Kazatel 3
1 Všeliká věc má jistý čas, a každé předsevzetí pod nebem svou chvíli.
There is a right/correct time for everything, a time for everything that we do in this world.
2 Jest čas rození i čas umírání, čas sázení a čas vykopání, což vsazeno bývá;
There is a time to be born, and there is a time to die. There is a time to plant [seeds], and there is a time to harvest crops.
3 Èas mordování a čas hojení, čas boření a čas stavení;
There is a time to kill [people], and there is a time to heal [people]. There is a time to tear things down, and there is a time to build things.
4 Èas pláče a čas smíchu, čas smutku a čas proskakování;
There is a time to cry, and there is a time to laugh. There is a time to mourn, and there is a time to dance [joyfully].
5 Èas rozmítání kamení a čas shromažďování kamení, čas objímání a čas vzdálení se od objímání;
There is a time to throw away stones [from a field], and there is a time to gather stones [to build walls/houses]. There is a time to embrace [people], and there is a time to not embrace [people].
6 Èas hledání a čas ztracení, čas chování a čas zavržení;
There is a time to search for things, and there is a time to stop searching for things. There is a time to keep/save things, and there is a time to throw things away.
7 Èas roztrhování a čas sšívání, čas mlčení a čas mluvení;
There is a time to tear [our old clothes], and there is a time to mend [clothes]. There is a time to say nothing, and there is a time when we should speak.
8 Èas milování a čas nenávidění, čas boje a čas pokoje.
There is a time when we should love [things that people do], and there is a time when we should hate [things that people do]. There is a time for war, and there is a time for peace.
9 Co tedy má ten, kdo práci vede, z toho, o čemž pracuje?
(What do people gain from all the work that they do?/It seems that people gain very little from all the work that they do [RHQ]).
10 Viděl jsem zaměstknání, kteréž dal Bůh synům lidským, aby se jím trápili.
I have seen the work that God has given people to do.
11 Sám všecko činí ušlechtile časem svým, nýbrž i žádost světa dal v srdce jejich, aby nestihal člověk díla toho, kteréž dělá Bůh, ani počátku ani konce.
God has appointed a time that is right/correct for everything to happen. He has [also] caused people to realize that there are things that will endure forever. But in spite of that, no one can completely understand everything that God has done, from the time that he starts doing things until he finishes them.
12 Odtud seznávám, že nic lepšího nemají, než aby se veselili, a činili dobře v životě svém,
I know that the best [LIT] thing for us people to do is to rejoice and to do good things [all] during the time that we are alive.
13 Ač i to, když všeliký člověk jí a pije, a užívá dobrých věcí ze všelijaké práce své, jest dar Boží.
And I also know that everyone should eat and drink, and enjoy the work that they do. Those are things that God gives to us.
14 Znám, že cožkoli činí Bůh, to trvá na věky; nemůže se k tomu nic přidati, ani od toho co odjíti. A činí to Bůh, aby se báli oblíčeje jeho.
I [also] know that what God does endures forever. No one can add to what God does, and no one can take away from the things that God does. God does those things in order that people would revere him.
15 To, což bylo, i nyní jest, a což bude, již bylo; nebo Bůh obnovuje to, což pominulo.
Things that exist now have already existed previously, and things that will happen in the future have already happened previously; God causes the same things to happen many times.
16 Přesto viděl jsem ještě pod sluncem na místě soudu bezbožnost, a na místě spravedlnosti nespravedlnost.
Furthermore, I saw that on this earth [MTY], even in the courts where we expect judges to make right decisions about what people had done, they did many wicked [DOU] things.
17 I řekl jsem v srdci svém: Budeť Bůh spravedlivého i bezbožného souditi; nebo tam bude čas každému předsevzetí i každému skutku.
[So] I said to myself [SYN], “God will judge [both] righteous [people] and wicked [people]; there is a time [for him to do that], because there is a time for him to do everything.”
18 Řekl jsem v srdci svém o způsobu synů lidských, že jim ukázal Bůh, aby viděli, že jsou podobni hovadům.
And regarding humans, I [also] said to myself, “God is testing us, to show us that [in one way] people are no different than animals,
19 Případnost synů lidských a případnost hovad jest případnost jednostejná. Jakož umírá ono, tak umírá i on, a dýchání jednostejné všickni mají, aniž co napřed má člověk před hovadem; nebo všecko jest marnost.
because what happens to people happens to animals. Animals die, and people die. We all must breathe [to remain alive]. [With regard to that], people have no advantage over animals, so I have a difficult time understanding that.
20 Obé to jde k místu jednomu; obé jest z prachu, obé také zase navracuje se do prachu.
[People and animals] all die and are buried. We are all made of soil, and [when we die], our corpses become soil again.
21 Kdo to zná, že duch synů lidských vstupuje zhůru, a duch hovadí že sstupuje pod zemi?
No one knows [RHQ] for sure that when we die, our souls/spirits go up to heaven and the souls/spirits of animals go down to the place where the dead are.”
22 Protož spatřil jsem, že nic není lepšího, než veseliti se člověku v skutcích svých, poněvadž to jest podíl jeho. Nebo kdo jej k tomu přivede, aby poznati mohl to, což jest budoucího po něm?
So I concluded that the best thing for [us] people to do is to be happy about the work that we do, because that is what God has given to us. I say that because no one of us [RHQ] knows what happens to us after we die.
