1 Mojžišova 32
1 Jákob pak odšel cestou svou, a potkali se s ním andělé Boží.
Jakobo nodhi nyime gi wuodhe, kendo malaike mag Nyasaye noromo kode.
2 I řekl Jákob, když je viděl: Vojsko Boží jest toto. A nazval jméno místa toho Mahanaim.
Kane Jakobo onenogi, nowacho niya, “Ma en kambi mar Nyasaye!” Kuom mano nochako kanyo ni Mahanaim (tiende ni kembni ariyo).
3 Poslal pak Jákob posly před sebou k bratru svému Ezau, do země Seir, do kraje Idumejského.
Jakobo nooro joote nyime ir owadgi Esau e piny Seir, gwengʼ mar Edom.
4 A přikázal jim, řka: Takto povězte pánu mému Ezau: Totoť vzkazuje služebník tvůj Jákob: U Lábana jsem byl pohostinu, a zůstával až do tohoto času.
Jakobo nomiyogi chik niya, “Ma e gima onego udhi uwach ne ruodha Esau: Misumbani Jakobo wacho ni, ‘Asebedo ka adak gi Laban kendo asebedo kuno nyaka chil kawuono.
5 A mám voly a osly, ovce, a služebníky i děvky; a poslal jsem, abych se ohlásil pánu svému, a našel milost před očima tvýma.
An kod dhok kod punde, rombe gi diek, jotich machwo kod jotich mamon. Omiyo koro aoro oteni ne ruodha, mondo ayud ngʼwono e wangʼe.’”
6 I navrátili se poslové k Jákobovi, řkouce: Přišli jsme k bratru tvému Ezau, kterýž také jde proti tobě, a čtyři sta mužů s ním.
Kane jootego odwogo ir Jakobo negiwachone niya, “Ne wadhi ir owadu Esau kendo koro obiro mondo orom kodi, to ji mia angʼwen bende ni kode.”
7 Jákob pak bál se velmi, a rmoutil se náramně. Tedy rozdělil lid, kterýž s sebou měl, ovce také a voly, a velbloudy na dva houfy.
Kane Jakobo owinjo mano luoro kod kibaji nogoye mangʼeny mi nopogo jambe, gi dhoge kod ngamia e migepe ariyo.
8 Nebo řekl: Jestliže by přišel Ezau k houfu jednomu, a pobil by jej, bude aspoň zadní houf zachován.
Noparo e chunye niya, “Ka Esau omonjo migawo achiel, to migawo machielo modongʼ nyalo tony.”
9 I řekl Jákob: Bože otce mého Abrahama, a Bože otce mého Izáka, Hospodine, kterýž jsi mi řekl: Navrať se do země své, a k příbuznosti své, a dobře učiním tobě,
Eka Jakobo nolamo kawacho niya, “Yaye Nyasach kwara Ibrahim, Nyasach wuora Isaka, Jehova Nyasaye mane owachona ni, ‘Dogi thuru ir jou, kendo abiro miyo inyaa,’
10 Menší jsem všech milosrdenství a vší pravdy, kterouž jsi učinil s služebníkem svým; nebo s holí svou přešel jsem Jordán tento, nyní pak dva houfy mám.
ok awinjora gi kech kod adieragi duto misenyiso jatichni. Ne an mana gi ludha kende kane angʼado aora Jordan, to koro aseduogo gi ogendini ariyo.
11 Vytrhni mne, prosím, z ruky bratra mého, z ruky Ezau; nebť se ho bojím, aby přijda, nepohubil mne i matky s dětmi.
Alamo ni mondo iresa e lwet owadwa Esau nikech aluor ni obiro biro ma omonja kaachiel gi mon kod nyithindgi.
12 Však jsi ty řekl: Dobře učiním tobě, a rozmnožím símě tvé jako písek mořský, kterýžto pro množství sečten býti nemůže.
To isewachona ni, ‘Adier abiro miyo inyaa kendo abiro miyo nyikwayi bedo mathoth ka kuoyo man e dho nam, ma ok nyal kwan.’”
13 I zůstal tu noci té; a vzal z toho, což bylo před rukama, poctu bratru svému Ezau:
Jakobo nonindo kanyo, kendo kuom gik mane en-go ne oyiero mich ne owadgi Esau kaka:
14 Totiž dvě stě koz, a kozlů dvadceti, ovec dvě stě, a beranů dvadceti,
Diek mamon mia ariyo kod nywogi piero ariyo, rombe mamon mia ariyo gi imbe piero ariyo,
15 Velbloudů s mladými jich třidceti, krav čtyřidceti, volů deset, oslic dvadceti, a oslátek deset.
ngamia mamon piero adek gi nyithindgi, dhok mamon piero angʼwen kod rwedhi apar, kod punde mamon piero ariyo kod punde machwo apar.
16 A poručil je služebníkům svým, každé stádo obzvláštně, a řekl služebníkům svým: Jděte přede mnou, a stádo od stáda ať jde opodál.
