Jób 16
1 A odpovídaje Job, řekl:
Te phoeiah Job loh a doo tih,
2 Slyšel jsem již podobných věcí mnoho; všickni vy nepříjemní jste těšitelé.
“Te bang ol te muep ka yaak coeng. Nangmih boeih kah a hloep khaw thakthaenah ni.
3 Bude-liž kdy konec slovům povětrným? Aneb co tě popouzí, že tak mluvíš?
Khohli ol te a bawtnah om a? Balae tih na doo hamla nang n'huek.
4 Zdaliž bych já tak mluviti mohl, jako vy, kdybyste byli na místě mém? Shromažďoval-li bych proti vám slova, aneb potřásal na vás hlavou svou?
Kai khaw nang bangla ka thui thai ta. Na hinglu te ka hinglu yueng la om koinih olthui neh nangmih te kan sun vetih ka lu lamloh nangmih taengah ka hinghuen van ni.
5 Nýbrž posiloval bych vás ústy svými, a otvírání rtů mých krotilo by bolest.
Ka ka neh nangmih te kan duel lah vetih ka hmuilai kah thaphohnah loh n'hoeptlang mako.
6 Buď že mluvím, neumenšuje se bolesti mé, buď že tak nechám, neodchází ode mne.
Ka thui akhaw ka thakkhoeihnah a rhoei moenih. Ka paa koinih kai lamloh metlam a caeh eh?
7 Ale ustavičně zemdlívá mne; nebo jsi mne, ó Bože, zbavil všeho shromáždění mého.
Ka hlangboel boeih khaw na pong uh tih ka ngak ngawn coeng.
8 A vrásky jsi mi zdělal; což mám za svědka, ano patrná na mně hubenost má na tváři mé to osvědčuje.
Kai nan tonga sak khaw laipai la om coeng. Ka laithae khaw ka taengah pai sak tih, ka mikhmuh ah n'doo coeng.
9 Prchlivost jeho zachvátila mne, a vzal mne v nenávist, škřipě na mne zuby svými; jako nepřítel můj zaostřil oči své na mne.
A thintoek loh a baeh tih kai soah a konaeh. Kai taengah a no te a tah coeng. Ka rhal loh kai soah a mik a huel.
10 Rozedřeli na mne ústa svá, potupně mne poličkujíce, proti mně se shromáždivše.
A ka neh kai n'ang thil uh. Kokhahnah neh ka kam han taam uh tih, kai taengah huek ha cu uh.
11 Vydal mne Bůh silný nešlechetníku, a v ruce bezbožných uvedl mne.
Pathen loh kai he hlang thae taengla n'det tih halang kut dongla kai m'muek.
12 Pokoje jsem užíval, však potřel mne, a uchopiv mne za šíji mou, roztříštil mne, a vystavil mne sobě za cíl.
Thayoeituipan la ka om vaengah kai m'phae. Ka rhawn ah n'khak tih kai he n'taekyak. Te dongah kai he amah ham kutnoek la m'pai sak coeng.
13 Obklíčili mne střelci jeho, rozťal ledví má beze vší lítosti, a vylil na zem žluč mou.
Ka taengah a lithen rhoek loh m'vael uh tih ka kuel a khoh. Lungma a ti kolla diklai dongah ka hmuet phawt coeng.
14 Ranil mne ranou na ránu, outok učinil na mne jako silný.
A puut hman ah a puut loh kai m'va. Hlangrhalh bangla kai taengah cu.
15 Žíni jsem ušil na zjízvenou kůži svou, a zohavil jsem v prachu sílu svou.
Ka vin soah tlamhni ka hui tih ka ki khaw laipi neh ka poelyoe coeng.
16 Tvář má oduřavěla od pláče, a na víčkách mých stín smrti jest.
Ka maelhmai he rhahnah neh nok la nok uh tih ka mikkhu khaw nut coeng.
17 Ne pro nějaké bezpraví v rukou mých; nebo i modlitba má čistá jest.
Te cakhaw ka kut ah kuthlahnah om pawt tih ka thangthuinah khaw cil.
18 Ó země, nepřikrývej krve mé, a nechť nemá místa volání mé.
Diklai nang loh ka thii he vuei boeh. Ka pang ol he khaw hmuen om boel saeh.
19 Aj, nyní jestiť i v nebesích svědek můj, svědek můj, pravím, jest na výsostech.
Vaan ah pataeng kai kah laipai om tih, ka hlangcal khaw hmuensang ah om coeng ke.
20 Ó mudráci moji, přátelé moji, k Bohuť slzí oko mé.
Ka hui khaw Pathen taengah, kai kah hmuiyoi la om tih ka mik khaw pha coeng.
21 Ó by lze bylo muži v hádku s ním se vydati, jako synu člověka s přítelem svým.
Hlang capa tah hlang ham neh a hui ham Pathen taengah a thui ta.
22 Nebo léta mně odečtená přicházejí, a cestou, kterouž se zase nenavrátím, již se beru.
Kum a tarhing ah ha pawk vetih, ka mael voel mueh caehlong ah ka cet pawn ni.”
