Jób 30
1 Nyní pak posmívají se mi mladší mne, jejichž bych otců nechtěl byl postaviti se psy stáda svého.
Pero ahora, se burlan de mí los que son más jóvenes que yo, a cuyos antepasados yo rehusé dejar con los perros de mi rebaño,
2 Ač síla rukou jejich k čemu by mi byla? Zmařena jest při nich starost jejich.
pues ¿para qué me servía la fuerza de sus manos, si su edad madura y su vigor perecieron?
3 Nebo chudobou a hladem znuzeni, utíkali na planá, tmavá, soukromná a pustá místa.
Están anémicos a causa de la miseria y el hambre. Roen la tierra reseca y huyen a la desolación, al lugar tenebroso y despoblado.
4 Kteříž trhali zeliny po chrastinách, ano i koření, a jalovec za pokrm byl jim.
Arrancan malvas entre los matorrales y se alimentan con raíces de enebro.
5 Z prostřed lidí vyháníni byli; povolávali za nimi, jako za zlodějem,
Están expulsados de la comunidad. Contra ellos gritan como a ladrones.
6 Tak že musili bydliti v výmolích potoků, v děrách země a skálí.
Viven en barrancos espantosos, en cuevas de la tierra y en las peñas.
7 V chrastinách řvali, pod trní se shromažďovali,
Aúllan entre los matorrales y se apiñan bajo las ortigas.
8 Lidé nejnešlechetnější, nýbrž lidé bez poctivosti, menší váhy i než ta země.
Generación de necios, generación sin nombre, echados a latigazos de esta tierra.
9 Nyní, pravím, jsem jejich písničkou, jsa jim učiněn za přísloví.
¡Y ahora soy su motivo de mofa y les sirvo de refrán!
10 V ošklivosti mne mají, vzdalují se mne, a na tvář mou nestydí se plvati.
Me repugnan y se alejan de mí. De mi presencia no refrenan su saliva.
11 Nebo Bůh mou vážnost odjal, a ssoužil mne; pročež uzdu před přítomností mou svrhli.
Porque Él aflojó la cuerda de mi arco y me afligió, ellos se quitaron el freno frente a mí.
12 Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své.
A mi derecha se levanta el populacho, enredan mis pies, me preparan caminos destructivos,
13 Mou pak stezku zkazili, k bídě mé přidali, ač jim to nic nepomůže.
desbaratan mi senda, se aprovechan de mi calamidad y nadie los restringe.
14 Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénění mému valí se.
Vienen como abridores de amplia brecha [en el muro] y en medio de la ruinosa tormenta se abalanzan contra mi calamidad.
15 Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé.
Los terrores me asaltan de repente, combatieron mi honor como el viento y mi prosperidad desapareció como nube.
16 A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého,
Ahora mi alma se me derrama. Los días de aflicción se apoderaron de mí.
17 Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají.
La noche me taladra los huesos y los dolores que me corroen no descansan.
18 Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá.
Una fuerza poderosa desfiguró mi ropa y me aprieta como el cuello de mi abrigo.
19 Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu.
Me derribó en el lodo. Quedé como el polvo y la ceniza.
20 Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne.
Clamo a Ti, y no me respondes. Me presento, y Tú no me atiendes.
21 Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ.
Te volviste cruel conmigo y me persigues con la fuerza de tu mano.
22 Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud.
Me levantas, me haces cabalgar sobre el viento y me deshaces en la tormenta.
23 Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý.
Porque yo sé que me conduces a la muerte, a la casa de reunión para todos los vivientes.
24 Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali.
¿Sin embargo no extiendes tu mano al que está sobre una pila de ruinas o en su desastre, y por tanto pide socorro?
25 Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným.
¿No lloré por el afligido? ¿No tuvo compasión mi alma del menesteroso?
26 Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota.
Pero cuando esperaba el bien, me vino el mal. Cuando esperaba luz, me vino oscuridad.
27 Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení.
Mis órganos internos se agitan y no reposan. Me confrontan días de aflicción.
28 Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím.
Ando ennegrecido, y no por el sol. Me levanto en la congregación y pido ayuda.
29 Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů.
Soy hermano de chacales y compañero de avestruces.
30 Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti.
Mi piel ennegrecida se me cae, y mis huesos arden de calor.
31 A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících.
Por tanto, mi arpa se convirtió en lamento, y mi flauta es la voz de los que lloran.
