Jakubův 1
1 Jakub, Boží a Pána Jezukrista služebník, dvanácteru pokolení rozptýlenému pozdravení vzkazuje.
James, a servant of God and of the Lord Jesus Christ, to the twelve tribes which are scattered abroad, greeting.
2 Za největší radost mějte, bratří moji, kdyžkoli pokušeními obkličováni býváte rozličnými,
Count it all joy, my brethren, when ye fall into various temptations;
3 Vědouce, že zkušení víry vaší působí trpělivost.
knowing that the trying of your faith worketh endurance.
4 Trpělivost pak ať má dokonalý skutek, abyste byli dokonalí a celí, v ničemž nemajíce nedostatku.
But let endurance have a perfect work, that ye may be perfect and entire, wanting in nothing.
5 Jestliže pak komu z vás nedostává se moudrosti, žádejž jí od Boha, kterýž všechněm dává ochotně a neomlouvá; i budeť jemu dána.
But if any one of you is wanting in wisdom, let him ask of God, who giveth to all liberally, and upbraideth not; and it will be given him.
6 Žádejž pak důvěrně, nic nepochybuje. Nebo kdož pochybuje, podoben jest vlnám mořským, kteréž vítr sem i tam žene, a jimi zmítá.
But let him ask in faith, nothing doubting; for he that doubteth is like a wave of the sea driven by the wind and tossed.
7 Nedomnívej se zajisté člověk ten, by co vzíti měl ode Pána,
For let not that man think that he shall receive anything from the Lord,
8 Jakožto muž dvojí mysli a neustavičný ve všech cestách svých.
a double-minded man as he is, unstable in all his ways.
9 Chlubiž se pak bratr ponížený v povýšení svém,
Let the brother of low degree glory in that he is exalted;
10 A bohatý v ponížení se; nebo jako květ byliny pomine.
but the rich, in that he is made low; because as the flower of the grass he will pass away.
11 Nebo jakož slunce vzešlé s horkostí usušilo bylinu, a květ její spadl, i ušlechtilost postavy jeho zhynula, takť i bohatý v svých cestách usvadne.
For the sun rose with its burning heat, and withered the grass, and its flower fell off, and the beauty of its appearance perished; so also will the rich man fade away in his ways.
12 Ale blahoslavený muž, kterýž snáší pokušení, nebo když bude zkušen, vezme korunu života, kterouž zaslíbil Pán těm, jenž ho milují.
Blessed is the man that endureth temptation; for when he is approved, he will receive the crown of life, which He promised to them that love him.
13 Žádný, když bývá pokoušín, neříkej, že by od Boha pokoušín byl; neboť Bůh nemůže pokoušín býti ve zlém, aniž on koho pokouší.
Let no one when he is tempted, say, I am tempted by God; for God cannot be tempted with evil, and he tempteth no one.
14 Ale jeden každý pokoušín bývá, od svých vlastních žádostí jsa zachvacován a oklamáván.
But each one is tempted when by his own lust he is led away and enticed;
15 Potom žádost když počne, porodí hřích, hřích pak vykonaný zplozuje smrt.
then lust, having conceived, bringeth forth sin, and sin, when completed, bringeth forth death.
16 Nebluďtež, bratří moji milí.
Do not err, my beloved brethren.
17 Všeliké dání dobré a každý dar dokonalý shůry jest sstupující od Otce světel, u něhožto není proměnění, ani jakého pro obrácení se někam jinam zastínění.
Every good gift and every perfect gift is from above, coming down from the Father of the lights, with whom is no change, nor shadow from turning.
18 On proto, že chtěl, zplodil nás slovem pravdy, k tomu, abychom byli prvotiny nějaké stvoření jeho.
Of his own will he begot us with the word of truth, that we should be a kind of first-fruits of his creatures.
19 A tak, bratří moji milí, budiž každý člověk rychlý k slyšení, ale zpozdilý k mluvení, zpozdilý k hněvu.
Wherefore, my beloved brethren, let every man be swift to hear, slow to speak, slow to wrath.
20 Nebo hněv muže spravedlnosti Boží nepůsobí.
For the wrath of man worketh not the righteousness of God.
21 Protož odvrhouce všelikou nečistotu, a ohyzdnost zlosti, s tichostí přijímejte vsáté slovo, kteréž může spasiti duše vaše.
Wherefore put off all filthiness, and excess of wickedness, and receive with meekness the implanted word, which is able to save your souls.
22 Buďtež pak činitelé slova, a ne posluchači toliko, oklamávajíce sami sebe.
But be doers of the word, and not hearers only, deceiving yourselves.
23 Nebo byl-li by kdo posluchač slova, a ne činitel, ten podoben jest muži spatřujícímu obličej přirozený svůj v zrcadle.
For if any one is a hearer of the word, and not a doer, he is like a man beholding his natural face in a glass;
24 Vzhlédl se zajisté, i odšel, a hned zapomenul, jaký by byl.
for he beholds himself, and goes away, and immediately forgets what manner of man he was.
25 Ale kdož by se vzhlédl v dokonalý zákon svobody a zůstával by v něm, ten nejsa posluchač zapominatelný, ale činitel skutku, ten, pravím, blahoslavený bude v skutku svém.
But he who looks into the perfect law of liberty, and remains there, being not a forgetful hearer, but a doer of the work, this man will be blessed in his deed.
26 Zdá-li se pak komu z vás, že jest nábožný, avšak v uzdu nepojímá jazyka svého, ale svodí srdce své, takového marné jest náboženství.
If any one thinks that he is religious, and bridles not his tongue, but deceives his own heart, this man's religion is vain.
27 Náboženství čisté a neposkvrněné před Bohem a Otcem totoť jest: Navštěvovati sirotky a vdovy v souženích jejich a ostříhati sebe neposkvrněného od světa.
Pure religion and undefiled before God, the Father, is this, to visit the fatherless and widows in their affliction, and to keep one's self unspotted from the world.
