Jób 14
1 Èlověk narozený z ženy jest krátkého věku a plný lopotování.
az ember asszony szülöttje, rövid életű és jól lakva háborgással.
2 Jako květ vychází a podťat bývá, a utíká jako stín, a netrvá.
Mint virág hajtott ki és elfonnyadt, eliramodott mint az árnyék s meg nem áll.
3 A však i na takového otvíráš oko své, a mne uvodíš k soudu s sebou.
Erre is fölnyitottad szemedet s engem viszel törvényre magaddal!
4 Kdo toho dokáže, aby čistý z nečistého pošel? Ani jeden.
Származhat-e tiszta tisztátalanból? Egy sem!
5 Poněvadž vyměřeni jsou dnové jeho, počet měsíců jeho u tebe, a cíles jemu položil, kterýchž by nepřekračoval:
Ha kiszabvák napjai, nálad van hónapjainak száma, törvényét megalkottad, melyen túl nem léphet:
6 Odvrať se od něho, ať oddechne sobě, a zatím aby přečekal jako nájemník den svůj.
tekints el tőle, hogy szünete legyen, mígnem lerója, mint béres, a napját.
7 O stromu zajisté jest naděje, by i podťat byl, že se zase zotaví, a výstřelek jeho nevyhyne,
Mert van a fának reménye: ha kivágják, ismét megújul és csemetéje nem szűnik meg.
8 By se pak i sstaral v zemi kořen jeho, a v prachu již jako umřel peň jeho:
Ha megvénül a földben gyökere és a porban elhal törzsöke:
9 Avšak jakž počije vláhy, zase se pučí, a zahustí jako keř.
víznek illatától felvirul és gallyat hajt mint ültetvény.
10 Ale člověk umírá, mdlobou přemožen jsa, a když vypustí duši člověk, kam se poděl?
De férfi elgyengülvén, meghal, kimúlván az ember, hol van?
11 Jakož ucházejí vody z jezera, a řeka opadá a vysychá:
Kiapadtak a vizek a tengerből, és a folyó elszárad, elszikkad:
12 Tak člověk, když lehne, nevstává zase dotud, dokudž nebes stává. Nebývajíť vzbuzeni lidé, aniž se probuzují ze sna svého.
az ember is lefekszik s föl nem kél; az ég enyésztéig nem ébrednek ők és nem serkennek föl álmukból.
13 Ó kdybys mne v hrobě schoval, a skryl mne, dokudž by nebyl odvrácen hněv tvůj, ulože mi cíl, abys se rozpomenul na mne. (Sheol h7585)
Vajha az alvilágba tennél el engem, elrejtenél, míg lecsillapodik haragod, tűznél nekem törvényt s megemlékeznél rólam. (Sheol h7585)
14 Když umře člověk, zdaliž zase ožive? Po všecky tedy dny vyměřeného času svého očekávati budu, až přijde proměna při mně.
Ha elhal férfi, föléled-e? Szolgálati időm minden napjaiban várakoznám, míg nem megjön felváltásom.
15 Zavoláš, a já se ohlásím tobě, díla rukou svých budeš žádostiv,
Szólítanál és én felelnék neked, kezeid műve után vágyakoznál.
16 Ačkoli nyní kroky mé počítáš, aniž shovíváš hříchům mým,
Mert most lépteimet számlálod, nem is várod be vétkemet!
17 Ale zapečetěné maje jako v pytlíku přestoupení mé, ještě přikládáš k nepravosti mé.
Zacskóba van pecsételve bűntettem, s betapasztottad bűnömet.
18 Jistě že jako hora padnuc, rozdrobuje se, a skála odsedá z místa svého,
Azonban düledező hegy szétomlik, szikla is kimozdul helyéből;
19 Jako kamení stírá voda, a povodní zachvacuje, což z prachu zemského samo od sebe roste: tak i ty naději člověka v nic obracíš.
köveket szétmorzsol a víz, elsodorja áradása a földnek porát: így veszítetted el a halandónak reményét.
20 Přemáháš jej ustavičně, tak aby odjíti musil; proměňuješ tvář jeho, a propouštíš jej.
Lebirod örökre, és eltűnt, eltorzítván arczát, elűzted őt.
21 Budou-li slavní synové jeho, nic neví; pakli v potupě, nic o ně nepečuje.
Tiszteletre jutnak fiai – nem tud róluk, csekélyekké válnak, nem veszi őket észre;
22 Toliko tělo jeho, dokudž živ jest, bolestí okouší, a duše jeho v něm kvílí.
csak fájdalmat érez teste ő rajta, és lelke gyászol ő benne.
