Jób 16
1 A odpovídaje Job, řekl:
Then responded Job, and said: —
2 Slyšel jsem již podobných věcí mnoho; všickni vy nepříjemní jste těšitelé.
I have heard many such things, Wearisome comforters, are ye all!
3 Bude-liž kdy konec slovům povětrným? Aneb co tě popouzí, že tak mluvíš?
Is there to be an end to windy words? Or what so strongly exciteth thee, that thou must respond?
4 Zdaliž bych já tak mluviti mohl, jako vy, kdybyste byli na místě mém? Shromažďoval-li bych proti vám slova, aneb potřásal na vás hlavou svou?
I also, like you, could speak, —If your soul were in the place of my soul, I could string together words against you, and could therewith shake over you my head.
5 Nýbrž posiloval bych vás ústy svými, a otvírání rtů mých krotilo by bolest.
I could make you determined, by my mouth, and then my lip-solace should restrain you.
6 Buď že mluvím, neumenšuje se bolesti mé, buď že tak nechám, neodchází ode mne.
Though I do speak, unassuaged is my stinging pain, —And, if I forbear, of what am I relieved?
7 Ale ustavičně zemdlívá mne; nebo jsi mne, ó Bože, zbavil všeho shromáždění mého.
But, now, hath he wearied me, thou hast destroyed all my family;
8 A vrásky jsi mi zdělal; což mám za svědka, ano patrná na mně hubenost má na tváři mé to osvědčuje.
And, having captured me, it hath served, as a witness; and so my wasting away hath risen up against me, in my face, it answereth.
9 Prchlivost jeho zachvátila mne, a vzal mne v nenávist, škřipě na mne zuby svými; jako nepřítel můj zaostřil oči své na mne.
His anger, hath torn and persecuted me, He hath gnashed upon me with his teeth, Mine adversary, hath sharpened his eyes for me.
10 Rozedřeli na mne ústa svá, potupně mne poličkujíce, proti mně se shromáždivše.
They have gaped upon me with their mouth, With reproach, have they smitten my cheek, Together, against me, have they closed their ranks.
11 Vydal mne Bůh silný nešlechetníku, a v ruce bezbožných uvedl mne.
GOD doth abandon me to him that is perverse, and, into the hands of the lawless, he throweth me headlong.
12 Pokoje jsem užíval, však potřel mne, a uchopiv mne za šíji mou, roztříštil mne, a vystavil mne sobě za cíl.
At ease, was I when he shattered me, Yea he seized me by my neck, and dashed me in pieces, then set me up for himself as a mark:
13 Obklíčili mne střelci jeho, rozťal ledví má beze vší lítosti, a vylil na zem žluč mou.
His archers came round against me, He clave asunder my reins, and spared not, He poured out, on the earth, my gall:
14 Ranil mne ranou na ránu, outok učinil na mne jako silný.
He made a breach in me, breach upon breach, He ran upon me, like a mighty man.
15 Žíni jsem ušil na zjízvenou kůži svou, a zohavil jsem v prachu sílu svou.
Sackcloth, sewed I on my skin, and rolled—in the dust—my horn:
16 Tvář má oduřavěla od pláče, a na víčkách mých stín smrti jest.
My face, is reddened from weeping, and, upon mine eyelashes, is the death-shade: —
17 Ne pro nějaké bezpraví v rukou mých; nebo i modlitba má čistá jest.
Though no violence was in my hands, and, my prayer, was pure.
18 Ó země, nepřikrývej krve mé, a nechť nemá místa volání mé.
O earth! do not cover my blood, and let there be no place for mine outcry.
19 Aj, nyní jestiť i v nebesích svědek můj, svědek můj, pravím, jest na výsostech.
Even now, lo! in the heavens, is my witness,
20 Ó mudráci moji, přátelé moji, k Bohuť slzí oko mé.
And, he that voucheth for me is on high. My friends are, they who scorn me, Unto GOD, hath mine eye shed tears: —
21 Ó by lze bylo muži v hádku s ním se vydati, jako synu člověka s přítelem svým.
That one might plead, for a man, with GOD, —Even a son of man, for his friend!
22 Nebo léta mně odečtená přicházejí, a cestou, kterouž se zase nenavrátím, již se beru.
When, a few years, come, then, by a path by which I shall not return, shall I depart.
