Skutky Apoštolů 16
1 Přišel pak do Derben a do Lystry, aj, učedlník jeden tu byl, jménem Timoteus, syn jedné ženy Židovky věřící, ale otce měl Řeka.
Among other places Paul went to Derbe and Lystra. At the latter place they found a disciple, named Timothy, whose mother was a Jewish woman who was a believer, while his father was a Greek,
2 Tomu svědectví dobré vydávali ti, jenž byli v Lystře a v Ikonii bratří.
and who was well spoken of by the followers of the Lord in Lystra and Iconium.
3 Toho sobě oblíbil Pavel, aby s ním šel. I pojav ho, obřezal jej, pro Židy, kteříž byli v těch místech; nebo věděli všickni, že otec jeho byl Řek.
Wishing to take this man with him on his journey, Paul caused him to be circumcised out of consideration for the Jews in that region, for they all knew that his father had been a Greek.
4 A když chodili po městech, vydávali jim k ostříhání ustanovení zřízená od apoštolů a od starších, kteříž byli v Jeruzalémě.
As they traveled from town to town, they gave the followers the decisions which had been reached by the apostles and church elders at Jerusalem, for them to observe.
5 A tak církve utvrzovaly se u víře a rozmáhaly se v počtu na každý den.
So the churches grew stronger in the faith, and increased in numbers from day to day.
6 A prošedše Frygii i Galatskou krajinu, když jim zabráněno od Ducha svatého, aby nemluvili slova Božího v Azii,
They next went through the Phrygian district of Galatia, but were restrained by the Holy Spirit from delivering the message in Roman Asia.
7 Přišedše do Myzie, pokoušeli se jíti do Bitynie. Ale nedal jim Duch Ježíšův.
When they reached the borders of Mysia, they attempted to go into Bithynia, but the Spirit of Jesus did not permit them.
8 Tedy pominuvše Myzii, šli do Troady.
Passing through Mysia, they went down to Troas;
9 I ukázalo se Pavlovi v noci vidění, jako by muž nějaký Macedonský stál, a prosil ho, řka: Přijda do Macedonie, pomoz nám.
and there one night Paul saw a vision. A Macedonian was standing and appealing to him – “Come over to Macedonia and help us.”
10 A jakž to vidění viděl, ihned jsme usilovali o to, abychom šli do Macedonie, tím ujištěni jsouce, že jest nás povolal Pán, abychom jim kázali evangelium.
So, immediately after Paul had seen the vision, we looked for an opportunity to cross over to Macedonia, concluding that God had summoned us to tell the good news to the people there.
11 Protož pustivše se od Troady, přímým během připlavili jsme se do Samotracie a nazejtří do Neapolis,
Accordingly we set sail from Troas, and ran before the wind to Samothrace, reaching Neapolis the next day.
12 A odtud do Filippis, kteréžto jest první město krajiny Macedonské, obyvateli cizími osazené. I zůstali jsme v tom městě za několik dní.
From there we made our way to Philippi, which is the principal city of that part of Macedonia, and also a Roman Settlement. In that city we spent several days.
13 V den pak sobotní vyšli jsme ven za město k řece, kdež býval obyčej modliti se. A usadivše se, mluvili jsme ženám, kteréž se tu byly sešly.
On the Sabbath we went outside the gate to the riverside, where we supposed there would be a place of prayer; and we sat down and talked to the women who were gathered there.
14 Jedna pak žena, jménem Lydia, kteráž šarlaty prodávala v městě Tyatirských, bohabojící, poslouchala nás. Jejížto srdce otevřel Pán, aby to pilně rozsuzovala, co se od Pavla pravilo.
Among them was a woman, named Lydia, belonging to Thyatira, a dealer in purple cloth, who was accustomed to join in the worship of God. The Lord touched this woman’s heart, so that she gave attention to the message delivered by Paul,
15 A když pokřtěna byla i dům její, prosila, řkuci: Poněvadž jste mne soudili věrnou Pánu býti, vejdětež do domu mého, a pobuďte u mne. I přinutila nás.
and, when she and her household had been baptized, she urged us to become her guests. ‘Since you have shown your conviction,’ she said, ‘that I really am a believer in the Lord, come and stay in my house.’ And she insisted on our doing so.
16 I stalo se, když jsme šli k modlitbě, že děvečka nějaká, mající ducha věštího, potkala se s námi, kteráž veliký užitek přinášela pánům svým budoucích věcí předpovídáním.
One day, as we were on our way to the place of prayer, we were met by a girl possessed by a divining spirit, who made large profits for her masters by fortune-telling.
17 Ta šedši za Pavlem a za námi, volala, řkuci: Tito lidé jsou služebníci Boha nejvyššího, kteřížto zvěstují nám cestu spasení.
This girl followed Paul and the rest of us, calling, ‘These men are servants of the most high God, and they are bringing you news of a way to salvation.’
18 A to činívala za mnoho dní. Pavel pak těžce to nesa, a obrátiv se, řekl duchu tomu: Přikazuji tobě ve jménu Ježíše Krista, abys vyšel od ní. I vyšel hned té chvíle.
She had been doing this for several days, when Paul, much vexed, turned and said to the spirit within her, ‘In the name of Jesus Christ I command you to leave her.’ That very moment the spirit left her.
