Jób 10
1 Stýště se duši mé v životě mém, vypustím nad sebou naříkání své, mluviti budu v hořkosti duše své.
| נקטה נפשי בחיי אעזבה עלי שיחי אדברה במר נפשי׃ |
2 Dím Bohu: Neodsuzuj mne, oznam mi, proč se nesnadníš se mnou?
| אמר אל אלוה אל תרשיעני הודיעני על מה תריבני׃ |
3 Jaký máš na tom užitek, že mne ssužuješ, že pohrdáš dílem rukou svých, a radu bezbožných osvěcuješ?
| הטוב לך כי תעשק כי תמאס יגיע כפיך ועל עצת רשעים הופעת׃ |
4 Zdali oči tělesné máš? Zdali tak, jako hledí člověk, ty hledíš?
| העיני בשר לך אם כראות אנוש תראה׃ |
5 Zdaž jsou jako dnové člověka dnové tvoji, a léta tvá podobná dnům lidským,
| הכימי אנוש ימיך אם שנותיך כימי גבר׃ |
6 Že vyhledáváš nepravosti mé, a na hřích můj se vyptáváš?
| כי תבקש לעוני ולחטאתי תדרוש׃ |
7 Ty víš, žeť nejsem bezbožný, ačkoli není žádného, kdo by mne vytrhl z ruky tvé.
| על דעתך כי לא ארשע ואין מידך מציל׃ |
8 Ruce tvé sformovaly mne, a učinily mne, a teď pojednou všudy vůkol hubíš mne.
| ידיך עצבוני ויעשוני יחד סביב ותבלעני׃ |
9 Pamětliv buď, prosím, že jsi mne jako hlinu učinil, a že v prach zase obrátíš mne.
| זכר נא כי כחמר עשיתני ואל עפר תשיבני׃ |
10 Zdalis mne jako mléka neslil, a jako syření neshustil?
| הלא כחלב תתיכני וכגבנה תקפיאני׃ |
11 Kůží a masem přioděl jsi mne, a kostmi i žilami spojils mne.
| עור ובשר תלבישני ובעצמות וגידים תסככני׃ |
12 Života z milosrdenství udělil jsi mi, přesto navštěvování tvé ostříhalo dýchání mého.
| חיים וחסד עשית עמדי ופקדתך שמרה רוחי׃ |
13 Ale toto skryl jsi v srdci svém; vím, žeť jest to při tobě.
| ואלה צפנת בלבבך ידעתי כי זאת עמך׃ |
14 Jakž zhřeším, hned mne šetříš, a od nepravosti mé neočišťuješ mne.
| אם חטאתי ושמרתני ומעוני לא תנקני׃ |
15 Jestliže jsem bezbožný, běda mně; pakliť jsem spravedlivý, ani tak nepozdvihnu hlavy, nasycen jsa hanbou, a vida trápení své,
| אם רשעתי אללי לי וצדקתי לא אשא ראשי שבע קלון וראה עניי׃ |
16 Kteréhož vždy více přibývá. Honíš mne jako lev, a jedno po druhém divně se mnou zacházíš.
| ויגאה כשחל תצודני ותשב תתפלא בי׃ |
17 Obnovuješ svědky své proti mně, a rozmnožuješ rozhněvání své na mne; vojska jedna po druhých jsou proti mně.
| תחדש עדיך נגדי ותרב כעשך עמדי חליפות וצבא עמי׃ |
18 Proč jsi jen z života vyvedl mne? Ó bych byl zahynul, aby mne bylo ani oko nevidělo,
| ולמה מרחם הצאתני אגוע ועין לא תראני׃ |
19 A abych byl, jako by mne nikdy nebylo, z života do hrobu abych byl vnesen.
| כאשר לא הייתי אהיה מבטן לקבר אובל׃ |
20 Zdaliž jest mnoho dnů mých? Ponechejž tedy a popusť mne, abych maličko pookřál,
| הלא מעט ימי יחדל ישית ממני ואבליגה מעט׃ |
21 Prvé než odejdu tam, odkudž se zase nenavrátím, do krajiny tmavé, anobrž stínu smrti,
| בטרם אלך ולא אשוב אל ארץ חשך וצלמות׃ |
22 Do krajiny, pravím, tmavé, kdež jest sama mrákota stínu smrti, a kdež není žádných proměn, ale sama pouhá mrákota.
| ארץ עפתה כמו אפל צלמות ולא סדרים ותפע כמו אפל׃ |
