Kazatel 3

1 Všeliká věc má jistý čas, a každé předsevzetí pod nebem svou chvíli.

Il y a temps pour tout, et toute chose sous le ciel a son moment.

2 Jest čas rození i čas umírání, čas sázení a čas vykopání, což vsazeno bývá;

Il y a temps pour naître et pour mourir; temps pour planter et pour arracher ce qui a été planté;

3 Èas mordování a čas hojení, čas boření a čas stavení;

temps pour tuer et pour guérir; temps pour abattre et pour édifier;

4 Èas pláče a čas smíchu, čas smutku a čas proskakování;

temps pour pleurer et pour rire; temps pour gémir et pour danser;

5 Èas rozmítání kamení a čas shromažďování kamení, čas objímání a čas vzdálení se od objímání;

temps pour rejeter les pierres et pour les ramasser; temps pour embrasser et pour s'éloigner des embrassements;

6 Èas hledání a čas ztracení, čas chování a čas zavržení;

temps pour acquérir et pour perdre; temps pour conserver et pour rejeter;

7 Èas roztrhování a čas sšívání, čas mlčení a čas mluvení;

temps pour déchirer et pour recoudre; temps pour se taire et pour parler;

8 Èas milování a čas nenávidění, čas boje a čas pokoje.

temps pour aimer et pour haïr; temps pour combattre et pour faire la paix.

9 Co tedy má ten, kdo práci vede, z toho, o čemž pracuje?

Quel avantage a celui qui se fatigue aux choses qu'il fait?

10 Viděl jsem zaměstknání, kteréž dal Bůh synům lidským, aby se jím trápili.

J'ai vu d'un seul coup d'œil toute l'inquiétude que Dieu a donnée aux fils des hommes, pour qu'ils s'inquiètent en elle.

11 Sám všecko činí ušlechtile časem svým, nýbrž i žádost světa dal v srdce jejich, aby nestihal člověk díla toho, kteréž dělá Bůh, ani počátku ani konce.

Toutes les choses qu'Il a faites sont bonnes en leur temps, et Il a mis le monde entier dans le cœur des hommes, en sorte que du commencement à la fin ils ne puissent s'expliquer l'œuvre que Dieu a créée.

12 Odtud seznávám, že nic lepšího nemají, než aby se veselili, a činili dobře v životě svém,

J'ai connu qu'il n'est rien de bon en eux-mêmes, si ce n'est de se réjouir et de faire le bien pendant leur vie.

13 Ač i to, když všeliký člověk jí a pije, a užívá dobrých věcí ze všelijaké práce své, jest dar Boží.

Et si un homme mange, boit, et voit le bien dans son labeur, c'est là un don de Dieu.

14 Znám, že cožkoli činí Bůh, to trvá na věky; nemůže se k tomu nic přidati, ani od toho co odjíti. A činí to Bůh, aby se báli oblíčeje jeho.

J'ai connu que tout ce qu'a fait Dieu subsistera durant tous les siècles; nous ne pouvons y rien ajouter, en rien ôter. Et Dieu a fait cela pour que les hommes craignissent Son visage.

15 To, což bylo, i nyní jest, a což bude, již bylo; nebo Bůh obnovuje to, což pominulo.

Ce qui a été est encore; et tout ce qui doit être a été, et Dieu cherchera le persécuté.

16 Přesto viděl jsem ještě pod sluncem na místě soudu bezbožnost, a na místě spravedlnosti nespravedlnost.

Et j'ai vu encore, sous le soleil, le lieu du jugement, où est l'impie, et le lieu de l'équité, où est l'homme pieux.

17 I řekl jsem v srdci svém: Budeť Bůh spravedlivého i bezbožného souditi; nebo tam bude čas každému předsevzetí i každému skutku.

Et j'ai dit en mon cœur: Dieu jugera ensemble le juste et l'impie; car il y a temps pour toute chose et pour toute œuvre.

18 Řekl jsem v srdci svém o způsobu synů lidských, že jim ukázal Bůh, aby viděli, že jsou podobni hovadům.

J'ai dit en mon cœur, touchant les discours des hommes: Dieu les discernera, et Il leur montrera qu'ils sont un bétail à Ses yeux.

19 Případnost synů lidských a případnost hovad jest případnost jednostejná. Jakož umírá ono, tak umírá i on, a dýchání jednostejné všickni mají, aniž co napřed má člověk před hovadem; nebo všecko jest marnost.

Car le fils des hommes et la bête sont sujets aux mêmes accidents; la mort de celui-ci est la mort de celui-là, et le même souffle les anime tous: et qu'a l'homme de plus que la bête? Rien; car tout est vanité.

20 Obé to jde k místu jednomu; obé jest z prachu, obé také zase navracuje se do prachu.

Toutes choses vont au même lieu; tout est sorti de la poussière, et tout retournera en poussière.

21 Kdo to zná, že duch synů lidských vstupuje zhůru, a duch hovadí že sstupuje pod zemi?

Et qui a vu si le souffle des fils des hommes remonte en haut, ou si le souffle des bêtes descend en bas dans la terre?

22 Protož spatřil jsem, že nic není lepšího, než veseliti se člověku v skutcích svých, poněvadž to jest podíl jeho. Nebo kdo jej k tomu přivede, aby poznati mohl to, což jest budoucího po něm?

Et j'ai vu qu'il n'est rien de bon pour l'homme, sinon de se complaire en ses œuvres; car tel est son partage. Car qui le conduira à connaître quelque chose de ce qui sera après lui?