2 Mojžišova 34
1 I řekl Hospodin k Mojžíšovi: Vyteš sobě dvě dsky kamenné podobné prvním, a napíši na dskách těch slova, kteráž byla na dskách prvních, kteréž jsi rozrazil.
And Yahweh said unto Moses—Hew thee two tables of stone, like the first, —and I will write upon the tables the words which were upon the first tables which thou didst break in pieces;
2 Budiž tedy hotov ráno, a vstoupíš v jitře na horu Sinai, a staneš přede mnou na vrchu hory té.
and be thou ready by the morning, —and thou shalt come up. in the morning, into Mount Sinai; then shalt thou station thyself for me there upon the top of the mount;
3 Žádný ať nevstupuje s tebou, aniž také kdo vidín bude na vší hoře; ani ovce neb volové pásti se budou naproti hoře této.
and, no man, may come up with thee, and let no man so much as be seen in all the mount, —and let not even the flocks or the herds, feed in front of that mountain.
4 Tedy Mojžíš vytesal dvě dsky kamenné podobné prvním, a vstav ráno, vstoupil na horu Sinai, jakž mu přikázal Hospodin, a vzal v ruku svou dvě dsky kamenné.
So he hewed two tables of stone like the first and Moses rose up early in the morning, and went up into Mount Sinai, as Yahweh had commanded him, —and took in his hand two tables of stone.
5 I sstoupil Hospodin v oblaku, a stál s ním tam, a zavolal ze jména: HOSPODIN.
And Yahweh descended in the cloud, and took his station with him there, —and proclaimed himself by the name Yahweh.
6 Nebo pomíjeje Hospodin tvář jeho, volal: Hospodin, Hospodin, Bůh silný, lítostivý a milostivý, dlouhočekající a hojný v milosrdenství a pravdě,
So Yahweh passed before him, and proclaimed, —Yahweh, Yahweh, A God of compassion and favour, —Slow to anger and abundant in lovingkindness and faithfulness:
7 Milosrdenství čině tisícům, odpouštěje nepravost a přestoupení i hřích, a kterýž nikoli neospravedlňuje vinného, navštěvuje nepravost otců na synech, a na synech synů do třetího i čtvrtého pokolení.
Keeping lovingkindness to a thousand generations, Forgiving iniquity and transgression and sin, Though he leave not, utterly unpunished, Visiting the iniquity of fathers, Upon sons, And upon sons’ sons, Unto a third and unto a fourth generation.
8 Mojžíš pak rychle sklonil hlavu k zemi, a poklonu učinil.
Then Moses made haste, —and bent his head towards the earth and bowed himself down;
9 A řekl: Prosím, našel-li jsem milost v očích tvých, Pane, nechť jde, prosím, Pán u prostřed nás, nebo lid jest tvrdé šíje, a milostiv buď nepravosti naší a hříchu našemu, a měj nás za dědictví.
and said—If, I pray thee, I have found favour in thine eyes, O My Lord, I pray thee let My Lord go on in our midst, —although a stiff-necked people, it is, so wilt thou pardon our iniquity and our sin and take us as thine own.
10 Kterýžto řekl: Aj, já učiním smlouvu přede vším lidem tvým. Učiním divné věci, kteréž nejsou učiněny na vší zemi a ve všech národech, a viděti bude všecken lid, (mezi nimiž jsi, ) skutky Hospodinovy; nebo hrozné bude to, což já učiním s tebou.
And he said—Lo! I, am about to solemnise a covenant, -in presence of all thy people, will I do marvellous things, which have not been created in any part of the earth nor among any of the nations, —so shall all the people in whose midst thou, art see the work of Yahweh for a fearful thing, it is, which I, am doing with thee.
11 Zachovej to, což já dnes tobě přikazuji. Aj, já vyženu před tváří tvou Amorea a Kananea, Hetea a Ferezea, Hevea a Jebuzea.
Take thou heed what, I, am commanding thee this day, —behold me! driving out from before thee—the Amorite, and the Canaanite, and the Hittite, and the Perizzite, and the Hivite, and the Jebusite.
12 Varuj se pak, abys nečinil smlouvy s obyvateli země té, do kteréž vejdeš, ať by nebyli osídlem u prostřed tebe.
Take heed to thyself, Lest thou solemnise a covenant with the inhabitant of the land, whereupon, thou, art about to enter, —Lest he become a snare in thy midst;
13 Ale zboříte oltáře jejich, a modly jejich polámete, a jejich háje posekáte.
For their altars, shall ye smash, And their pillars, shall ye shiver, —And their sacred-stems, shall ye fell.
14 Nebo nebudeš se klaněti Bohu jinému, proto že Hospodin jest, jméno má horlivý, Bůh silný, horlivý jest.
For thou shalt not bow thyself down to another GOD, —For as for Yahweh, Jealous, is his name, A jealous GOD, he is:
15 Nevcházej v smlouvu s obyvateli země té, aby když by smilnili, jdouce po bozích svých, a obětovali bohům svým, nepovolali tě, a jedl bys z oběti jejich.
Lest thou solemnise a covenant with the inhabitant of the land, —And then as surely as they go unchastely after their gods and sacrifice to their gods, So surely will he invite thee, And thou wilt eat of his sacrifice;
16 A abys nebral ze dcer jeho synům svým, i smilnily by dcery jejich, jdouce po bozích svých, a naučily by smilniti syny tvé, jdouce po bozích svých.
And thou wilt take of his daughters for thy sons, —And his daughters will go unchastely after their gods, And will cause thy sons to go unchastely after their gods.
17 Bohů slitých neuděláš sobě.
Molten gods, shalt thou not make to thee.
