Jób 23
1 Tedy odpověděl Job a řekl:
Saa tog Job til Orde og svarede:
2 Což vždy předce naříkání mé za zpouru jmíno bude, ješto bída má těžší jest nežli lkání mé?
Ogsaa i Dag er der Trods i min Klage, tungt ligger hans Haand paa mit Suk!
3 Ó bych věděl, kde ho najíti, šel bych až k trůnu jeho.
Ak, vidste jeg Vej til at finde ham, kunde jeg naa hans Trone!
4 Pořádně bych před ním vedl při, a ústa svá naplnil bych důvody.
Da vilde jeg udrede Sagen for ham og fylde min Mund med Beviser,
5 Zvěděl bych, jakými slovy by mně odpověděl, a porozuměl bych, co by mi řekl.
vide, hvad Svar han gav mig, skønne, hvad han sagde til mig!
6 Zdaliž by podlé veliké síly své rozepři vedl se mnou? Nikoli, nýbrž on sám dal by mi sílu.
Mon han da satte sin Almagt imod mig? Nej, visselig agted han paa mig;
7 Tuť by upřímý hádati se mohl s ním, a byl bych osvobozen všelijak od soudce svého.
da gik en oprigtig i Rette med ham, og jeg bjærged for evigt min Ret.
8 Ale aj, půjdu-li upřímo dále, tam ho není; pakli nazpět, nepostihnu ho.
Men gaar jeg mod Øst, da er han der ikke, mod Vest, jeg mærker ej til ham;
9 By i čím zaměstknán byl na levo, předce ho nespatřím; zastře-li se na pravo, ovšem ho neuzřím.
jeg søger i Nord og ser ham ikke, drejer mod Syd og øjner ham ej.
10 Nebo on zná cestu, kteráž jest při mně; bude-li mne zkušovati, jako zlato se ukáži.
Thi han kender min Vej og min Vandel, som Guld gaar jeg frem af hans Prøve.
11 Šlepějí zajisté jeho přídržela se noha má, cesty jeho šetřil jsem, abych se s ní neuchyloval.
Min Fod har holdt fast ved hans Spor, hans Vej har jeg fulgt, veg ikke derfra,
12 Aniž od přikázaní rtů jeho uchýlil jsem se, nýbrž ustaviv se na tom, schované jsem měl řeči úst jeho.
fra hans Læbers Bud er jeg ikke veget, hans Ord har jeg gemt i mit Bryst.
13 On pak jestliže při čem stojí, kdo jej odvrátí? Ano duše jeho čehož jen žádá, toho hned dovodí.
Men han gjorde sit Valg, hvem hindrer ham Han udfører, hvad hans Sjæl attraar.
14 A vykoná uložení své o mně; nebo takových příkladů mnoho jest při něm.
Thi han fuldbyrder, hvad han bestemte, og af sligt har han meget for.
15 Pročež před tváří jeho děsím se; když to rozvažuji, lekám se ho.
Derfor forfærdes jeg for ham og gruer ved Tanken om ham.
16 Bůh zajisté zemdlil srdce mé, a Všemohoucí předěsil mne,
Ja, Gud har nedbrudt mit Mod, forfærdet mig har den Almægtige;
17 Tak že sotva jsem nezahynul v těch temnostech; nebo před tváří mou nezakryl mrákoty.
thi jeg gaar til i Mørket, mit Aasyn dækkes af Mulm.
