Jób 10
1 Stýště se duši mé v životě mém, vypustím nad sebou naříkání své, mluviti budu v hořkosti duše své.
わが心生命と厭ふ 然ば我わが憂愁を包まず言あらはし わが魂神の苦きによりて語はん
2 Dím Bohu: Neodsuzuj mne, oznam mi, proč se nesnadníš se mnou?
われ神に申さん 我を罪ありしとしたまふ勿れ 何故に我とあらそふかを我に示したまへ
3 Jaký máš na tom užitek, že mne ssužuješ, že pohrdáš dílem rukou svých, a radu bezbožných osvěcuješ?
なんぢ虐遇を爲し 汝の手の作を打棄て惡き者の謀計を照すことを善としたまふや
4 Zdali oči tělesné máš? Zdali tak, jako hledí člověk, ty hledíš?
汝は肉眼を有たまふや 汝の觀たまふ所は人の觀るがごとくなるや
5 Zdaž jsou jako dnové člověka dnové tvoji, a léta tvá podobná dnům lidským,
なんぢの日は人間の日のごとく 汝の年は人の日のごとくなるや
6 Že vyhledáváš nepravosti mé, a na hřích můj se vyptáváš?
何とて汝わが愆を尋ねわが罪をしらべたまふや
7 Ty víš, žeť nejsem bezbožný, ačkoli není žádného, kdo by mne vytrhl z ruky tvé.
されども汝はすでに我の罪なきを知たまふ また汝の手より救ひいだし得る者なし
8 Ruce tvé sformovaly mne, a učinily mne, a teď pojednou všudy vůkol hubíš mne.
汝の手われをいとなみ我をことごとく作れり 然るに汝今われを滅ぼしたまふなり
9 Pamětliv buď, prosím, že jsi mne jako hlinu učinil, a že v prach zase obrátíš mne.
請ふ記念たまへ 汝は土塊をもてすてるがごとくに我を作りたまへり 然るに復われを塵に歸さんとしたまふや
10 Zdalis mne jako mléka neslil, a jako syření neshustil?
汝は我を乳のごとく斟ぎ牛酪のごとくに凝しめたまひしに非ずや
11 Kůží a masem přioděl jsi mne, a kostmi i žilami spojils mne.
汝は皮と肉とを我に着せ骨と筋とをもて我を編み
12 Života z milosrdenství udělil jsi mi, přesto navštěvování tvé ostříhalo dýchání mého.
生命と恩惠とをわれに授け我を眷顧てわが魂神を守りたまへり
13 Ale toto skryl jsi v srdci svém; vím, žeť jest to při tobě.
然はあれど汝これらの事を御心に藏しおきたまへり 我この事汝の心にあるを知る
14 Jakž zhřeším, hned mne šetříš, a od nepravosti mé neočišťuješ mne.
我もし罪を犯さば汝われをみとめてわが罪を赦したまはじ
15 Jestliže jsem bezbožný, běda mně; pakliť jsem spravedlivý, ani tak nepozdvihnu hlavy, nasycen jsa hanbou, a vida trápení své,
我もし行状あしからば禍あらん 假令われ義かるとも我頭を擧じ 其は我は衷に羞耻充ち 眼にわが患難を見ればなり
16 Kteréhož vždy více přibývá. Honíš mne jako lev, a jedno po druhém divně se mnou zacházíš.
もし頭を擧なば獅子のごとくに汝われを追打ち 我身の上に復なんぢの奇しき能力をあらはしたまはん
17 Obnovuješ svědky své proti mně, a rozmnožuješ rozhněvání své na mne; vojska jedna po druhých jsou proti mně.
汝はしばしば證する者を入かへて我を攻め 我にむかひて汝の震怒を増し新手に新手を加へて我を攻めたまふ
18 Proč jsi jen z života vyvedl mne? Ó bych byl zahynul, aby mne bylo ani oko nevidělo,
何とて汝われを胎より出したまひしや 然らずば我は息絶え目に見らるること無く
19 A abych byl, jako by mne nikdy nebylo, z života do hrobu abych byl vnesen.
曾て有ざりし如くならん 即ち我は胎より墓に持ゆかれん
20 Zdaliž jest mnoho dnů mých? Ponechejž tedy a popusť mne, abych maličko pookřál,
わが日は幾時も无きに非ずや 願くは彼姑らく息て我を離れ我をして少しく安んぜしめんことを
21 Prvé než odejdu tam, odkudž se zase nenavrátím, do krajiny tmavé, anobrž stínu smrti,
我が往て復返ることなきその先に斯あらしめよ 我は暗き地 死の蔭の地に往ん
22 Do krajiny, pravím, tmavé, kdež jest sama mrákota stínu smrti, a kdež není žádných proměn, ale sama pouhá mrákota.
この地は暗くして晦冥に等しく死の蔭にして區分なし 彼處にては光明も黒暗のごとし
