2 Samuelova 22
1 Mluvil pak David Hospodinu slova písně této v ten den, když ho vysvobodil Hospodin z ruky všech nepřátel jeho, i z ruky Saulovy.
And David spake unto Yahweh, the words of this song, in the day when Yahweh had rescued him, out of the hand of all his enemies, and out of the hand of Saul;
2 A řekl: Hospodin skála má a hrad můj, i vysvoboditel můj se mnou.
and he said, —Yahweh, was my mountain crag and my stronghold, and my deliverer—mine;
3 Bůh skála má, doufati budu v něho; štít můj a roh spasení mého, vyvýšení mé a útočiště mé, spasitel můj, kterýž od násilí vysvobozuje mne.
My God, was my rock, I sought refuge in him, —My shield, and my horn of salvation, my high tower, and my refuge, My Saviour! from violence, thou didst save me.
4 Chvály hodného vzýval jsem Hospodina, a od nepřátel svých vysvobozen jsem.
As one worthy to be praised, called I on Yahweh, —And, from my foes, was I saved.
5 Nebo obklíčily mne byly úzkosti smrti, a proudové bezbožných předěsili mne.
When the breakers of death had encompassed me, —the torrents of perdition, made me afraid, —
the meshes of hades, had surrounded me, —the snares of death had confronted me, (Sheol h7585)
7 V úzkosti své vzýval jsem Hospodina, a k Bohu svému volal jsem, i vyslyšel z chrámu svého hlas můj, a křik můj přišel v uši jeho.
In my distress, called I on Yahweh, Yea, unto my God, did I call, —and he hearkened, out of his temple, unto my voice, and, my cry for help, was in his ears!
8 Tedy pohnula se a zatřásla země, základové nebes pohnuli se, a třásli se pro rozhněvání jeho.
Then did the earth shake and quake, the foundations of the heavens, were deeply moved, —yea they did shake, because he was angry,
9 Dým vycházel z chřípí jeho, a oheň zžírající z úst jeho, od něhož se uhlí roznítilo.
There went up a smoke in his nostrils, and, a fire out of his mouth, devoured, —live coals, were kindled from it:
10 Nakloniv nebes, sstoupil, a mrákota byla pod nohami jeho.
Then he stretched out the heavens, and came down, —and, thick gloom, was under his feet;
11 I vsedl na cherubín a letěl, a spatřín jest na peří větrovém.
Then he rode on a cherub, and flew, —and was seen on the wings of the wind;
12 Položil temnosti vůkol sebe jako stany, shrnutí vod, oblaky husté.
And made of the darkness around him, pavilions, —gathering of waters, clouds of vapours.
13 Od blesku oblíčeje jeho rozpálilo se uhlí řeřavé.
Out of the brightness before him, were kindled live coals of fire;
14 Hřímal s nebes Hospodin, a Nejvyšší vydal zvuk svůj.
Thunder from the heavens, did Yahweh give forth, —yea, the Highest, uttered his voice;
15 Vystřelil i střely, kterýmiž je rozptýlil, a blýskání, jímž je porazil.
And he sent forth arrows, and scattered them, —lightning, and confused them;
16 I ukázaly se hlubiny mořské, a odkryti jsou základové okršlku, pro zůřivé kárání Hospodinovo, pro dmýchání větru chřípí jeho.
Then appeared the channels of the sea, were uncovered the foundations of the world, —at the rebuke of Yahweh, the blast of the breath of his nostrils;
17 Poslav s výsosti, přijal mne, vytáhl mne z vod velikých.
He sent from on high, he took me, —he drew me out of many waters;
18 Vysvobodil mne od nepřítele mého silného, od těch, kteříž mne nenáviděli, ačkoli silnější mne byli.
He rescued me from my foe, in his might, —from them who hated me, because they were too strong for me:
19 Předstihli mne v den trápení mého, ale Hospodin byl mi podpora.
They confronted me, in the day of my necessity, —then became Yahweh my stay:
20 Kterýž vyvedl mne na prostranství, vysvobodil mne, nebo sobě oblíbil mne.
And brought out, into a large place, even me, —he delivered me, because he delighted in me:
21 Odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, podlé čistoty rukou mých odplatil mi.
Yahweh rewarded me, according to my righteousness—according to the cleanness of my hands, he repaid me:
22 Nebo jsem ostříhal cest Hospodinových, aniž jsem se bezbožně strhl Boha svého.
For I had kept the ways of Yahweh, —and not broken away from my God;
23 Všickni zajisté soudové jeho jsou před oblíčejem mým, aniž jsem od kterých ustanovení jeho odstoupil.
For, all his regulations, were before me, —and, as for his statutes, I turned not from them.
24 A tak byv dokonalý před ním, šetřil jsem, abych se nedopustil nepravosti.
So became I blameless towards him, —and kept myself from mine iniquity:
25 Protož odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, vedlé čistoty mé před očima jeho.
Yahweh therefore repaid me, according to my righteousness, —according to my pureness before his eyes.
