Jób 32
1 A když přestali ti tři muži odpovídati Jobovi, proto že se spravedlivý sobě zdál,
So these three men ceased to answer Job, because he was righteous in his own eyes.
2 Tedy rozpáliv se hněvem Elihu, syn Barachele Buzitského z rodu Syrského, na Joba, rozhněval se, proto že spravedlivější pravil býti duši svou nad Boha.
Then was kindled the wrath of Elihu the son of Barachel the Buzite, of the family of Ram: against Job was his wrath kindled, because he justified himself rather than God.
3 Ano i na ty tři z přátel jeho roznítil se hněv jeho, proto že nenalézajíce odpovědi, však potupovali Joba.
Also against his three friends was his wrath kindled, because they had found no answer, and yet had condemned Job.
4 Nebo Elihu očekával na Joba a na ně s řečí, proto že starší byli věkem než on.
Now Elihu had waited to speak unto Job, because they were elder than he.
5 Ale vida Elihu, že nebylo žádné odpovědi v ústech těch tří mužů, zažhl se v hněvě svém.
And when Elihu saw that there was no answer in the mouth of these three men, his wrath was kindled.
6 I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského, řka: Já jsem nejmladší, vy pak jste starci, pročež ostýchaje se, nesměl jsem vám oznámiti zdání svého.
And Elihu the son of Barachel the Buzite answered and said, I am young, and ye are very old; wherefore I held back, and durst not shew you mine opinion.
7 Myslil jsem: Staří mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost.
I said, Days should speak, and multitude of years should teach wisdom.
8 Ale vidím, že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné.
But there is a spirit in man, and the breath of the Almighty giveth them understanding.
9 Slavní ne vždycky jsou moudří, aniž starci vždycky rozumějí soudu.
It is not the great that are wise, nor the aged that understand judgment.
10 A protož pravím: Poslouchejte mne, oznámím i já také zdání své.
Therefore I said, Hearken to me; I also will shew mine opinion.
11 Aj, očekával jsem na slova vaše, poslouchal jsem důvodů vašich dotud, dokudž jste vyhledávali řeči,
Behold, I waited for your words, I listened for your reasons, whilst ye searched out what to say.
12 A bedlivě vás soudě, spatřil jsem, že žádného není, kdo by Joba přemohl, není z vás žádného, ješto by odpovídal řečem jeho.
Yea, I attended unto you, and, behold, there was none that convinced Job, or that answered his words, among you.
13 Ale díte snad: Nalezli jsme moudrost, Bůh silný stihá jej, ne člověk.
Beware lest ye say, We have found wisdom; God may vanquish him, not man:
14 Odpovím: Ač Job neobracel proti mně řeči, a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati.
For he hath not directed his words against me; neither will I answer him with your speeches.
15 Bojí se, neodpovídají více, zavrhli od sebe slova.
They are amazed, they answer no more: they have not a word to say.
16 Èekal jsem zajisté, však poněvadž nemluví, ale mlčí, a neodpovídají více,
And shall I wait, because they speak not, because they stand still, and answer no more?
17 Odpovím i já také za sebe, oznámím zdání své i já.
I also will answer my part, I also will shew mine opinion.
18 Nebo pln jsem řečí, těsno ve mně duchu života mého.
For I am full of words; the spirit within me constraineth me.
19 Aj, břicho mé jest jako mest nemající průduchu, jako sudové noví rozpuklo by se.
Behold, my belly is as wine which hath no vent; like new bottles it is ready to burst.
20 Mluviti budu, a vydchnu sobě, otevru rty své, a odpovídati budu.
I will speak, that I may be refreshed; I will open my lips and answer.
21 Nebuduť pak šetřiti osoby žádného, a k člověku bez proměňování jména mluviti budu.
Let me not, I pray you, respect any man’s person; neither will I give flattering titles unto any man.
22 Nebo neumím jmen proměňovati, nebo tudíž by mne zachvátil stvořitel můj.
For I know not to give flattering titles; [else] would my Maker soon take me away.
