1 Mojžišova 8
1 Rozpomenul se pak Bůh na Noé, i všecky živočichy a všecka hovada, kteráž byla s ním v korábu; pročež uvedl Bůh vítr na zemi, i zastavily se vody.
Toe Sithaw mah kahing hmuennawk boih, Noah hoi nawnto kaom moinawk boih to pahnet ai; long nuiah takhi to songsak pongah, tui to anghak.
2 A zavříny jsou studnice propasti i průduchové nebeští, a zastaven jest příval s nebe.
Kathuk thung ih tuipueknawk hoi van ih thokbuemnawk to anghak moe, van hoi angzo kho to dip.
3 I navrátily se vody se svrchku země, odcházejíce zase, a opadly vody po stu a padesáti dnech,
Long asom ih tui to kaang tathuk; ni cumvai, qui pangato pacoengah, tui to amsah tathuk.
4 Tak že odpočinul koráb sedmého měsíce, v sedmnáctý den toho měsíce na horách Ararat.
Khrah sarihto, ni hatlai sarihto naah, palong to Ararat mae nuiah angtang.
5 Když pak vody odcházely a opadaly až do desátého měsíce, prvního dne téhož desátého měsíce ukázali se vrchové hor.
Khrah ha karoek to tui to amsah tathuk, khrah hato haih hmaloe koek niah loe kasang maenawk to amtueng boeh.
6 I stalo se po čtyřidcíti dnech, otevřev Noé okno v korábu, kteréž byl udělal,
Ni qui palito pacoengah, Noah mah a sak ih palong thokbuem to paongh;
7 Vypustil krkavce. Kterýžto vyletuje zase se vracoval, dokudž nevyschly vody na zemi.
pangaah maeto a prawt, pangaah loe long nuiah tui kang ai karoek to, ahnuk ahma azawk.
8 Potom vypustil holubici od sebe, aby věděl, již-li by opadly vody se svrchku země.
To pacoengah long nuiah tui kaang boeh maw tiah panoek hanah, pahuu maeto a prawt let;
9 Kterážto když nenašla, kde by odpočinula noha její, navrátila se k němu do korábu; nebo vody byly po vší zemi. On pak vztáhna ruku svou, vzal ji, a vnesl k sobě do korábu.
toe long to tui mah khuk boih vop pongah, acukhaih ahmuen to hnu ai; to pongah a ohhaih palong ah amlaem let; to pacoengah Noah mah ban to payangh moe, pahuu to angmah khaeah palong thungah lak.
10 A počekal ještě sedm dní jiných, a opět vypustil holubici z korábu.
Ni sarihto zing pacoengah, pahuu to palong thung hoiah a prawt let.
11 I přiletěla k němu holubice k večerou, a aj, list olivový utržený v ústech jejích. Tedy poznal Noé, že opadly vody se svrchku země.
Duembang ah loe pahuu to angmah khaeah amlaem let, khenah, pahuu loe tahmawh ah olive thingqam to koeng; to naah long nuiah tui to kaang tathuk boeh, tiah Noah mah panoek.
12 I čekal ještě sedm dní jiných, a opět vypustil holubici, kterážto nevrátila se k němu více.
Ni sarihto zing pacoengah, pahuu to a prawt let; to pacoengah loe pahuu to angmah khaeah amlaem let ai boeh.
13 I stalo se šestistého prvního léta, v první den měsíce prvního, že vyschly vody na zemi. I odjal Noé přikrytí korábu a uzřel, ano již oschl svrchek země.
Saning cumvai taruk, maeto, khrahto haih, ni tangsuek naah long nui ih tui to kaang tathuk; Noah mah palong imphu to khok moe, a khet naah, long nuiah tui to kaang boeh, tiah a hnuk.
14 Druhého pak měsíce, v dvadcátý sedmý den téhož měsíce oschla země.
Khrah hnetto haih, ni pumphaeto pacoeng, sarihto naah, long nuiah tui to kaang boih boeh.
15 I mluvil Bůh k Noé, řka:
To naah Sithaw mah Noah khaeah,
16 Vyjdi z korábu, ty i žena tvá, a synové tvoji, i ženy synů tvých s tebou.
Nangmah hoi na zu, na capanawk hoi na capanawk ih zunawk, palong thung hoiah tacawt o laih.
17 Všecky živočichy, kteříž jsou s tebou ze všelikého těla, tak z ptactva jako z hovad a všelikého zeměplazu, kterýž se hýbe na zemi, vyveď s sebou; ať se v hojnosti rozplozují na zemi, a rostou a množí se na zemi.
Nang hoi nawnto kaom hinghaih tawn hmuennawk, moinawk boih, tavaanawk, pacah ih moinawk hoi long ah kavak hmuennawk boih tacawt haih ah; long ah caa kapop ah sah o nasoe, thingthai athai o nasoe loe, long nuiah pung o nasoe, tiah a naa.
18 I vyšel Noé a synové jeho, i žena jeho a ženy synů jeho s ním;
To pongah Noah loe a caanawk, a zu hoi a caanawk ih zunawk hoi nawnto tacawt o.
19 Každý živočich, každý zeměplaza všecko ptactvo, všecko, což se hýbe na zemi, po pokoleních svých vyšlo z korábu.
Moi kasannawk boih, long ah kavak hmuennawk boih, tavaanawk boih, atii kanghmong long ah kavak moinawk boih, palong thung hoiah tacawt o.
20 Tedy vzdělal Noé oltář Hospodinu, a vzav ze všech hovad čistých i ze všeho ptactva čistého, obětoval zápaly na tom oltáři.
Noah mah Angraeng hanah hmaicam to sak; kaciim moi, kaciim tavaa to a lak pacoengah, hmai hoi angbawnhaih to a sak.
21 I zachutnal Hospodin vůni tu příjemnou, a řekl Hospodin v srdci svém: Nebudu více zlořečiti zemi pro člověka, proto že myšlení srdce lidského zlé jest od mladosti jeho; aniž budu více bíti všeho, což živo jest, jako jsem učinil.
To tiah hmai angbawnhaih to Angraeng mah hmuihoih ah thaih pae naah, Angraeng mah palung thung hoiah, Kami mah nawkta nathuem hoiah poekhaih kasae tawn cadoeh, kami hanah long hae ka tangoeng let mak ai boeh; ka sak ih hmuen baktih toengah, kahing hmuennawk to natuek naah doeh kam rosak mak ai boeh.
22 Nýbrž dokavadž země trvati bude, setí a žeň, studeno i horko, léto a zima, den také a noc nepřestanou.
Long oh nathung, antii haehhaih tue, thingthai qumpo lakhaih tue, kangqai tue, kabae tue, nipui tue hoi sik tue, khodai hoi khoving to natuek naah doeh boeng mak ai boeh, tiah thuih.
A Dove is Sent Forth from the Ark
