Jób 31

1 Smlouvu jsem učinil s očima svýma, a proč bych hleděl na pannu?

Hice un pacto con mis ojos. ¿Cómo podría entonces fijar mi mirada en una doncella?

2 Nebo jaký jest díl od Boha s hůry, aneb dědictví od Všemohoucího s výsosti?

¿Cuál sería la recompensa de ʼEloah desde arriba o la herencia de ʼEL-Shadday desde las alturas?

3 Zdaliž zahynutí nešlechetnému a pomsta zázračná činitelům nepravosti připravena není?

¿No es la calamidad para el perverso, y el desastre para los que obran iniquidad?

4 Zdaliž on nevidí cest mých, a všech kroků mých nepočítá?

¿No observa Él mis caminos y cuenta todos mis pasos?

5 Obíral-li jsem se s neupřímostí, a chvátala-li ke lsti noha má:

Si anduve con vanidad y mi pie se apresuró al engaño,

6 Nechť mne zváží na váze spravedlnosti, a přezví Bůh upřímost mou.

sea yo pesado en balanza justa, y conozca ʼEloah a mi integridad.

7 Uchýlil-li se krok můj s cesty, a za očima mýma odešlo-li srdce mé, a rukou mých chytila-li se jaká poškvrna:

Si mi paso se apartó del camino, mi corazón se fue tras mis ojos o si alguna mancha se pegó a mis manos,

8 Tedy co naseji, nechť jiný sní, a výstřelkové moji ať jsou vykořeněni.

siembre yo y coma otro. Sea arrancada mi cosecha.

9 Jestliže se dalo přivábiti srdce mé k ženě, a u dveří bližního svého činil-li jsem úklady:

Si mi corazón fue seducido por una mujer y aceché a la puerta de mi prójimo,

10 Nechť mele jinému žena má, a nad ní ať se schylují jiní.

muela mi esposa para otro y sobre ella se encorven otros.

11 Neboť jest to nešlechetnost, a nepravost odsudku hodná.

Porque eso sería una lujuriosa perversidad y una iniquidad castigada por los jueces,

12 Oheň ten zajisté by až do zahynutí žral, a všecku úrodu mou vykořenil.

un fuego que consume hasta el Abadón, que arrancaría toda mi hacienda.

13 Nechtěl-li jsem státi k soudu s služebníkem svým aneb děvkou svou v rozepři jejich se mnou?

Si menosprecié el derecho de mi esclavo o de mi esclava, cuando ellos tenían una queja contra mí,

14 Nebo co bych činil, kdyby povstal Bůh silný? A kdyby vyhledával, co bych odpověděl jemu?

¿qué haré cuando ʼEL me levante? ¿Qué le responderé cuando me llame a cuentas?

15 Zdali ten, kterýž mne v břiše učinil, neučinil i jeho? A nesformoval nás hned v životě jeden a týž?

El que me formó en el vientre, ¿no lo formó también a él? ¿No nos formó el mismo en la matriz?

16 Odepřel-li jsem žádosti nuzných, a oči vdovy jestliže jsem kormoutil?

Si estorbé el anhelo de los pobres o hice desfallecer los ojos de la viuda,

17 A jedl-li jsem skyvu svou sám, a nejedl-li i sirotek z ní?

o comí mi bocado a solas y el huérfano no comió de él,

18 Poněvadž od mladosti mé rostl se mnou jako u otce, a od života matky své býval jsem vdově za vůdce.

aunque desde mi juventud creció conmigo como con un padre y lo guié desde el seno materno,

19 Díval-li jsem se na koho, že by hynul, nemaje šatů, a nuzný že by neměl oděvu?

si vi a algún vagabundo sin ropas o algún menesteroso sin algo con lo cual cubrirse,

20 Nedobrořečila-li mi bedra jeho, že rounem beranů mých se zahřel?

y sus órganos internos no me bendijeron al calentarse con el vellón de mis ovejas,

21 Opřáhl-li jsem na sirotka rukou svou, když jsem v bráně viděl pomoc svou:

si alcé mi mano contra el huérfano cuando me vi apoyado en la puerta,

22 Lopatka má od svých plecí nechť odpadne, a ruka má z kloubu svého ať se vylomí.

despréndase mi brazo del hombro y descoyúntese mi brazo de su hueso.

