Jób 16
1 A odpovídaje Job, řekl:
Alors Job prit la parole et dit:
2 Slyšel jsem již podobných věcí mnoho; všickni vy nepříjemní jste těšitelé.
J'ai souvent entendu de semblables harangues; vous êtes tous d'insupportables consolateurs.
3 Bude-liž kdy konec slovům povětrným? Aneb co tě popouzí, že tak mluvíš?
Quand finiront ces vains discours? Quel aiguillon t'excite à répliquer?
4 Zdaliž bych já tak mluviti mohl, jako vy, kdybyste byli na místě mém? Shromažďoval-li bych proti vám slova, aneb potřásal na vás hlavou svou?
Moi aussi, je saurais parler comme vous, si vous étiez à ma place; j'arrangerais de beaux discours à votre adresse, je secouerais la tête sur vous;
5 Nýbrž posiloval bych vás ústy svými, a otvírání rtů mých krotilo by bolest.
je vous encouragerais de la bouche, et vous auriez pour soulagement l'agitation de mes lèvres.
6 Buď že mluvím, neumenšuje se bolesti mé, buď že tak nechám, neodchází ode mne.
Si je parle, ma douleur n'est pas adoucie; si je me tais, en est-elle soulagée?
7 Ale ustavičně zemdlívá mne; nebo jsi mne, ó Bože, zbavil všeho shromáždění mého.
Aujourd'hui, hélas! Dieu a épuisé mes forces... ô Dieu, tu as moissonné tous mes proches.
8 A vrásky jsi mi zdělal; což mám za svědka, ano patrná na mně hubenost má na tváři mé to osvědčuje.
Tu me garrottes... c'est un témoignage contre moi!... ma maigreur se lève contre moi, en face elle m'accuse.
9 Prchlivost jeho zachvátila mne, a vzal mne v nenávist, škřipě na mne zuby svými; jako nepřítel můj zaostřil oči své na mne.
Sa colère me déchire et me poursuit, il grince des dents contre moi; mon ennemi darde sur moi ses regards.
10 Rozedřeli na mne ústa svá, potupně mne poličkujíce, proti mně se shromáždivše.
Ils ouvrent leur bouche pour me dévorer, ils me frappent la joue avec outrage, ils se liguent tous ensemble pour me perdre.
11 Vydal mne Bůh silný nešlechetníku, a v ruce bezbožných uvedl mne.
Dieu m'a livré au pervers, il m'a jeté entre les mains des méchants.
12 Pokoje jsem užíval, však potřel mne, a uchopiv mne za šíji mou, roztříštil mne, a vystavil mne sobě za cíl.
J'étais en paix, et il m'a secoué, il m'a saisi par la nuque, et il m'a brisé. Il m'a posé en but à ses traits,
13 Obklíčili mne střelci jeho, rozťal ledví má beze vší lítosti, a vylil na zem žluč mou.
ses flèches volent autour de moi; il perce mes flancs sans pitié, il répand mes entrailles sur la terre;
14 Ranil mne ranou na ránu, outok učinil na mne jako silný.
il me fait brèche sur brèche, il fond sur moi comme un géant.
15 Žíni jsem ušil na zjízvenou kůži svou, a zohavil jsem v prachu sílu svou.
J'ai cousu un sac sur ma peau, et j'ai roulé mon front dans la poussière.
16 Tvář má oduřavěla od pláče, a na víčkách mých stín smrti jest.
Mon visage est tout rouge de larmes, et l'ombre de la mort s'étend sur mes paupières,
17 Ne pro nějaké bezpraví v rukou mých; nebo i modlitba má čistá jest.
quoiqu'il n'y ait pas d'iniquités dans mes mains, et que ma prière soit pure.
18 Ó země, nepřikrývej krve mé, a nechť nemá místa volání mé.
O terre, ne couvre point mon sang, et que mes cris s'élèvent librement!
19 Aj, nyní jestiť i v nebesích svědek můj, svědek můj, pravím, jest na výsostech.
A cette heure même, voici que j'ai mon témoin dans le ciel, mon défenseur dans les hauts lieux.
20 Ó mudráci moji, přátelé moji, k Bohuť slzí oko mé.
Mes amis se moquent de moi, c'est vers Dieu que pleurent mes yeux.
21 Ó by lze bylo muži v hádku s ním se vydati, jako synu člověka s přítelem svým.
Qu'il juge lui-même entre Dieu et l'homme, entre le fils de l'homme et son semblable!
22 Nebo léta mně odečtená přicházejí, a cestou, kterouž se zase nenavrátím, již se beru.
Car les années qui me sont comptés s'écoulent, et j'entre dans un sentier d'où je ne reviendrai pas.
