Izaiáš 14
1 Nebo slituje se Hospodin nad Jákobem, a vyvolí zase Izraele, a dá jim odpočinutí v zemi jejich; a připojí se k nim cizozemec, a přídržeti se budou domu Jákobova.
For the LORD will have compassion on Jacob, and will yet choose Israel, and set them in their own land; and the stranger shall join himself with them, and they shall cleave to the house of Jacob.
2 Nebo pojmou ty národy, a přivedou je k místu svému, i uvedou je v dědictví dům Izraelský v zemi Hospodinově, za služebníky a za děvky; a jímati budou ty, kteříž je zjímali, a panovati budou nad násilníky svými.
And the peoples shall take them, and bring them to their place; and the house of Israel shall possess them in the land of the LORD for servants and for handmaids; and they shall take them captive, whose captives they were; and they shall rule over their oppressors.
3 I staneť se v ten den, v němž tobě odpočinutí dá Hospodin od těžkosti tvé a strachu tvého, a od poroby těžké, v kterouž jsi byl podroben,
And it shall come to pass in the day that the LORD shall give thee rest from thy travail, and from thy trouble, and from the hard service wherein thou wast made to serve,
4 Že uživeš přísloví tohoto o králi Babylonském, a řekneš: Aj, jak přestal násilník! Přestalo dychtění po zlatě.
that thou shalt take up this parable against the king of Babylon, and say: How hath the oppressor ceased! the exactress of gold ceased!
5 Potřískal Hospodin hůl bezbožných, prut panujících,
The LORD hath broken the staff of the wicked, the sceptre of the rulers,
6 Mrskajícího lidi v prchlivosti mrskáním ustavičným, panujícího v hněvě nad národy, kteříž ssužováni bývali bez lítosti.
That smote the peoples in wrath with an incessant stroke, that ruled the nations in anger, with a persecution that none restrained.
7 Odpočívá, jest v pokoji všecka země, zvučně prozpěvují.
The whole earth is at rest, and is quiet; they break forth into singing.
8 I jedloví veselí se nad tebou, i cedroví Libánské, řkouce: Jakž jsi klesl, nepovstal, kdo by nás podtínal.
Yea, the cypresses rejoice at thee, and the cedars of Lebanon: 'Since thou art laid down, no feller is come up against us.'
9 I peklo zespod zbouřilo se pro tebe, k vyjití vstříc přicházejícímu tobě vzbudilo pro tě mrtvé, všecka knížata země; kázalo vyvstati z stolic jejich i všechněm králům národů. (Sheol h7585)
The nether-world from beneath is moved for thee to meet thee at thy coming; the shades are stirred up for thee, even all the chief ones of the earth; all the kings of the nations are raised up from their thrones. (Sheol h7585)
10 Všickni tito odpovídajíce, mluví tobě: Což ty také jsi zemdlen jako i my, a nám podobný učiněn?
All they do answer and say unto thee: 'Art thou also become weak as we? Art thou become like unto us?
11 Svrženať jest do pekla pýcha tvá, i zvuk hudebných nástrojů tvých; moli tobě podestláno, a červi tě přikrývají. (Sheol h7585)
Thy pomp is brought down to the nether-world, and the noise of thy psalteries; the maggot is spread under thee, and the worms cover thee.' (Sheol h7585)
12 Jakž to, že jsi spadl s nebe, ó lucifeře v jitře vycházející? Poražen jsi až na zem, ještos zemdlíval národy.
How art thou fallen from heaven, O day-star, son of the morning! How art thou cut down to the ground, that didst cast lots over the nations!
13 Však jsi ty říkával v srdci svém: Vstoupím do nebe, nad hvězdy Boha silného vyvýším stolici svou, a posadím se na hoře shromáždění k straně půlnoční.
And thou saidst in thy heart: 'I will ascend into heaven, above the stars of God will I exalt my throne, and I will sit upon the mount of meeting, in the uttermost parts of the north;
14 Vstoupím nad výsosti oblaku, budu rovný Nejvyššímu.
I will ascend above the heights of the clouds; I will be like the Most High.'
Yet thou shalt be brought down to the nether-world, to the uttermost parts of the pit. (Sheol h7585)
16 Ti, kdož tě uzří, za tebou se ohlédati, a tebe spatřovati budou, říkajíce: To-liž jest ten muž, kterýž nepokojil zemi, a pohyboval královstvími,
They that saw thee do narrowly look upon thee, they gaze earnestly at thee: 'Is this the man that made the earth to tremble, that did shake kingdoms;
17 Obracel jako v pustinu okršlek země, a města jeho bořil, vězňů svých nepropouštěl domů?
That made the world as a wilderness, and destroyed the cities thereof; that opened not the house of his prisoners?'
