Jób 29

1 Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:

約伯繼續他的言論說：

2 Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,

誰能賜我似以前的歲月，像以往天主護守我的時日呢﹖

3 Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,

那時他的燈，光照在我頭上，藉他的光明，我走過黑暗。

4 Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,

惟願我如壯年之時，那時天主護佑我的帳幕；

5 Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,

全能者與我相偕，我的子女環繞著我；

6 Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,

那時我以奶油洗腳，崖石流油成河。

7 Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.

當我走出城門，在市井設我座位之時，

8 Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.

少年人看見我都迴避，老年人都起身站立；

9 Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.

王侯停止講話，用手堵住自己的口；

10 Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.

首領不敢出聲，舌頭緊貼上顎。

11 Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,

凡有耳聽見我的，必稱我有福；凡有眼看見我的，都必稱讚我。

12 Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.

因為我援助了呼救的窮人，和無依無靠的孤兒。

13 Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.

那受喪亡之痛的人稱謝我，我使寡婦的心歡樂。

14 V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.

我披上正義，正義就如我衣；我的公正，猶如我的長袍和冠冕。

15 Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.

我作了盲人的眼，跛者的腳。

16 Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.

我成了窮人之父，我調查過素不相識者的案件。

17 A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.

我打碎惡人的燎牙，由他牙齒中奪出了獵物。

18 A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.

我心想：我必壽終正寢，我的壽數必如塵沙。

19 Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.

我的根蔓延到水邊，夜間甘露落在我的枝葉上。

20 Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.

我的榮耀不斷更新，我手中的弓日新月異。

21 Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.

聽我講話的人，屏息等待，靜聽我的指教。

22 Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.

我講話之後，無人再敢講話，我的話像水珠滴在他們身上。

23 Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.

他們期待我如望甘霖，張著大口如渴盼春雨。

24 Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.

我向他們微笑，他們不敢相信；我和善的面容，他們必不放過。

25 Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.

我為他們選擇了道路，身居前導，一如立在軍中的君王；我引他們到那裏，他們就去。