23 Nebo jsem se bál, aby mne Bůh nesetřel, jehož bych velebnosti nikoli neznikl.

Porque temo el castigo de ʼEL, pues ante su majestad nada puedo hacer.

24 Skládal-li jsem v zlatě naději svou, aneb hrudě zlata říkal-li jsem: Doufání mé?

Si fijé mi confianza en el oro y al metal precioso dije: Tú eres mi esperanza,

25 Veselil-li jsem se z toho, že bylo rozmnoženo zboží mé, a že ho množství nabyla ruka má?

si me complací por mis grandes riquezas y porque mi mano ganó mucho,

26 Hleděl-li jsem na světlost slunce svítícího, a na měsíc spanile chodící,

si miré al sol resplandeciente o a la luna que se desplazaba en su esplendor,

27 Tak že by se tajně dalo svésti srdce mé, a že by líbala ústa má ruku mou?

si mi corazón fue seducido en secreto y mi boca les envió un beso con la mano,

28 I toť by byla nepravost odsudku hodná; neboť bych tím zapíral Boha silného nejvyššího.

también sería iniquidad digna de castigo, por negar al ʼEL que está en lo alto.

29 Radoval-li jsem se z neštěstí toho, kterýž mne nenáviděl, a plésal-li jsem, když se mu zle vedlo?

¿Me alegré de la ruina del que me aborrecía o salté de júbilo porque el mal cayó sobre él?

30 Nedopustilť jsem zajisté hřešiti ani ústům svým, abych zlořečení žádal duši jeho.

¡No! Nunca dejé que mi boca pecara, ni al maldecir al enemigo, ni al hacer una imprecación para que muriera.

31 Jestliže neříkala čeládka má: Ó by nám dal někdo masa toho; nemůžeme se ani najísti?

Decían los esclavos de mi casa: ¿Quién no se sació con su carne?

32 Nebo vně nenocoval host, dvéře své pocestnému otvíral jsem.

El forastero no pasaba la noche en la calle. Yo abría mis puertas al viajero.

33 Přikrýval-li jsem jako jiní lidé přestoupení svá, skrývaje v skrýši své nepravost svou?

Si encubrí mis transgresiones como Adán y oculté la iniquidad en mi seno

34 A ač bych byl mohl škoditi množství velikému, ale pohanění rodů děsilo mne; protož jsem mlčel, nevycházeje ani ze dveří.

por temor a la muchedumbre, o porque el desprecio de la gente me intimidó y no salí a la puerta.

35 Ó bych měl toho, kterýž by mne vyslyšel. Ale aj, totoť jest znamení mé: Všemohoucí sám bude odpovídati za mne, a kniha, kterouž sepsal odpůrce můj.

¡Ojalá me escuchara! ¡Ciertamente aquí está mi firma! ¡Que ʼEL-Shadday me responda!

36 Víť Bůh, nenosil-li bych ji na rameni svém, neotočil-li bych ji sobě místo koruny.

Ciertamente lo llevaría sobre mi hombro y me lo ataría a la cabeza como una corona.

37 Počet kroků svých oznámil bych jemu, jako kníže přiblížil bych se k němu.

Le rendiría cuenta de todos mis pasos, y como a un príncipe me acercaría ante Él.

38 Jestliže proti mně země má volala, tolikéž i záhonové její plakali,

Si mi tierra clama contra mí y lloran sus surcos junto a ella,

39 Jídal-li jsem úrody její bez peněz, a duši držitelů jejich přivodil-li jsem k vzdychání:

si comí su fruto sin pagar o afligí a sus labradores,

40 Místo pšenice nechť vzejde trní, a místo ječmene koukol. Skonávají se slova Jobova.

crezcan abrojos en lugar de trigo y cizaña en vez de cebada. Aquí terminan las palabras de Job.