18 Slavnost přesnic zachovávati budeš. Za sedm dní jísti budeš chleby nekvašené, jakž jsem přikázal tobě, v čas vyměřený měsíce Abib; nebo měsíce toho vyšel jsi z Egypta.
The festival of unleavened cakes, shalt thou keep, seven days, shalt thou eat unleavened cakes, which I commanded thee, at the set time, in the month Abib, —for in the month Abib, camest thou forth out of Egypt.
19 Všecko což otvírá život, mé jest, i všeliký samec v dobytku tvém, prvorozený z volů a ovcí.
Every one that is the first to be born, is mine, —and every one of thy cattle that is born a male, firstling of oxen or sheep.
20 Ale prvorozené osle vyplatíš dobytčetem; pakli bys nevyplatil, šíji zlomíš jemu. Každého prvorozeného z synů svých vyplatíš, aniž ukáží se přede mnou prázdní.
But the firstling of an ass, thou mayst redeem with a lamb, and if thou wilt not redeem it, then shalt thou break its neck. Every firstborn of thy sons, shalt thou redeem, and he must not see my face, with empty hand.
21 Šest dní pracovati budeš, dne pak sedmého přestaneš; v čas orání i žně přestaneš.
Six days, shalt thou labour, but on the seventh day, shalt thou rest, —in plowing time and in harvest, shalt thou rest.
22 A učiníš sobě slavnost téhodnů, svátek prvotin žně pšeničné a slavnost klizení po vyjití každého roku.
And the festival of weeks, shalt thou make to thee, the firstfruits of the wheat harvest, —and the festival of ingathering, at the closing in of the year:
23 Třikrát v roce ukáže se každý z vás pohlaví mužského před oblíčejem Panovníka Hospodina, Boha Izraelského.
three times in the year, shall every one of thy males see the face of the Lord Yahweh the God of Israel.
24 Nebo vyvrhu národy od tváři tvé a rozšířím meze tvé, aniž kdo sáhne na zemi tvou, když vstoupíš, abys se ukázal před Hospodinem Bohem svým třikrát v roce.
For I will root out nations from before thee, and will enlarge thy borders, —and no man shall covet thy land, when thou goes up to see the face of Yahweh thy God, three times in the year.
25 Nebudeš obětovati krve oběti mé, dokavadž u tebe kvas jest, aniž zůstane do jitra obět slavnosti Fáze.
Thou shalt not slay, along with anything leavened, the blood of my sacrifice, —neither shall remain to the morning, the sacrifice of the festival of the passover.
26 Prvotiny prvních úrod země své přinášeti budeš do domu Hospodina Boha svého. Nebudeš vařiti kozelce v mléce matky jeho.
The beginning of the firstfruits of thy ground, shalt thou bring into the house of Yahweh, thy God, Thou shalt not boil a kid, in the milk of its dam.
27 I řekl Hospodin Mojžíšovi: Napiš sobě slova tato; nebo podlé slov těch učinil jsem smlouvu s tebou a s Izraelem.
And Yahweh said unto Moses, Write for thyself these words, for according to the tenor of these words, have I solemnized with thee, a covenant, and with Israel.
28 Byl pak tam s Hospodinem čtyřidceti dní a čtyřidceti nocí, chleba nejedl a vody nepil; a napsal na dskách slova té smlouvy, totiž deset slov.
So then he was there, with Yahweh, forty days and forty nights, bread, did he not eat and, water, did he not drink, and he wrote upon the tables, the words of the covenant, the ten words.
29 I stalo se, když sstupoval Mojžíš s hory Sinai, (a měl dvě dsky svědectví v rukou svých, když sstupoval s hory), nevěděl, že by se stkvěla kůže tváři jeho, když mluvil s ním.
And it came to pass, when Moses came down out of Mount Sinai, with the two tables of testimony in the hand of Moses, when he came down out of the mount, that, Moses, knew not that the skin of his face shone, through his having spoken with him.
30 A viděl Aron i všickni synové Izraelští Mojžíše, a aj, stkvěla se kůže tváři jeho, a nesměli přistoupiti k němu.
And Aaron and all the sons of Israel saw Moses, and lo! the skin of his face shone, and they stood in awe of drawing nigh unto him.
31 Ale Mojžíš zavolal jich, a navrátili se k němu Aron i všecka knížata shromáždění toho, a mluvil Mojžíš s nimi.
So then Moses called unto them, and Aaron and all the princes in the assembly returned unto him, —and Moses spake unto them.
32 Potom přišli také k němu všickni synové Izraelští, jimžto přikázal všecko, což s ním mluvil Hospodin na hoře Sinai.
And afterwards, came nigh, all the sons of Israel, and he gave them in commandment all that Yahweh had spoken with him in Mount Sinai.
33 Dokudž pak mluvil Mojžíš s nimi, měl zástěru na tváři své.
And when Moses had made an end of speaking with them, he put over his face a veil:
34 Ale když vcházel Mojžíš před tvář Hospodina, aby mluvil s ním, odjímal zástěru, dokudž nevyšel. Vyšed pak, mluvil synům Izraelským, což mu bylo rozkázáno.
but, as often as Moses went in before Yahweh to speak with him, he put aside the veil until he came out, —and, as often as he came out and spake unto the sons of Israel, that which he had been commanded,
35 Tedy viděli synové Izraelští tvář Mojžíšovu, že se stkvěla kůže tváři jeho. A kladl zase Mojžíš zástěru na tvář svou, dokudž nevcházel, aby mluvil s ním.
the sons of Israel saw the face of Moses, that the skin of Moses face shone, —so Moses again put the veil over his face, until he went in to speak with him.
