< Jób 32 >

1 A když přestali ti tři muži odpovídati Jobovi, proto že se spravedlivý sobě zdál,
Then those three men stopped answering Job, because [they could not convince Job that he was wrong in claiming that] he had not done anything that was wrong.
2 Tedy rozpáliv se hněvem Elihu, syn Barachele Buzitského z rodu Syrského, na Joba, rozhněval se, proto že spravedlivější pravil býti duši svou nad Boha.
Then Elihu, the son of Barachel, a descendant of Buz, from the clan of Ram, became very angry at Job. He was angry because Job continued to claim that he was righteous/innocent, and that God was wrong [to punish him].
3 Ano i na ty tři z přátel jeho roznítil se hněv jeho, proto že nenalézajíce odpovědi, však potupovali Joba.
He was also angry with Job’s three friends, because they had declared that Job must have done many things that were wrong, but they were unable to convince Job [that what they said was true]. As a result, [it seemed to Elihu that] God did what was wrong by punishing Job.
4 Nebo Elihu očekával na Joba a na ně s řečí, proto že starší byli věkem než on.
Elihu was younger than the others, so he waited [until they had finished speaking] before he replied to Job.
5 Ale vida Elihu, že nebylo žádné odpovědi v ústech těch tří mužů, zažhl se v hněvě svém.
But when Elihu realized that the three men had no more to say [MTY] to Job, he became angry.
6 I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského, řka: Já jsem nejmladší, vy pak jste starci, pročež ostýchaje se, nesměl jsem vám oznámiti zdání svého.
And this is what he said: “I am young, and you all are much older than I am. So, I was timid, and I was afraid to tell you what I was thinking.
7 Myslil jsem: Staří mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost.
I thought, ‘Let those [PRS] who are much older speak, because older people [should be able to] say things that are wise.’
8 Ale vidím, že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné.
But the Spirit of Almighty [God] is within people, and it is he who enables them to be wise.
9 Slavní ne vždycky jsou moudří, aniž starci vždycky rozumějí soudu.
It is not people becoming old that enables them to be wise; not [all] old people understand what is right.
10 A protož pravím: Poslouchejte mne, oznámím i já také zdání své.
“So, I say, ‘Listen to me, and allow me to say what I think.’
11 Aj, očekával jsem na slova vaše, poslouchal jsem důvodů vašich dotud, dokudž jste vyhledávali řeči,
I waited for you all to speak; I wanted to hear the wise things that you would say. I waited while you thought carefully about what [would be the right things] to say.
12 A bedlivě vás soudě, spatřil jsem, že žádného není, kdo by Joba přemohl, není z vás žádného, ješto by odpovídal řečem jeho.
I paid attention carefully, but surprisingly, none of you were able to prove that what Job said was wrong.
13 Ale díte snad: Nalezli jsme moudrost, Bůh silný stihá jej, ne člověk.
So, do not say [to yourselves], ‘We have discovered what is wise!’ It is God who must (refute Job/show that what Job said was wrong), because you three have not been able to do that.
14 Odpovím: Ač Job neobracel proti mně řeči, a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati.
Job was replying to you, [not to me], but I will not reply to him by saying what you three said.
15 Bojí se, neodpovídají více, zavrhli od sebe slova.
“You three are dismayed [because you have not been able to convince him that he was wrong], so you are not saying any more to him [DOU].
16 Èekal jsem zajisté, však poněvadž nemluví, ale mlčí, a neodpovídají více,
But because you do not speak, I certainly will not wait any longer [RHQ]; you merely stand there and do not reply any more.
17 Odpovím i já také za sebe, oznámím zdání své i já.
So [now] I also will reply [to Job] and say what I think.
18 Nebo pln jsem řečí, těsno ve mně duchu života mého.
I have plenty to say, and my spirit compels me to say it.
19 Aj, břicho mé jest jako mest nemající průduchu, jako sudové noví rozpuklo by se.
My inner being is like [SIM] a (wineskin/bag that has (new/fermenting) wine in it), and it will soon burst.
20 Mluviti budu, a vydchnu sobě, otevru rty své, a odpovídati budu.
I must speak [MTY], in order that I do not have to keep holding what I want to say; I must say something [MTY] to reply [to you all].
21 Nebuduť pak šetřiti osoby žádného, a k člověku bez proměňování jména mluviti budu.
I will speak [fairly], not favoring any of you, and I will not try to flatter anyone.
22 Nebo neumím jmen proměňovati, nebo tudíž by mne zachvátil stvořitel můj.
I [really] do not know how to flatter people; and if I did that, God would soon get rid of me.”

< Jób 32 >