Skutky Apoštolů 2
1 A když přišel den padesátý, byli všickni spolu na jednom místě.
And, when the day of pentecost was filling up [the number of days] they were all together with one intent; —
2 I stal se rychle zvuk s nebe, jako přicházejícího větru prudkého, a naplnil všecken dům, kdež seděli.
When there came suddenly out of heaven a sound, just as of a mighty rushing wind, —and it filled all the house where they were sitting;
3 I ukázali se jim rozdělení jazykové jako oheň, kterýžto posadil se na každém z nich.
And there appeared unto them—parting asunder—tongues like as of fire, and it sat upon each one of them;
4 I naplněni jsou všickni Duchem svatým, a počali mluviti jinými jazyky, jakž ten Duch dával jim vymlouvati.
And they were all filled with Holy Spirit, and began to be speaking with other kinds of tongues just as the Spirit was giving unto them to be sounding forth.
5 Byli pak v Jeruzalémě přebývající Židé, muži nábožní, ze všelikého národu, kterýž pod nebem jest.
Now there were in Jerusalem sojourning Jews, reverent men from every nation who were under heaven;
6 A když se stal ten hlas, sešlo se množství a užasli se toho, že je slyšel jeden každý, ani mluví přirozeným jazykem jeho.
And this sound occurring the throng came together and was thrown into confusion, because each one severally heard in his own language them who were speaking;
7 I děsili se všickni a divili se, řkouce jedni k druhým: Aj, zdaliž nejsou tito všickni, kteříž mluví, Galilejští?
Yea they were beside themselves and did marvel, saying—Lo! are not all these who are speaking Galilaeans?
8 A kterak my je slyšíme jeden každý z nás mluviti jazykem naším, v kterémž jsme se zrodili?
How then do, we, hear each one in our own language in which we were born?
9 Partští, a Medští, a Elamitští, a kteříž přebýváme v Mezopotamii, v Židovstvu a v Kappadocii, v Pontu a v Azii,
Parthians and Medes and Elamites, and those dwelling in Mesopotamia, Judaea also and Cappadocia, Pontus and Asia,
10 V Frygii a v Pamfylii, v Egyptě a v krajinách Libye, kteráž jest vedle Cyrénu, a hosté Římané, Židé, i vnově na víru obrácení,
Phrygia also and Pamphylia, Egypt and the parts of the Libya that is towards Cyrene, and the sojourning Romans, —both Jews and proselytes,
11 Kretští i Arabští, slyšíme je, ani mluví jazyky našimi veliké věci Boží.
Cretans and Arabians, we do hear them speaking in our own tongues the magnificent things of God.
12 I děsili se všickni a divili se, jeden k druhému řkouce: I což toto bude?
But they were all beside themselves and were utterly at a loss, saying one to another—What doth this please to be?
13 Jiní pak posmívajíce se, pravili: Mstem se zpili tito.
While, others, in mockery were saying—With sweet wine, are they drunken!
14 A stoje Petr s jedenácti, pozdvihl hlasu svého a promluvil k nim: Muži Židé a všickni, kteříž bydlíte v Jeruzalémě, toto vám známo buď, a ušima pozorujte slov mých.
But, taking his stand, Peter with the eleven lifted up his voice, and sounded out unto them—Ye men of Judaea, and all ye who are sojourning in Jerusalem! Let, this, unto you be known, and give ear unto my declarations; —
15 Jistě nejsouť tito, jakož vy se domníváte, zpilí, poněvadž jest teprv třetí hodina na den.
For not, as, ye, suppose, are these men drunken, for it is the third hour of the day; —
16 Ale totoť jest, což jest předpovědíno skrze proroka Joele:
But this is that which hath been spoken through the prophet Joel—
17 A budeť v posledních dnech, (dí Bůh, ) vyleji z Ducha mého na všeliké tělo, a prorokovati budou synové vaši, i dcery vaše, a mládenci vaši vidění vídati budou, a starci vaši sny míti budou.
And it shall be, in the last days saith God, I will pour out of my Spirit upon all flesh; and your sons and your daughters shall prophesy, and, your young men, visions shall see and, your elders, in dreams shall dream, —
18 A zajisté na služebníky své a na služebnice své v těch dnech vyleji z Ducha mého, a budou prorokovati.
And, even upon my men-servants and upon my maid-servants in those days, will I pour out of my Spirit, and they shall prophesy;
19 A ukáži zázraky na nebi svrchu a znamení na zemi dole, krev a oheň a páru dýmovou.
And I will set forth wonders in the heaven above, and signs upon the earth beneath, —blood and fire and vapour of smoke:
20 Slunce obrátí se v temnost a měsíc v krev, prve než přijde den Páně veliký a zjevný.
The sun, shall be turned into darkness and, the moon, into blood, —before the coming of the day of the Lord, the great and manifest [day];
21 A staneť se, že každý, kdožkoli vzýval by jméno Páně, spasen bude.
And it shall be—Whosoever shall call upon the name of the Lord, shall be saved.
22 Muži Izraelští, slyšte slova tato: Ježíše toho Nazaretského, muže od Boha zveličeného mezi vámi mocmi a zázraky a znameními, kteréž činil skrze něho Bůh uprostřed vás, jakož i vy sami víte,
Ye men of Israel! hear these words: —Jesus the Nazarene, a man pointed out of God unto you by mighty works and wonders and signs, which God did through him in your midst, just as ye yourselves know,
23 Toho, pravím, vydaného, z uložené rady a předzvědění Božího vzavše a skrze ruce nešlechetných ukřižovavše, zamordovali jste.
