Jób 14
1 Èlověk narozený z ženy jest krátkého věku a plný lopotování.
homo natus de muliere brevi vivens tempore repletus multis miseriis
2 Jako květ vychází a podťat bývá, a utíká jako stín, a netrvá.
quasi flos egreditur et conteritur et fugit velut umbra et numquam in eodem statu permanet
3 A však i na takového otvíráš oko své, a mne uvodíš k soudu s sebou.
et dignum ducis super huiuscemodi aperire oculos tuos et adducere eum tecum in iudicium
4 Kdo toho dokáže, aby čistý z nečistého pošel? Ani jeden.
quis potest facere mundum de inmundo conceptum semine nonne tu qui solus es
5 Poněvadž vyměřeni jsou dnové jeho, počet měsíců jeho u tebe, a cíles jemu položil, kterýchž by nepřekračoval:
breves dies hominis sunt numerus mensuum eius apud te est constituisti terminos eius qui praeterire non poterunt
6 Odvrať se od něho, ať oddechne sobě, a zatím aby přečekal jako nájemník den svůj.
recede paululum ab eo ut quiescat donec optata veniat sicut mercennarii dies eius
7 O stromu zajisté jest naděje, by i podťat byl, že se zase zotaví, a výstřelek jeho nevyhyne,
lignum habet spem si praecisum fuerit rursum virescit et rami eius pullulant
8 By se pak i sstaral v zemi kořen jeho, a v prachu již jako umřel peň jeho:
si senuerit in terra radix eius et in pulvere emortuus fuerit truncus illius
9 Avšak jakž počije vláhy, zase se pučí, a zahustí jako keř.
ad odorem aquae germinabit et faciet comam quasi cum primum plantatum est
10 Ale člověk umírá, mdlobou přemožen jsa, a když vypustí duši člověk, kam se poděl?
homo vero cum mortuus fuerit et nudatus atque consumptus ubi quaeso est
11 Jakož ucházejí vody z jezera, a řeka opadá a vysychá:
quomodo si recedant aquae de mari et fluvius vacuefactus arescat
12 Tak člověk, když lehne, nevstává zase dotud, dokudž nebes stává. Nebývajíť vzbuzeni lidé, aniž se probuzují ze sna svého.
sic homo cum dormierit non resurget donec adteratur caelum non evigilabit nec consurget de somno suo
13 Ó kdybys mne v hrobě schoval, a skryl mne, dokudž by nebyl odvrácen hněv tvůj, ulože mi cíl, abys se rozpomenul na mne. (Sheol h7585)
quis mihi hoc tribuat ut in inferno protegas me ut abscondas me donec pertranseat furor tuus et constituas mihi tempus in quo recorderis mei (Sheol h7585)
14 Když umře člověk, zdaliž zase ožive? Po všecky tedy dny vyměřeného času svého očekávati budu, až přijde proměna při mně.
putasne mortuus homo rursum vivet cunctis diebus quibus nunc milito expecto donec veniat inmutatio mea
15 Zavoláš, a já se ohlásím tobě, díla rukou svých budeš žádostiv,
vocabis et ego respondebo tibi operi manuum tuarum porriges dexteram
16 Ačkoli nyní kroky mé počítáš, aniž shovíváš hříchům mým,
tu quidem gressus meos dinumerasti sed parces peccatis meis
17 Ale zapečetěné maje jako v pytlíku přestoupení mé, ještě přikládáš k nepravosti mé.
signasti quasi in sacculo delicta mea sed curasti iniquitatem meam
18 Jistě že jako hora padnuc, rozdrobuje se, a skála odsedá z místa svého,
mons cadens defluet et saxum transfertur de loco suo
19 Jako kamení stírá voda, a povodní zachvacuje, což z prachu zemského samo od sebe roste: tak i ty naději člověka v nic obracíš.
lapides excavant aquae et adluvione paulatim terra consumitur et homines ergo similiter perdes
20 Přemáháš jej ustavičně, tak aby odjíti musil; proměňuješ tvář jeho, a propouštíš jej.
roborasti eum paululum ut in perpetuum pertransiret inmutabis faciem eius et emittes eum
21 Budou-li slavní synové jeho, nic neví; pakli v potupě, nic o ně nepečuje.
sive nobiles fuerint filii eius sive ignobiles non intelleget
22 Toliko tělo jeho, dokudž živ jest, bolestí okouší, a duše jeho v něm kvílí.
attamen caro eius dum vivet dolebit et anima illius super semet ipso lugebit