Noketogi e lwet jotichne ka moro ka moro otelone kweth ka kweth kendo nowachonegi niya, “Teluru nyima kuweyo thuolo e kind kweth ka kweth.”
17 I poručil přednímu, řka: Když se potká s tebou Ezau bratr můj, a optá se tebe, řka Èí jsi? a kam jdeš? a čí jest to stádo před tebou?
Nomiyo ngʼat mane otelo chik niya, “Ka owadwa Esau oromo kodi mopenji ni, ‘In jatich ngʼa, to idhi kanye kendo ni jamni duto misembogi gin mag ngʼa?’
18 Řekneš: Jsem služebníka tvého Jákoba, a dar tento jest poslán pánu mému Ezau; a teď i sám jde za námi.
Eka iwachne ni, ‘Magi gin mag jatichni Jakobo. Gin mich ma oor ne ruodha Esau, Jakobo bende biro bangʼwa.’”
19 Poručil také druhému i třetímu, a všechněm jdoucím za těmi stády, řka: V táž slova mluvte k Ezau, když byste naň trefili.
Bende nomiyo ngʼat mar ariyo, gi ngʼat mar adek kod jogo duto mane luwo bangʼ kweth chik niya, “Un duto wachuru ne Esau mana gima chalre kuromo kode.
20 A díte také: Aj, služebník tvůj Jákob za námi; nebo řekl: Ukrotím tvář jeho darem, kterýž jde přede mnou, a potom uzřím tvář jeho; snad přijme tvář mou.
Kendo une ni uwacho ni, ‘Jatichni Jakobo biro bangʼwa.’” Nikech noparo niya, “Obiro hoye gi mich ma ooroneni kendo ka oneno to ponono obiro rwaka.”
21 A tak předšel dar před ním; on pak zůstal tu noc při houfu.
Kuom mano mich Jakobo noter motelo, ka en to nodongʼ ei kambi.
22 A vstav ještě v noci, vzal obě ženy své, a dvě děvky své, a jedenácte synů svých, a přešel přes brod Jabok.
Otienono Jakobo nochungʼ mokawo monde ariyo, jotichne mamon ariyo kod yawuote apar gachiel kendo negikadho aora mar Jabok.
23 Vzav tedy je, přepravil je přes tu řeku; přepravil také i vše, což měl.
Jakobo nokawo joge kaachiel gi gige mi nokowogi nyaka loka aora Jabok.
24 A zůstal Jákob sám; a tu zápasil s ním muž až do svitání.
Bangʼ mano Jakobo nodongʼ kende, kendo ngʼato noi kode otieno duto nyaka okinyi.
25 A vida, že ho nepřemůže, obrazil jej v příhbí vrchní stehna jeho; i vyvinulo se příhbí stehna Jákobova, když zápasil s ním.
Kane ngʼatno oneno ni ok onyal goye piny, nomulo fuoni mar bamne, kuom mano chieke nowil.
26 A řekl: Pusť mne, nebť zasvitává. I řekl: Nepustím tě, leč mi požehnáš.
Ngʼatno nowacho niya, “We adhi, nikech en odiechiengʼ.” To Jakobo nodwoke niya, “Ok abi weyi idhi nyaka igwedha.”
27 I řekl jemu: Jaké jest jméno tvé? Odpověděl: Jákob.
Ngʼatno nopenje niya, “Nyingi ngʼa?” Nodwoke niya, “Jakobo.”
28 I dí: Nebude více nazýváno jméno tvé toliko Jákob, ale také Izrael; nebo jsi statečně zacházel s Bohem i lidmi, a přemohls.
Eka ngʼatno nowacho niya, “Nyingi ok nochak oluongi ni Jakobo, to noluongi ni Israel nikech ise ii gi Nyasaye kod ji mi iseloyo.”
29 I otázal se Jákob, řka: Oznam, prosím, jméno své. Kterýžto odpověděl: Proč se ptáš na jméno mé? I dal mu tu požehnání.
Jakobo nowachone niya, “Asayi nyisa nyingi.” To nodwoko Jakobo niya, “Angʼo momiyo ipenjo nyinga?” Eka nogwedho Jakobo kanyo.
30 Tedy nazval Jákob jméno místa toho Fanuel; nebo jsem prý viděl Boha tváří v tvář, a zachována jest duše má.
Kuom mano Jakobo nochako kanyo ni Peniel (tiende ni wangʼ Nyasaye) kowacho niya, “Nikech aseneno Nyasaye wangʼ gi wangʼ kendo ngimana oresi.”
31 I vzešlo mu slunce, když pominul místa toho Fanuel, a kulhal na nohu svou.
Chiengʼ notuchne ka okadho Peniel kendo nowuotho kolingʼo nikech bamne nowil.
32 Protož nejedí synové Izraelští až do tohoto dne té žily krátké, kteráž jest v vrchním příhbí stehna, proto že obrazil příhbí stehna Jákobova na žile krátké.
Mano emomiyo nyaka kawuono jo-Israel ok cham ringʼo moriwo fuond bam ka giparogo wil mar fuond bam Jakobo.
