Jób 20
1 Odpovídaje pak Zofar Naamatský, řekl:
Respondens autem Sophar Naamathites, dixit:
2 Z příčiny té myšlení má k odpovídání tobě nutí mne, a to abych rychle učinil,
Idcirco cogitationes meae variae succedunt sibi, et mens in diversa rapitur.
3 Že kárání k zahanbení svému slyším, pročež duch můj osvícený nutí mne, aťbych odpovídal.
Doctrinam, qua me arguis, audiam, et spiritus intelligentiae meae respondebit mihi.
4 Zdaž nevíš o tom, že od věků, a jakž postavil Bůh člověka na zemi,
Hoc scio a principio, ex quo positus est homo super terram,
5 Plésání bezbožných krátké jest, a veselí pokrytce jen na chvílku?
Quod laus impiorum brevis sit, et gaudium hypocritae ad instar puncti.
6 Byť pak vstoupila až k nebi pýcha jeho, a hlava jeho oblaku by se dotkla,
Si ascenderit usque ad caelum superbia eius, et caput eius nubes tetigerit:
7 Však jako lejno jeho na věky zahyne. Ti, kteříž jej vídali, řeknou: Kam se poděl?
Quasi sterquilinium in fine perdetur: et qui eum viderant, dicent: Ubi est?
8 Jako sen pomine, aniž ho naleznou; nebo uteče jako vidění noční.
Velut somnium avolans non invenietur, transiet sicut visio nocturna.
9 Oko, kteréž ho vídalo, již ho nikdy neuzří, aniž více patřiti bude na něj místo jeho.
Oculus, qui eum viderat, non videbit, neque ultra intuebitur eum locus suus.
10 Synové jeho budou přízně u nuzných hledati, a ruce jeho musejí zase vraceti loupež svou.
Filii eius atterentur egestate, et manus illius reddent ei dolorem suum.
11 Kosti jeho naplněny jsou hříchy mladosti jeho, a s ním v prachu lehnou.
Ossa eius implebuntur vitiis adolescentiae eius, et cum eo in pulvere dormient.
12 A ačkoli zlost sladne v ústech jeho, a chová ji pod jazykem svým;
Cum enim dulce fuerit in ore eius malum, abscondet illud sub lingua sua.
13 Kochá se v ní, a nepouští jí, ale zdržuje ji u prostřed dásní svých:
Parcet illi, et non derelinquet illud, et celabit in gutture suo.
14 Však pokrm ten ve střevách jeho promění se; bude jako žluč hadů nejlítějších u vnitřnostech jeho.
Panis eius in utero illius vertetur in fel aspidum intrinsecus.
15 Zboží nahltané vyvrátí, z břicha jeho Bůh silný je vyžene.
Divitias, quas devoravit, evomet, et de ventre illius extrahet eas Deus.
16 Jed hadů lítých ssáti bude, zabije ho jazyk ještěrčí.
Caput aspidum suget, et occidet eum lingua viperae.
17 Neuzří pramenů potoků a řek medu a másla.
(Non videat rivulos fluminis, torrentes mellis, et butyri.)
18 Navrátí úsilé cizí, a nezažive ho, vedlé nátisku svého rozličného; nebude na ně vesel.
Luet quae fecit omnia, nec tamen consumetur: iuxta multitudinem adinventionum suarum, sic et sustinebit.
19 Nebo utiskal a opouštěl nuzné, dům zloupil a nestavěl ho.
Quoniam confringens nudavit pauperes: domum rapuit, et non aedificavit eam.
20 Pročež nesezná nic pokojného v životě svém, aniž které nejrozkošnější své věci bude moci zachovati.
Nec est satiatus venter eius: et cum habuerit quae concupierat, possidere non poterit.
21 Nic mu nepozůstane z pokrmu jeho, tak že nebude míti, čím by se troštoval.
Non remansit de cibo eius, et propterea nihil permanebit de bonis eius.
22 Byť pak i dovršena byla hojnost jeho, ssoužení míti bude; každá ruka trapiče oboří se na něj.
Cum satiatus fuerit, arctabitur, aestuabit, et omnis dolor irruet super eum.
23 By měl čím naplniti břicho své, dopustí na něj Bůh prchlivost hněvu svého, kterouž na něj dštíti bude i na pokrm jeho.
Utinam impleatur venter eius, ut emittat in eum iram furoris sui, et pluat super illum bellum suum.
24 Když utíkati bude před zbrojí železnou, prostřelí ho lučiště ocelivé.
Fugiet arma ferrea, et irruet in arcum aereum.
25 Střela vyňata bude z toulu a vystřelena, nadto meč pronikne žluč jeho; a když odcházeti bude, přikvačí jej hrůzy.
Gladius eductus, et egrediens de vagina sua, et fulgurans in amaritudine sua: vadent, et venient super eum horribiles.
26 Všeliká neštěstí jsou polečena v skrýších jeho, zžíře jej oheň nerozdmýchaný, zle se povede i pozůstalému v stanu jeho.
Omnes tenebrae absconditae sunt in occultis eius: devorabit eum ignis, qui non succenditur, affligetur relictus in tabernaculo suo.
27 Odkryjí nebesa nepravost jeho, a země povstane proti němu.
Revelabunt caeli iniquitatem eius, et terra consurget adversus eum.
28 Rozptýlena bude úroda domu jeho, rozplyne se v den hněvu jeho.
Apertum erit germen domus illius, detrahetur in die furoris Dei.
29 Tenť jest podíl člověka bezbožného od Boha, to, pravím, dědictví vyrčené jemu od Boha silného.
Haec est pars hominis impii a Deo, et hereditas verborum eius a Domino.
