Jób 30
1 Nyní pak posmívají se mi mladší mne, jejichž bych otců nechtěl byl postaviti se psy stáda svého.
Bvt now they that are yonger then I, mocke me: yea, they whose fathers I haue refused to set with the dogges of my flockes.
2 Ač síla rukou jejich k čemu by mi byla? Zmařena jest při nich starost jejich.
For whereto shoulde the strength of their handes haue serued mee, seeing age perished in them?
3 Nebo chudobou a hladem znuzeni, utíkali na planá, tmavá, soukromná a pustá místa.
For pouertie and famine they were solitary, fleeing into the wildernes, which is darke, desolate and waste.
4 Kteříž trhali zeliny po chrastinách, ano i koření, a jalovec za pokrm byl jim.
They cut vp nettels by the bushes, and the iuniper rootes was their meate.
5 Z prostřed lidí vyháníni byli; povolávali za nimi, jako za zlodějem,
They were chased forth from among men: they shouted at them, as at a theefe.
6 Tak že musili bydliti v výmolích potoků, v děrách země a skálí.
Therfore they dwelt in the clefts of riuers, in the holes of the earth and rockes.
7 V chrastinách řvali, pod trní se shromažďovali,
They roared among the bushes, and vnder the thistles they gathered themselues.
8 Lidé nejnešlechetnější, nýbrž lidé bez poctivosti, menší váhy i než ta země.
They were the children of fooles and the children of villaines, which were more vile then the earth.
9 Nyní, pravím, jsem jejich písničkou, jsa jim učiněn za přísloví.
And now am I their song, and I am their talke.
10 V ošklivosti mne mají, vzdalují se mne, a na tvář mou nestydí se plvati.
They abhorre me, and flee farre from mee, and spare not to spit in my face.
11 Nebo Bůh mou vážnost odjal, a ssoužil mne; pročež uzdu před přítomností mou svrhli.
Because that God hath loosed my corde and humbled mee, they haue loosed the bridle before me.
12 Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své.
The youth rise vp at my right hand: they haue pusht my feete, and haue trode on me as on the paths of their destruction.
13 Mou pak stezku zkazili, k bídě mé přidali, ač jim to nic nepomůže.
They haue destroyed my paths: they tooke pleasure at my calamitie, they had none helpe.
14 Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénění mému valí se.
They came as a great breach of waters, and vnder this calamitie they come on heapes.
15 Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé.
Feare is turned vpon mee: and they pursue my soule as the winde, and mine health passeth away as a cloude.
16 A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého,
Therefore my soule is nowe powred out vpon me, and the dayes of affliction haue taken holde on me.
17 Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají.
It pearceth my bones in the night, and my sinewes take no rest.
18 Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá.
For the great vehemencie is my garment changed, which compasseth me about as the colar of my coate.
19 Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu.
He hath cast me into the myre, and I am become like ashes and dust.
20 Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne.
Whe I cry vnto thee, thou doest not heare me, neither regardest me, when I stand vp.
21 Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ.
Thou turnest thy selfe cruelly against me, and art enemie vnto mee with the strength of thine hand.
22 Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud.
Thou takest me vp and causest mee to ride vpon the winde, and makest my strength to faile.
23 Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý.
Surely I knowe that thou wilt bring mee to death, and to the house appoynted for all the liuing.
24 Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali.
Doubtles none can stretch his hand vnto the graue, though they cry in his destruction.
25 Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným.
Did not I weepe with him that was in trouble? was not my soule in heauinesse for the poore?
26 Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota.
Yet when I looked for good, euill came vnto me: and when I waited for light, there came darkenesse.
27 Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení.
My bowels did boyle without rest: for the dayes of affliction are come vpon me.
28 Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím.
I went mourning without sunne: I stood vp in the congregation and cryed.
29 Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů.
I am a brother to the dragons, and a companion to the ostriches.
30 Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti.
My skinne is blacke vpon me, and my bones are burnt with heate.
31 A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících.
Therefore mine harpe is turned to mourning, and mine organs into the voyce of them that weepe.
