Jób 21
1 A odpovídaje Job, řekl:
Te phoeiah Job loh a doo tih tih,
2 Poslouchejte pilně řeči mé, a bude mi to za potěšení od vás.
Ka ol hnatun, hnatun lamtah te te nangmih kah hloephloeinah om saeh.
3 Postrpte mne, abych i já mluvil, a když odmluvím, posmívejž se.
Ka thui vaengah kai ol he ueh mai lamtah ka thui hnukah nan tamdaeng akhaw.
4 Zdaliž já před člověkem naříkám? A poněvadž jest proč, jakž nemá býti ssoužen duch můj?
Kai khaw ka kohuetnah he hlang hut a? Balae tih ka mueihla loh a ngen pawt mai eh?
5 Pohleďte na mne, a užasněte se, a položte prst na ústa.
Kai taengla a mael vaengah hal tih a kut neh a ka te a puei.
6 Ano já sám, když rozvažuji své bídy, tedy se děsím, a spopadá tělo mé hrůza.
Ka poek bal vaengah ka let tih ka pumsa he tuennah loh a tuuk.
7 Proč bezbožní živi jsou, k věku starému přicházejí, též i bohatnou?
Halang rhoek tah haimo la a hing uh akhaw balae tih tatthai la a len uh.
8 Símě jejich stálé jest před oblíčejem jejich s nimi, a rodina jejich před očima jejich.
A mikhmuh kah a tiingan rhoek neh a mikhmuh kah a cadil cahma khaw amih taengah a cikngae sak.
9 Domové jejich bezpečni jsou před strachem, aniž metla Boží na nich.
Amih im khaw birhihnah lamloh ngaimongnah la om tih Pathen kah conghol loh amih soah cuk thil pawh.
10 Býk jejich připouštín bývá, ale ne na prázdno; kráva jejich rodí, a nepotracuje plodu.
A vaito a pil vaengah a vaito a pom khaw tuei pawt tih thangyah tlaih pawh.
11 Vypouštějí jako stádo maličké své, a synové jejich poskakují.
A casenca rhoek te boiva bangla a hlah uh tih a camoe rhoek loh soipet uh.
12 Povyšují hlasu při bubnu a harfě, a veselí se k zvuku muziky.
Kamrhing neh rhotoeng te a phueih uh tih phavi ol neh a kohoe uh.
Amamih vaengkah tue then khuiah muei uh tih hmawn uh. Mikhaptok ah saelkhui la ael uh. (Sheol h7585)
14 Kteříž říkají Bohu silnému: Odejdi od nás, nebo známosti cest tvých neoblibujeme.
Tedae Pathen taengah, “Kaimih taeng lamloh nong laeh. Na longpuei ming ham ka ngaih uh moenih.
15 Kdo jest Všemohoucí, abychom sloužili jemu? A jaký toho zisk, že bychom se modlili jemu?
Anih taengah thothueng ham khaw unim tlungthang? A taengah n'cuuk uh ham khaw balae a hoeikhang eh?” a ti uh.
16 Ale pohleď, že není v moci jejich štěstí jejich, pročež rada bezbožných vzdálena jest ode mne.
Amih kah thennah khaw amamih kut ah om pawt lah ko ke. Halang rhoek kah cilsuep te kai lamloh lakhla saeh.
17 Èasto-liž svíce bezbožných hasne? Přichází-liž na ně bída jejich? Poděluje-liž je bolestmi Bůh v hněvě svém?
Halang rhoek kah hmaithoi tah metlam khaw thi tih amamih kah rhainah amamih soah a thoeng pah. A thintoek neh a rhilong a suem pah.
18 Bývají-liž jako plevy před větrem, a jako drtiny, kteréž zachvacuje vicher?
Khohli hmai ah cangkong bangla om uh tih cangkik bangla cangpalam loh a khuen.
19 Odkládá-liž Bůh synům bezbožníka nepravost jeho? Odplacuje-liž jemu tak, aby to znáti mohl,
Pathen loh a ca rhoek ham a khoem coeng. A boethae te amah taengah thuung saeh lamtah ming saeh.
20 A aby viděly oči jeho neštěstí jeho, a prchlivost Všemohoucího že by pil?
A sitlohthamlam te a mik, a mik ah tueng saeh lamtah tlungthang kah kosi te mam sak saeh.
21 O dům pak jeho po něm jaká jest péče jeho, když počet měsíců jeho bude umenšen?
A hnukah a imkhui ham a kongaih te balae? A hla kah a tarhing khaw bawt coeng.
22 Zdali Boha silného kdo učiti bude umění, kterýž sám vysokosti soudí?
Pathen te mingnah a tukkil a? Amah he pomsang tih lai a tloek.
23 Tento umírá v síle dokonalosti své, všelijak bezpečný a pokojný.
A cungkuem dongah bidipbisok tih thayoeituipan la amah kah thincaknah rhuhrhong neh aka duek he,
24 Prsy jeho plné jsou mléka, a mozk kostí jeho svlažován bývá.
A rhangsuk khaw suktui buem tih a rhuh hliing khaw sulpuem.
25 Jiný pak umírá v hořkosti ducha, kterýž nikdy nejídal s potěšením.
Hinglu khahing la duek tih hnothen aka ca pawt he khaw,
26 Jednostejně v prachu lehnou, a červy se rozlezou.
laipi khuiah rhenten yalh tih a rhit loh a soah a yol.
27 Aj, známť myšlení vaše, a chytrosti, kteréž proti mně neprávě vymýšlíte.
Nangmih kah kopoek ka ming phoeiah tangkhuepnah neh kai soah nan hul ni te.
28 Nebo pravíte: Kde jest dům urozeného? A kde stánek příbytků bezbožných?
“Hlangcong im te menim? Halang tolhmuen kah dap te menim?” na ti uh.
29 Což jste se netázali jdoucích cestou? Zkušení-liž aspoň jejich nepovolíte,
Longpuei aka poeng rhoek te na dawt uh pawt tih amih kah miknoek khaw na hmat uh pawt nim?
30 Že v den neštěstí ochranu mívá bezbožný, v den, pravím, rozhněvání přistřín bývá?
Rhainah khohnin lamloh boethae te a tuem tih thinpom khohnin lamloh a khuen te ta.
31 Kdo jemu oznámí zjevně cestu jeho? Aneb za to, co činil, kdo jemu odplatí?
A khoboe te a mikhmuh ah aka phoe pah te unim? A saii bangla a taengah aka thuung te unim?
32 A však i on k hrobu vyprovozen bude, a tam zůstane.
Anih khaw phuel la a khuen vaengah laivuei ni a hak thil.
33 Sladnou jemu hrudy údolí, nadto za sebou všecky lidi táhne, těch pak, kteříž ho předešli, není počtu.
Anih ham soklong kah dikmuh khaw tui. Anih hnuk te hlang boeih loh a thoelh tih anih hmai kah hlangmi tae lek pawh.
34 Hle, jak vy mne marně troštujete, nebo v odpovědech vašich nezůstává než faleš.
Te dongah balae tih a honghi la kai he nan hloep uh? Nangmih kah taikhaih khaw boekoeknah la cul coeng,” a ti.
