Jób 17
1 Dýchání mé ruší se, dnové moji hynou, hrobu blízký jsem.
Mein Lebensgeist ist zerstört, meine Tage sind erloschen, die Gräberstätte wartet mein.
2 Jistě posměvači jsou u mne, a pro jejich mne kormoucení nepřichází ani sen na oči mé.
Dann treiben sie fürwahr noch Spott mit mir! Auf ihrem Hadern muß mein Auge weilen!
3 Postav mi, prosím, rukojmě za sebe; kdo jest ten, nechť mi na to ruky podá.
O setze ein, verbürge dich für mich bei dir! Wer anders sollte mir den Handschlag geben?
4 Nebo srdce jejich přikryl jsi, aby nerozuměli, a protož jich nepovýšíš.
Denn ihr Herz hast du der Einsicht verschlossen, darum wirst du sie auch nicht obsiegen lassen.
5 Kdož pochlebuje bližním, oči synů jeho zhynou.
Zur Beuteteilung verrät man Freunde, und seiner Kinder Augen schmachten hin.
6 Jistě vystavil mne za přísloví lidem, a za divadlo všechněm,
Zu einem Sprichwort für alle Welt hat er mich hingestellt, anspeien lassen muß ich mich ins Angesicht,
7 Tak že pro žalost pošly oči mé, a oudové moji všickni stínu jsou podobni.
so daß mein Auge blöde ward vor Kummer, und alle meine Glieder nur ein Schatten sind.
8 Užasnouť se nad tím upřímí, a však nevinný proti pokrytci vždy se zsilovati bude.
Darüber entsetzen sich die Rechtschaffenen, und der Unschuldige empört sich über den Ruchlosen.
9 Přídržeti se bude, pravím, spravedlivý cesty své, a ten, jenž jest čistých rukou, posilní se více.
Doch der Fromme hält fest an seinem Weg, und wer reine Hände hat, erstarkt nur noch mehr.
10 Tolikéž i vy všickni obraťte se, a poďte, prosím; neboť nenacházím mezi vámi moudrého.
Ihr alle aber kommt nur wieder heran, ich werde unter euch doch keinen Weisen finden.
11 Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, přemyšlování, pravím, srdce mého.
Meine Tage sind dahin, meine Pläne sind zerrissen, sie, meines Herzens Hoffnungen.
12 Noc mi obracejí v den, a světla denního ukracují pro přítomnost temností.
Nacht wollen sie zum Tage machen, Licht soll mir näher sein als Finsternis.
Wenn ich auf die Unterwelt als meine Behausung hoffe, in der Finsternis mein Lager hingebreitet habe, (Sheol h7585)
14 Jámu nazovu otcem svým, matkou pak a sestrou svou červy.
wenn ich das Grab mein Vater nenne, “meine Mutter und Schwester” das Gewürm -
15 Kdež jest tedy očekávání mé? A kdo to, čím bych se troštoval, spatří?
wo bleibt denn da meine Hoffnung, und meine Hoffnung, wer erschaut sie?