18 Všickni králové národů, což jich koli bylo, pochováni slavně doma jeden každý z nich;
All the kings of the nations, all of them, sleep in glory, every one in his own house.
19 Ty pak zavržen jsi od hrobu svého jako ratolest ohyzdná, a roucho zbitých, ukrutně zraněných, kteříž se dostávají do jámy mezi kamení, a jako mrcha pošlapaná.
But thou art cast forth away from thy grave like an abhorred offshoot, in the raiment of the slain, that are thrust through with the sword, that go down to the pavement of the pit, as a carcass trodden under foot.
20 Nebudeš k oněmno v pohřbu přiúčastněn, nebo jsi poplénil zemi svou, lid svůj jsi pomordoval; nebudeť připomínáno na věky símě zlostníků.
Thou shalt not be joined with them in burial, because thou hast destroyed thy land, thou hast slain thy people; the seed of evil-doers shall not be named for ever.
21 Připravte se k zmordování synů jeho pro nepravosti otců jejich, aby nepovstali, a dědičně neujali země, a nenaplnili svrchku okršlku zemského městy.
Prepare ye slaughter for his children for the iniquity of their fathers; that they rise not up, and possess the earth, and fill the face of the world with cities.
22 Nebo povstanu proti nim, praví Hospodin zástupů, a zahladím jméno Babylona i ostatky syna i vnuka, praví Hospodin.
And I will rise up against them, saith the LORD of hosts, and cut off from Babylon name and remnant, and offshoot and offspring, saith the LORD.
23 A obrátím jej v dědictví bukačů, a v jezera vod, a vymetu jej pometlem zahynutí, praví Hospodin zástupů.
I will also make it a possession for the bittern, and pools of water; and I will sweep it with the besom of destruction, saith the LORD of hosts.
24 Přisáhl Hospodin zástupů, řka: Jistě že jakž jsem myslil, tak bude, a jakž jsem uložil, stane se,
The LORD of hosts hath sworn, saying: Surely as I have thought, so shall it come to pass; and as I have purposed, so shall it stand,
25 Že potru Assyrského v zemi své, a na horách svých pošlapám jej, a odejde z nich jho jeho, břímě také jeho s ramene jejich sňato bude.
That I will break Asshur in My land, and upon My mountains tread him under foot; then shall his yoke depart from off them, and his burden depart from off their shoulder.
26 Toť jest ta rada, kteráž zavřína jest o vší té zemi, a to jest ta ruka vztažená proti všechněm těm národům.
This is the purpose that is purposed upon the whole earth; and this is the hand that is stretched out upon all the nations.
27 Poněvadž pak Hospodin zástupů usoudil, kdo to tedy zruší? A ruku jeho vztaženou kdo odvrátí?
For the LORD of hosts hath purposed, and who shall disannul it? And His hand is stretched out, and who shall turn it back?
28 Léta kteréhož umřel král Achas, stalo se proroctví toto:
In the year that king Ahaz died was this burden.
29 Neraduj se všecka ty země Filistinská, že zlámán jest prut toho, kterýž tě mrskal; nebo z plemene hadího vyjde bazališkus, jehož plod bude drak ohnivý létající.
Rejoice not, O Philistia, all of thee, because the rod that smote thee is broken: for out of the serpent's root shall come forth a basilisk, and his fruit shall be a flying serpent.
30 I budou se pásti prvorození chudých, a nuzní bezpečně odpočívati budou; kořen pak tvůj umořím hladem, a ostatky tvé zmorduje.
And the first-born of the poor shall feed, and the needy shall lie down in safety; and I will kill thy root with famine, and thy remnant shall be slain.
31 Kvěl, ó bráno, křič město, již jsi rozplynula se všecka ty země Filistinská; nebo od půlnoci oheň přijde aniž bude, kdo by stranil z obcí jeho.
Howl, O gate; cry, O city; melt away, O Philistia, all of thee; for there cometh a smoke out of the north, and there is no straggler in his ranks.
32 Co pak odpovědí poslové národů? To, že Hospodin upevnil Sion, v němž útočiště mají chudí z lidu jeho.
What then shall one answer the messengers of the nation? That the LORD hath founded Zion, and in her shall the afflicted of His people take refuge.
