Jób 16
1 A odpovídaje Job, řekl:
Then answered Job, and said,
2 Slyšel jsem již podobných věcí mnoho; všickni vy nepříjemní jste těšitelé.
I have heard many things such as these: troublesome comforters are ye all.
3 Bude-liž kdy konec slovům povětrným? Aneb co tě popouzí, že tak mluvíš?
Shall there be any end to words of wind? or what compelleth thee that thou shouldst answer?
4 Zdaliž bych já tak mluviti mohl, jako vy, kdybyste byli na místě mém? Shromažďoval-li bych proti vám slova, aneb potřásal na vás hlavou svou?
I also could well speak as ye do: if your soul were but in my soul's stead, I could overwhelm you with words, and could shake my head at you.
5 Nýbrž posiloval bych vás ústy svými, a otvírání rtů mých krotilo by bolest.
But I would strengthen you with my mouth, and the condolence of my lips should restrain [your grief].
6 Buď že mluvím, neumenšuje se bolesti mé, buď že tak nechám, neodchází ode mne.
Though I were to speak, my pain would not be restrained; and though I should forbear, what will go away from me?
7 Ale ustavičně zemdlívá mne; nebo jsi mne, ó Bože, zbavil všeho shromáždění mého.
But now he hath made me weary: thou hast made desolate all my company.
8 A vrásky jsi mi zdělal; což mám za svědka, ano patrná na mně hubenost má na tváři mé to osvědčuje.
And thou hast filled me with wrinkles, they are my witnesses; and my leanness riseth up for me, giveth its testimony to my face.
9 Prchlivost jeho zachvátila mne, a vzal mne v nenávist, škřipě na mne zuby svými; jako nepřítel můj zaostřil oči své na mne.
In his wrath he teareth me to pieces, and assaileth me: he gnasheth over me with his teeth; my adversary sendeth threatening looks at me.
10 Rozedřeli na mne ústa svá, potupně mne poličkujíce, proti mně se shromáždivše.
They now open wide against me their mouth; reproachfully they smite my cheek: altogether do they assemble against me.
11 Vydal mne Bůh silný nešlechetníku, a v ruce bezbožných uvedl mne.
God hath surrendered me to the unjust, and cast me down into the hands of the wicked.
12 Pokoje jsem užíval, však potřel mne, a uchopiv mne za šíji mou, roztříštil mne, a vystavil mne sobě za cíl.
I was at ease, but he hath crushed me; he hath also grasped me by the neck, and shaken me to pieces, and set me up unto himself as a mark;
13 Obklíčili mne střelci jeho, rozťal ledví má beze vší lítosti, a vylil na zem žluč mou.
His archers encompass me round about; he cleaveth my reins sunder, and doth not pity; he poureth out upon the ground my gall;
14 Ranil mne ranou na ránu, outok učinil na mne jako silný.
He breaketh me down with breach upon breach; he runneth against me like a mighty man.
15 Žíni jsem ušil na zjízvenou kůži svou, a zohavil jsem v prachu sílu svou.
Sackcloth have I sewed upon my skin, and my horn I roll in the dust.
16 Tvář má oduřavěla od pláče, a na víčkách mých stín smrti jest.
My face gloweth from weeping, and on my eyelids resteth the shadow of death:
17 Ne pro nějaké bezpraví v rukou mých; nebo i modlitba má čistá jest.
Not because any violence is in my hands, and while my prayer is pure.
18 Ó země, nepřikrývej krve mé, a nechť nemá místa volání mé.
Earth! do thou not cover up my blood, and let no place restrain my cry.
19 Aj, nyní jestiť i v nebesích svědek můj, svědek můj, pravím, jest na výsostech.
Even now, behold, my witness is in the heavens, and one that testifieth for me is on high.
20 Ó mudráci moji, přátelé moji, k Bohuť slzí oko mé.
Are my friends my defenders? unto God my eye poureth out [its tears].
21 Ó by lze bylo muži v hádku s ním se vydati, jako synu člověka s přítelem svým.
And oh that a man might plead with God, as one son of earth with the other!
22 Nebo léta mně odečtená přicházejí, a cestou, kterouž se zase nenavrátím, již se beru.
For when the numbered years are passed, then must I travel a path whence I cannot return.
