Jakubův 4
1 Odkud pocházejí bojové a vády mezi vámi? Zdali ne odtud, totiž z libostí vašich, kteréž rytěřují v údech vašich?
Whence [come] wars and whence [come] fightings among you? [come they] not hence, [even] of your pleasures that war in your members?
2 Žádáte, a nemáte; závidíte sobě, a dychtíte po tom, což sobě zalibujete, a nemůžete dosáhnouti; bojujete a válčíte, avšak toho, oč usilujete, nemáte, protože neprosíte.
Ye lust, and have not: ye kill, and covet, and cannot obtain: ye fight and war; ye have not, because ye ask not.
3 Prosíte, a nebéřete, protože zle prosíte, abyste na své libosti vynakládali.
Ye ask, and receive not, because ye ask amiss, that ye may spend [it] in your pleasures.
4 Cizoložníci a cizoložnice, což nevíte, že přízeň světa jest nepřítelkyně Boží? A protož kdo by koli chtěl býti přítelem tohoto světa, nepřítelem Božím učiněn bývá.
Ye adulteresses, know ye not that the friendship of the world is enmity with God? Whosoever therefore would be a friend of the world maketh himself an enemy of God.
5 Což mníte, že nadarmo dí Písmo: Zdali k závisti nakloňuje duch ten, kterýž přebývá v nás?
Or think ye that the scripture speaketh in vain? Doth the spirit which he made to dwell in us long unto envying?
6 Nýbrž hojnější dává milost. Nebo dí: Bůh se pyšným protiví, ale pokorným dává milost.
But he giveth more grace. Wherefore [the scripture] saith, God resisteth the proud, but giveth grace to the humble.
7 Poddejtež se tedy Bohu, a zepřetež se ďáblu, i utečeť od vás.
Be subject therefore unto God; but resist the devil, and he will flee from you.
8 Přibližte se k Bohu, a přiblížíť se k vám. Umejte ruce, hříšníci, a očisťte srdce vy, jenž jste dvojité mysli.
Draw nigh to God, and he will draw nigh to you. Cleanse your hands, ye sinners; and purify your hearts, ye doubleminded.
9 Souženi buďte, a kvělte, a plačte; smích váš obratiž se v kvílení, a radost v zámutek.
Be afflicted, and mourn, and weep: let your laughter be turned to mourning, and your joy to heaviness.
10 Ponižte se před obličejem Páně, a povýšíť vás.
Humble yourselves in the sight of the Lord, and he shall exalt you.
11 Neutrhejtež jedni druhým, bratří. Kdož utrhá bratru a soudí bratra svého, utrhá Zákonu a soudí Zákon. Soudíš-li pak Zákon, nejsi plnitel Zákona, ale soudce.
Speak not one against another, brethren. He that speaketh against a brother, or judgeth his brother, speaketh against the law, and judgeth the law: but if thou judgest the law, thou art not a doer of the law, but a judge.
12 Jedenť jest vydavatel Zákona, kterýž může spasiti i zatratiti. Ty kdo jsi, jenž soudíš jiného?
One [only] is the lawgiver and judge, [even] he who is able to save and to destroy: but who art thou that judgest thy neighbour?
13 Ale nuže vy, kteříž říkáte: Dnes nebo zítra vypravíme se do onoho města, a pobudeme tam přes celý rok, a budeme kupčiti, a něco zíštěme;
Go to now, ye that say, Today or tomorrow we will go into this city, and spend a year there, and trade, and get gain:
14 (Ješto nevíte, co zítra bude. Nebo jakýť jest život váš? Pára zajisté jest, kteráž se na maličko ukáže, a potom zmizí.)
whereas ye know not what shall be on the morrow. What is your life? For ye are a vapour, that appeareth for a little time, and then vanisheth away.
15 Místo toho, co byste měli říci: Bude-li Bůh chtíti, a budeme-li živi, i učiníme toto nebo onono.
For that ye ought to say, If the Lord will, we shall both live, and do this or that.
16 Vy pak chlubíte se v pýše své. Všeliká taková chlouba zlá jest.
But now ye glory in your vauntings: all such glorying is evil.
17 A protož kdo umí dobře činiti, a nečiní, hřích má.
To him therefore that knoweth to do good, and doeth it not, to him it is sin.
