< Jób 17 >
1 Dýchání mé ruší se, dnové moji hynou, hrobu blízký jsem.
Daha mi nestaje, gasnu moji dani i za mene već se skupljaju grobari.
2 Jistě posměvači jsou u mne, a pro jejich mne kormoucení nepřichází ani sen na oči mé.
Rugači su evo mene dohvatili, od uvreda oka sklopiti ne mogu.
3 Postav mi, prosím, rukojmě za sebe; kdo jest ten, nechť mi na to ruky podá.
Stoga me zaštiti i budi mi jamcem kad mi nitko u dlan neće da udari.
4 Nebo srdce jejich přikryl jsi, aby nerozuměli, a protož jich nepovýšíš.
Jer, srca si njina lišio razuma i dopustiti im nećeš da opstanu.
5 Kdož pochlebuje bližním, oči synů jeho zhynou.
K'o taj što imanje dijeli drugovima, a djeci njegovoj dotle oči gasnu,
6 Jistě vystavil mne za přísloví lidem, a za divadlo všechněm,
narodima svim sam na ruglo postao, onaj kom u lice svatko pljunut' može.
7 Tak že pro žalost pošly oči mé, a oudové moji všickni stínu jsou podobni.
Od tuge vid mi se muti u očima, poput sjene moji udovi postaju.
8 Užasnouť se nad tím upřímí, a však nevinný proti pokrytci vždy se zsilovati bude.
Začudit će se zbog toga pravednici, na bezbožnika će planuti čestiti;
9 Přídržeti se bude, pravím, spravedlivý cesty své, a ten, jenž jest čistých rukou, posilní se více.
neporočni će na svom ustrajat' putu, čovjek čistih ruku ojačat će još više.
10 Tolikéž i vy všickni obraťte se, a poďte, prosím; neboť nenacházím mezi vámi moudrého.
Hajde, svi vi, nećete li opet počet', tÓa među vama ja mudra ne nalazim!
11 Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, přemyšlování, pravím, srdce mého.
Minuli su dani, propale zamisli, želje srca moga izjalovile se.
12 Noc mi obracejí v den, a světla denního ukracují pro přítomnost temností.
'U noći najcrnjoj, dan se približava; blizu je već svjetlo što tminu izgoni.'
13 Abych pak čeho i očekával, hrob bude dům můj, ve tmě usteli ložce své. (Sheol )
A meni je nada otići u Šeol i prostrijeti sebi ležaj u mrklini. (Sheol )
14 Jámu nazovu otcem svým, matkou pak a sestrou svou červy.
Dovikujem grobu: 'Oče moj rođeni!' a crve pozdravljam: 'Mati moja, sestro!'
15 Kdež jest tedy očekávání mé? A kdo to, čím bych se troštoval, spatří?
Ali gdje za mene ima jošte nade? Sreću moju tko će ikada vidjeti?
16 Do skrýší hrobu sstoupí, poněvadž jest všechněm v prachu země odpočívati. (Sheol )
Hoće li u Šeol ona sa mnom sići da u prahu zajedno otpočinemo?” (Sheol )