26 Ty, Pane, s milosrdným milosrdně nakládáš, a k upřímému upřímě se máš.
With the loving, thou didst show thyself loving, —with the blameless hero, thou didst show thyself blameless;
27 K sprostnému sprostně se ukazuješ, a s převráceným převráceně zacházíš.
With the pure, thou didst show thyself pure, —but, with the perverse, thou didst shew thyself ready to contend:
28 Lid pak ssoužený vysvobozuješ, ale před vysokomyslnými oči své sklopuješ.
And, a patient people, thou didst save, —but, thine eyes, were on the lofty—thou layedst them low;
29 Ty zajisté jsi svíce má, ó Hospodine. Hospodin jistě osvěcuje temnosti mé.
For, thou, wast my lamp, O Yahweh, —and, Yahweh, enlightened my darkness;
30 Nebo v tobě proběhl jsem vojska, v Bohu svém přeskočil jsem zed.
For, by thee, I ran through a troop, —by my God, I leapt over a wall.
31 Toho Boha silného cesta jest dokonalá, výmluvnosti Hospodinovy přečištěné; onť jest štít všech, kteříž doufají v něho.
As for God, blameless is his way, —the speech of Yahweh, hath been proved, a shield, he is to all who seek refuge in him.
32 Nebo kdo jest Bohem kromě Hospodina? A kdo jest skalou kromě Boha našeho?
For who is a GOD, save Yahweh? and who a Rock, save our God?
33 Bůh jest síla má i vojska mého, onť působí volnou cestu mou.
GOD, is my fortress of strength, —and shewed to the blameless his way;
34 Èiní nohy mé jako laní, a na vysokých místech mých postavuje mne.
Planting my feet like the hinds’, —yea, on my high places, he caused me to stand;
35 Cvičí ruce mé k boji, tak že lámi lučiště ocelivá rukama svýma.
Teaching my hands, to war, —so that a bow of bronze was bent by mine arms;
36 Nebo dal mi štít spasení svého, a dobrotivost jeho zvelebila mne.
Thus didst thou grant me, as a shield, thy salvation, —and, thy condescension, made me great.
37 Rozšířil kroky mé pode mnou, aby se nepodvrtly nohy mé.
Thou didst widen my stepping-places, under me, —so that mine ankles faltered not:
38 Honil jsem nepřátely své a zahladil jsem je, aniž jsem se navrátil, dokudž jsem jich nevyplénil.
I pursued my foes, and destroyed them, —and returned not, till they were consumed;
39 Docela jsem je vyhubil a sprobodal jsem je, tak že nepovstanou; i padli pod nohy mé.
So I consumed them, and crushed them, and they rose not again, —thus fell they under my feet:
40 Ty zajisté, Bože, přepásals mne udatností k boji, porazils pode mne ty, kteříž povstávají proti mně.
Thus didst thou gird me with strength, for the battle, —thou subduedst mine assailants under me:
41 Nýbrž dals mi šíji nepřátel mých, těch, kteříž v nenávisti měli mne, a vyplénil jsem je.
And, as for my foes, thou didst give me their neck, —yea, them who hated me, that I might destroy them:
42 Ohlédali se, ale nebyl, kdo by vysvobodil, k Hospodinu, ale nevyslyšel jich.
They cried out, but there was none to save, —unto Yahweh, but he answered them not.
43 I potřel jsem je jako prach země, jako bláto na ulicích potlačil a rozptýlil jsem je.
Then did I beat them in pieces, like the dust of the earth, —like the clay of the lanes, did I crush them, stamp them down.
44 Ty jsi mne vytrhl z různic lidu mého, zachovals mne, abych byl za hlavu národům; lid neznámý mně sloužil.
Thus didst thou rescue me from the contentions of my people, didst keep me to be the head of nations: —a people whom I had not known, served me;
45 Cizozemci lhali mi, a jakž zaslechli, uposlechli mne.
The sons of the foreigner, came cringing unto me, —at the hearing of the ear, they submitted to me, —
46 Cizozemci svadli, a třásli se i v ohradách svých.
The sons of the foreigner, were disheartened, and came quaking, out of their fortresses.
47 Živť jest Hospodin, a požehnaná skála má; protož ať jest vyvyšován Bůh, skála spasení mého,
Yahweh liveth, and blessed be my rock, —and exalted be the God (of the rock) of my salvation: —
48 Bůh silný, kterýž dává mi pomsty a podmaňuje mi lidi.
The GOD who hath avenged me, and brought down peoples under me;
49 Vyvodíš mne z prostřed nepřátel mých, a nad povstávajícími proti mně vyvyšuješ mne, člověka nepravého mne zbavuješ.
And brought me forth from among my foes, —yea, from mine assailants, hast thou set me on high, from the man of violence, hast thou delivered me.
50 Protož chváliti tě budu, Hospodine, mezi národy, a jménu tvému žalmy zpívati budu.
For this cause, will I praise thee, O Yahweh, among the nations, —and, to thy name, will I touch the strings: —
51 Onť jest hrad jistého spasení krále svého, a ten, kterýž činí milosrdenství pomazanému svému Davidovi, i semeni jeho až na věky.
Who hath made great the victories of his King, —and shown lovingkindness to his Anointed One, to David and to his Seed, unto times age-abiding.
