Jób 16

1 A odpovídaje Job, řekl:

Allora Giobbe rispose e disse:

2 Slyšel jsem již podobných věcí mnoho; všickni vy nepříjemní jste těšitelé.

“Di cose come codeste, ne ho udite tante! Siete tutti dei consolatori molesti!

3 Bude-liž kdy konec slovům povětrným? Aneb co tě popouzí, že tak mluvíš?

Non ci sarà egli una fine alle parole vane? Che cosa ti provoca a rispondere?

4 Zdaliž bych já tak mluviti mohl, jako vy, kdybyste byli na místě mém? Shromažďoval-li bych proti vám slova, aneb potřásal na vás hlavou svou?

Anch’io potrei parlare come voi, se voi foste al posto mio; potrei mettere assieme delle parole contro a voi e su di voi scrollare il capo;

5 Nýbrž posiloval bych vás ústy svými, a otvírání rtů mých krotilo by bolest.

potrei farvi coraggio con la bocca; e il conforto delle mie labbra vi calmerebbe.

6 Buď že mluvím, neumenšuje se bolesti mé, buď že tak nechám, neodchází ode mne.

Se parlo, il mio dolore non ne sarà lenito; e se cesso di parlare, che sollievo ne avrò?

7 Ale ustavičně zemdlívá mne; nebo jsi mne, ó Bože, zbavil všeho shromáždění mého.

Ora, purtroppo, Dio m’ha ridotto senza forze, ha desolato tutta la mia casa;

8 A vrásky jsi mi zdělal; což mám za svědka, ano patrná na mně hubenost má na tváři mé to osvědčuje.

m’ha coperto di grinze e questo testimonia contro a me, la mia magrezza si leva ad accusarmi in faccia.

9 Prchlivost jeho zachvátila mne, a vzal mne v nenávist, škřipě na mne zuby svými; jako nepřítel můj zaostřil oči své na mne.

La sua ira mi lacera, mi perseguita, digrigna i denti contro di me. Il mio nemico aguzza gli occhi su di me.

10 Rozedřeli na mne ústa svá, potupně mne poličkujíce, proti mně se shromáždivše.

Apron larga contro a me la bocca, mi percuoton per obbrobrio le guance, si metton tutt’insieme a darmi addosso.

11 Vydal mne Bůh silný nešlechetníku, a v ruce bezbožných uvedl mne.

Iddio mi dà in balìa degli empi, mi getta in mano dei malvagi.

12 Pokoje jsem užíval, však potřel mne, a uchopiv mne za šíji mou, roztříštil mne, a vystavil mne sobě za cíl.

Vivevo in pace, ed egli m’ha scosso con violenza, m’ha preso per la nuca, m’ha frantumato, m’ha posto per suo bersaglio.

13 Obklíčili mne střelci jeho, rozťal ledví má beze vší lítosti, a vylil na zem žluč mou.

I suoi arcieri mi circondano, egli mi trafigge i reni senza pietà, sparge a terra il mio fiele.

14 Ranil mne ranou na ránu, outok učinil na mne jako silný.

Apre sopra di me breccia su breccia, mi corre addosso come un guerriero.

15 Žíni jsem ušil na zjízvenou kůži svou, a zohavil jsem v prachu sílu svou.

Mi son cucito un cilicio sulla pelle, ho prostrato la mia fronte nella polvere.

16 Tvář má oduřavěla od pláče, a na víčkách mých stín smrti jest.

Il mio viso è rosso di pianto, e sulle mie palpebre si stende l’ombra di morte.

17 Ne pro nějaké bezpraví v rukou mých; nebo i modlitba má čistá jest.

Eppure, le mie mani non commisero mai violenza, e la mia preghiera fu sempre pura.

18 Ó země, nepřikrývej krve mé, a nechť nemá místa volání mé.

O terra, non coprire il mio sangue, e non vi sia luogo ove si fermi il mio grido!

19 Aj, nyní jestiť i v nebesích svědek můj, svědek můj, pravím, jest na výsostech.

Già fin d’ora, ecco, il mio Testimonio è in cielo, il mio Garante è nei luoghi altissimi.

20 Ó mudráci moji, přátelé moji, k Bohuť slzí oko mé.

Gli amici mi deridono, ma a Dio si volgon piangenti gli occhi miei;

21 Ó by lze bylo muži v hádku s ním se vydati, jako synu člověka s přítelem svým.

sostenga egli le ragioni dell’uomo presso Dio, le ragioni del figliuol d’uomo contro i suoi compagni!

22 Nebo léta mně odečtená přicházejí, a cestou, kterouž se zase nenavrátím, již se beru.

Poiché, pochi anni ancora, e me ne andrò per una via senza ritorno.