The same, by the marked out counsel and foreknowledge of God given up, through the hands of lawless men, suspending, ye slew,
24 Jehožto Bůh vzkřísil, zprostiv ho bolestí smrti, jakož nebylo možné jemu držánu býti od ní.
Whom, God, raised up, loosing the pangs of death, inasmuch as it was, not possible, for him to continue held fast by it.
25 Nebo David praví o něm: Spatřoval jsem Pána před sebou vždycky; nebo jest mi po pravici, abych se nepohnul.
For, David, saith concerning him—I foresaw the Lord before me continually, because he is, on my right hand, that I may not be shaken;
26 Protož rozveselilo se srdce mé, a zplésal jazyk můj, nýbrž i tělo mé odpočine v naději.
For this reason, was my heart made glad and my tongue exulted, —ye further, even my flesh, shall encamp on hope:
Because thou wilt not abandon my soul unto hades, neither wilt thou give thy man of lovingkindness to see corruption; (Hadēs g86)
28 Známé jsi mi učinil cesty života, a naplníš mne utěšením před obličejem svým.
Thou madest known unto me paths of life, thou wilt make me full of gladness with thy countenance.
29 Muži bratří, sluší směle mluviti k vám o patriarchovi Davidovi, že i umřel, i pochován jest, i hrob jeho jest u nás až do dnešního dne.
Brethren! it is, allowable, to say with freedom of speech unto you, concerning the patriarch David, —that he both died and was buried, and, his tomb, is among us until this day.
30 Prorok tedy byv a věděv, že přísahou zavázal se jemu Bůh, že z plodu ledví jeho podle těla vzbudí Krista a posadí na stolici jeho,
Being then, a prophet, and knowing that, with an oath, God had sworn unto him, of the fruit of his loins, to seat on his throne,
31 To předzvěděv, mluvil o vzkříšení Kristovu, že není opuštěna duše jeho v pekle, ani tělo jeho vidělo porušení. (Hadēs g86)
With foresight, spake he concerning the resurrection of the Christ—that neither was he abandoned unto hades, nor did his flesh see corruption. (Hadēs g86)
32 Toho Ježíše vzkřísil Bůh, jehožto my všickni svědkové jsme.
The same Jesus, hath God raised up, whereof, all we, are witnesses!
33 Protož pravicí Boží jsa zvýšen, a vzav zaslíbení Ducha svatého od Otce, vylil to, což vy nyní vidíte a slyšíte.
By the right hand of God, therefore, having been exalted, also, the promise of the Holy Spirit, having received from the Father, He hath poured out this which, yourselves, do see and hear.
34 Neboť jest David nevstoupil v nebe, ale on praví: Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé,
For, David, hath not ascended into the heavens; but he saith, himself, —Said the Lord unto my Lord, Sit thou at my right hand,
35 Dokavadž nepoložím nepřátel tvých, aby byli podnože noh tvých.
Until I make thy foes thy footstool.
36 Protož věziž jistě všecken dům Izraelský, žeť jest Bůh i Pánem ho učinil i Kristem, toho Ježíše, kteréhož jste vy ukřižovali.
Assuredly, then, let all the house of Israel know: that, both Lord and Christ, hath God made him, even the same Jesus whom, ye, crucified!
37 To slyševše, zkormouceni jsou v srdci svém, a řekli ku Petrovi a k jiným apoštolům: Což máme činiti, muži bratří?
And, when they heard this, they were pricked to the heart, and said unto Peter and the rest of the apostles—What are we to do, brethren?
38 Tedy Petr řekl k nim: Pokání čiňte, a pokřti se jeden každý z vás ve jménu Ježíše Krista na odpuštění hříchů a přijmete dar Ducha svatého.
And Peter [said] unto them—Repent ye, and let each one of you be immersed, in the name of Jesus Christ, into the remission of your sins, —and ye shall receive the free-gift of the Holy Spirit;
39 Vámť jest zajisté zaslíbení stalo se a synům vašim, i všechněm, kteříž daleko jsou, kterýchžkoli povolal by Pán Bůh náš.
For, unto you, is the promise, and unto your children, —and unto all them who are afar off: as many soever as the Lord our God shall call unto him.
40 A jinými slovy mnohými osvědčoval a napomínal jich, řka: Oddělte se od pokolení toho zlého.
And, with many different words, bare he frail witness, and went on exhorting them saying—Be saved from this perverse generation!
41 Tedy ti, kteříž ochotně přijali slova jeho, pokřtěni jsou, a připojilo se k nim ten den duší okolo tří tisíců.
They, therefore, who welcomed his word, were immersed; and there were added, on that day, about three thousand souls.
42 I zůstávali v učení apoštolském, a v společnosti, a v lámání chleba, a na modlitbách.
And they went on to give constant attention—unto the teaching of the apostles, and unto the fellowship, unto the breaking of bread, and unto the prayers.
43 I přišla na všelikou duši bázeň, a mnozí divové a zázrakové dáli se skrze apoštoly.
And there came on every soul, fear, and, many wonders and signs, through means of the apostles, were coming to pass.
44 Všickni pak věřící byli pospolu, a měli všecky věci obecné.
And, all who believed, with one accord, began to hold all things common;
45 A prodávali vladařství a statky, a dělili mezi všecky, jakž komu potřebí bylo.
and, their possessions and goods, were they selling and distributing them unto all, in so far as anyone had need.
46 A na každý den trvajíce jednomyslně v chrámě, a lámajíce po domích chléb, přijímali pokrm s potěšením a sprostností srdce,
And, daily giving attendance with one intent in the temple and, at home, breaking bread, they were partaking of food with exultation and singleness of heart;
47 Chválíce Boha a milost majíce u všeho lidu. Pán pak přidával církvi na každý den těch, kteříž by spaseni byli.
Praising God, and having favour with all the people. And, the Lord, was adding them who were being saved, daily, together.
