< Izaiáš 16 >

1 Pošlete beránky panovníku země, počnouc od Sela až do pouště, k hoře dcery Sionské.
なんぢら荒野のセラより羔羊をシオンの女の山におくりて國の首にをさむべし
2 Sic jinak bude Moáb jako pták místa nemající, a s hnízda sehnaný; budou dcery Moábské při brodech Arnon.
モアブの女輩はアルノンの津にありてさまよふ鳥のごとく巣をおはれたる雛のごとくなるべし
3 Svolej radu, učiň soud, připrav stín svůj u prostřed poledne jako noc; skrej vyhnané, místa nemajícího nevyzrazuj.
相謀りて審判をおこなひ亭午にもなんぢの蔭を夜のごとくならしめ驅逐人をかくし遁れきたるものを顯はすなかれ
4 Nechať u tebe pobudou vyhnaní moji, ó Moábe, buď skrýší jejich před zhoubcím; nebo přestane násilník, přestane zhoubce, pošlapávající vyhlazen bude z země.
わが驅逐人をなんぢとともに居しめ汝モアブの避所となりて之をそこなふ者のまへより脱れしめよ勒索者はうせ害ふものはたえ暴虐者は地より絶れん
5 A upevněn bude milosrdenstvím trůn, a seděti bude na něm stále v stánku Davidovu ten, kterýž by soudil a vyhledával soudu a pospíchal k spravedlnosti.
ひとつの位あはれみをもて堅くたち眞實をおこなふ者そのうヘに坐せん彼ダビデの幕屋にをりて審判をなし公平をもとめて義をおこなふに速し
6 Ale slýchaliť jsme o pýše Moábově, že velmi pyšný jest, o pýše jeho, a chloubě jeho i spouzení se jeho, ale nepřijdouť k vykonání myšlénky jeho.
われらモアブの傲慢をきけりその高ぶること甚だしわれらその誇とたかぶりと忿恚とをきけりその大言はむなし
7 Protož kvíliti bude Moáb před Moábem, jeden každý kvíliti bude; nad grunty Kirchareset úpěti budete, a říkati: Jižť jsou zkaženi.
この故にモアブはモアブの爲になきさけび民みな哭さけぶべしなんぢら必らず甚だしく心をいためてキルハレステの乾葡萄のためになげくべし
8 Nýbrž i réví Ezebon usvadlo, i vinní kmenové Sibma. Páni národů potřeli výborné réví jeho, kteréž až do Jazer dosahalo, a bylo se rozšířilo při poušti; rozvodové jeho rozložili se, a dosahali až za moře.
そはヘシボンの畑とシブマのぶだうの樹とは凋みおとろヘたりその枝さきにはヤゼルにまでいたりて荒野にはびこりのびて海をわたりしが國々のもろもろの主その美はしき枝ををりたり
9 Protož pláči pro pláč Jazerských a pro vinici Sibma; svlažuji tě slzami svými, ó Ezebon a Eleale, nebo provyskování nad ovocem tvým letním a nad žní tvou kleslo.
この故にわれヤゼルの哭とひとしくシブマの葡萄の樹のためになかんヘシボンよエレアレよわが涙なんぢをひたさんそは鬨聲なんぢが果物なんぢが收穫の實のうへにおちきたればなり
10 A přestalo veselé a plésání nad polem úrodným, na vinicích se nezpívá, ani prokřikuje, vína v presích netlačí ten, kterýž tlačívá. Takž i já provyskování přestávám.
欣喜とたのしみとは土肥たる畑より取さられ葡萄園には謳ふことなく歡呼ばふことなく酒榨にはふみて酒をしぼるものなし我そのよろこびたつる聲をやめしめたり
11 Protože střeva má nad Moábem jako harfa znějí, a vnitřnosti mé pro Kircheres.
このゆゑにわが心腸はモアブの故をもて琴のごとく鳴ひびきキルハレスの故をもてわが衷もまた然り
12 I stane se, když zřejmé bude, an ustává Moáb nad výsostmi, že vejde do svatyně své, aby se modlil, však nic nespraví.
モアブは高處にいでて倦つかれその聖所にきたりて祈るべけれど驗あらじ
13 Toť jest to slovo, kteréž mluvil Hospodin o Moábovi již dávno.
こはヱホバが曩にモアブに就てかたりたまへる聖言なり
14 Nyní pak praví Hospodin, řka: Po třech letech, jakáž jsou léta nájemníka, v potupu uvedena bude sláva Moábova se vším množstvím velikým, tak že ostatkové jeho budou skrovní, přemaličcí a mdlí.
されど今ヱホバかたりて言たまはくモアブの榮はその大なる群衆とともに傭人の期にひとしく三年のうちに恥かしめをうけ遺れる者はなはだ少なくして力なからん

< Izaiáš 16 >