19 A viděvše páni její, že jest odešla naděje zisku jejich, chytivše Pavla a Sílu, vedli je na rynk před úřad.
When her masters saw that there was no hope of further profit from her, they seized Paul and Silas, dragged them into the public square to the authorities,
20 A postavivše je před úředníky, řekli: Tito lidé bouří město naše, jsouce Židé,
and took them before the Magistrates. ‘These men are causing a great disturbance in our town,’ they complained;
21 A zvěstují obyčeje, kterýchž nám nesluší přijíti ani zachovávati, poněvadž jsme my Římané.
‘They are Jews, and they are teaching customs which it is not right for us, as Romans, to sanction or adopt.’
22 I povstala obec proti nim. A úředníci, roztrhše sukně jejich, kázali je metlami mrskati.
The mob rose as one person against them, and the Magistrates stripped them of their clothing and ordered them to be beaten with rods.
23 A množství ran jim davše, vsadili je do žaláře, přikázavše strážnému žaláře, aby jich pilně ostříhal.
After beating them severely, the Magistrates put them in prison, with orders to the jailer to keep them in safe custody.
24 Tedy on takové maje přikázání, vsadil je do nejhlubšího žaláře, a nohy jejich sevřel kladou.
On receiving so strict an order, the Governor put them into the inner cell, and secured their feet in the stocks.
25 O půlnoci pak Pavel a Sílas modléce se, zpívali písničky o Bohu, takže je slyšeli i jiní vězňové.
About midnight, while Paul and Silas were praying and singing hymns to God, and while the prisoners were listening to them,
26 A vtom pojednou země třesení stalo se veliké, až se pohnuli gruntové žaláře, a hned se jim všecky dveře otevřely a všech okovové spadli.
suddenly there was an earthquake of such violence that the jail was shaken to its foundations; all the doors flew open, and all the prisoners’ chains were loosened.
27 I procítiv strážný žaláře a vida dveře žaláře otevřené, vytrhl meč, aby se zabil, domnívaje se, že vězňové utekli.
Roused from his sleep, and seeing the prison doors open, the Governor drew his sword intending to kill himself, in the belief that the prisoners had escaped.
28 I zkřikl naň Pavel hlasem velikým, řka: Nečiň sobě nic zlého, však jsme teď všickni.
But Paul called our loudly, ‘Do not harm yourself; we are all here.’
29 A požádav světla, vběhl k nim, a třesa se, padl k nohám Pavlovým a Sílovým.
Calling for a light, the Governor rushed in, and flung himself trembling at the feet of Paul and Silas.
30 I vyved je ven, řekl: Páni, co já mám činiti, abych spasen byl?
Then he led them out, and said, ‘What must I do to be saved?’
31 A oni řekli: Věř v Pána Ježíše a budeš spasen ty i dům tvůj.
‘Believe in Jesus, our Lord,’ they replied, ‘and you will be saved, you and your household too.’
32 I mluvili jemu slovo Páně, i všechněm, kteříž byli v domu jeho.
Then they spoke to him of God’s message, and to all his household as well.
33 A on pojav je v tu hodinu v noci, umyl rány jejich. I pokřtěn jest hned on i všecka čeled jeho.
And that very hour of the night he took them and washed their wounds, and he himself and everyone belonging to him were baptized without delay.
34 A když je uvedl do domu svého, připravil jim stůl, a veselil se, že jest se vším domem svým uvěřil Bohu.
Afterwards he took them up to his house and set before them something to eat, rejoicing that he, with all his household, had come to believe in God.
35 A když bylo ve dne, poslali úředníci služebníky, řkouce: Vypusť ty lidi.
In the morning the Magistrates sent the guards with an order for the men to be discharged.
36 I oznámil strážný žaláře slova ta Pavlovi, pravě: Že poslali úředníci, abyste byli propuštěni. Protož nyní vyjdouce, jdětež v pokoji.
The jailer told Paul of his instructions. ‘The Magistrates have sent an order for your discharge,’ he said, ‘so you had better leave the place at once and go quietly away.’
37 Ale Pavel řekl k nim: Zmrskavše nás zjevně a bez vyslyšení, lidi Římany, vsázeli do žaláře, a již nyní nás chtějí tajně vyhnati? Nikoli, ale nechať sami přijdou, a vyvedou nás.
But Paul’s answer to them was, ‘They have flogged us in public without trial, though we are Roman citizens, and they have put us in prison, and now they are for sending us out secretly! No, indeed! Let them come and take us out themselves.’
38 Tedy pověděli úředníkům služebníci slova ta. I báli se, uslyšavše, že by Římané byli.
The guards reported his words to the Magistrates, who, on hearing that Paul and Silas were Roman citizens, were alarmed,
39 A přišedše, prosili jich; a vyvedše je, žádali jich, aby šli z města.
and went to the prison, and did their best to conciliate them. Then they took them out, and begged them to leave the city.
40 I vyšedše z žaláře, vešli k Lydii, a uzřevše bratří, potěšili jich, i šli odtud.
When Paul and Silas left the prison, they went to Lydia’s house, and, after they had seen the Lord’s followers, and encouraged them, they left the place.
