.

10 A protož pravím: Poslouchejte mne, oznámím i já také zdání své.

Por tanto yo dije: Escuchadme; declararé yo también mi sabiduría.

11 Aj, očekával jsem na slova vaše, poslouchal jsem důvodů vašich dotud, dokudž jste vyhledávali řeči,

He aquí yo he esperado a vuestras razones, he escuchado vuestros argumentos, entre tanto que buscábais palabras.

12 A bedlivě vás soudě, spatřil jsem, že žádného není, kdo by Joba přemohl, není z vás žádného, ješto by odpovídal řečem jeho.

Y aun os he considerado, y he aquí que no hay de vosotros quién redarguya a Job, y responda a sus razones.

13 Ale díte snad: Nalezli jsme moudrost, Bůh silný stihá jej, ne člověk.

Para que no digáis: Nosotros hemos hallado sabiduría; que conviene que Dios lo derribe, y no el hombre.

14 Odpovím: Ač Job neobracel proti mně řeči, a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati.

Ahora bien, Job no dirigió a mí sus palabras, ni yo le responderé con vuestras razones.

15 Bojí se, neodpovídají více, zavrhli od sebe slova.

Se espantaron, no respondieron más; se les fueron las hablas.

16 Èekal jsem zajisté, však poněvadž nemluví, ale mlčí, a neodpovídají více,

Y yo esperé, porque no hablaban, antes pararon, y no respondieron más.

17 Odpovím i já také za sebe, oznámím zdání své i já.

Por eso yo también responderé mi parte, también yo declararé mi opinión.

18 Nebo pln jsem řečí, těsno ve mně duchu života mého.

Porque lleno estoy de palabras, y el espíritu de mi corazón me constriñe.

19 Aj, břicho mé jest jako mest nemající průduchu, jako sudové noví rozpuklo by se.

De cierto mi corazón está como el vino que no tiene respiradero, y se rompe como odres nuevos.

20 Mluviti budu, a vydchnu sobě, otevru rty své, a odpovídati budu.

Hablaré pues y respiraré; abriré mis labios, y responderé.

21 Nebuduť pak šetřiti osoby žádného, a k člověku bez proměňování jména mluviti budu.

No haré ahora acepción de personas, ni usaré con hombre de títulos lisonjeros.

22 Nebo neumím jmen proměňovati, nebo tudíž by mne zachvátil stvořitel můj.

Porque no sé hablar lisonjas; de otra manera en breve mi Hacedor me consuma.