2 Královská 7
1 Řekl pak Elizeus: Slyšte slovo Hospodinovo. Toto praví Hospodin: O tomto času zítra míra mouky bělné bude za lot stříbra, a dvě míry ječmene za lot stříbra v bráně Samařské.
I MAI la o Elisai, E hoolohe oukou i ka olelo a Iehova, Ke olelo mai nei o Iehova peneia, Ma keia manawa i ka la apopo, e lilo kekahi bakeke palaoa no ka sekela hookahi, a elua bakeke bale no ka sekela hookahi ma ka ipuka o Samaria.
2 I odpověděl muži Božímu jeden z knížat, na jehož ruku král zpoléhal, a řekl: Kdyby otevřel Hospodin průduchy nebeské, zdali by to býti mohlo? Kterýž řekl: Aj, uzříš očima svýma, ale nebudeš jísti z toho.
Alaila kekahi luna kiai no ke alii ka mea ana i hilinai ai ma kona lima, olelo mai la ia i ke kanaka o ke Akua, i mai la, Aia hoi, ina e hana mai o Iehova i na puka ma ka Iani, e hiki mai anei keia mea? I aku la ia, E ike auanei kou mau maka, aka, aole oe e ai ia mea.
3 Byli pak u vrat brány čtyři muži malomocní, kteříž řekli jeden druhému: Co tu sedíme, až bychom zemříti musili?
A eha kanaka lepera ma ke komo ana o ka ipuka; a i ae la lakou i kekahi i kekahi, No ke aha la kakou e noho maanei, a make kakou?
4 Díme-li: Poďme do města, hlad jest v městě, i zemřeme tam; pakli zde zůstaneme, také zemřeme. Protož nyní poďte, a utecme do vojska Syrských. Budou-li nás živiti, zůstaneme živi; pakli nás zbijí, též zemřeme.
A i olelo kakou, e komo iloko o ke kulanakauhale, aia hoi, maloko o ke kulanakauhale ka wi, a e make auanei kakou malaila: a i noho kakou maanei, e make kakou. Ano hoi, ea, e haule kakou i ka poe kaua o ko Suria, ina e hoola lakou ia kakou, ua ola; aka, ina e pepehi mai lakou ia kakou, ua make no hoi.
5 Vstavše tedy v soumrak, aby šli k vojsku Syrských, přišli až k kraji ležení Syrského, a hle, nebylo tu žádného.
Ku ae la lakou i ka wanaao e hele aku i kahi hoomoana o ko Suria: a hiki lakou ma ka palena o kahi hoomoana o ko Suria, aia hoi, aohe kanaka malaila.
6 Nebo Pán učinil to, aby slyšelo vojsko Syrské hřmot vozů a zvuk koňů, a tak hluk vojska velikého. I řekli jeden druhému: Hle, ze mzdy najal proti nám král Izraelský krále Hetejské a krále Egyptské, aby připadli na nás.
No ka mea, ua haawi mai o Iehova i ka poe kaua o ko Suria i ka lohe i ka halulu o na halekaa, a me ka halulu o na lio, ka halulu o ke kaua nui; i ae la lakou i kekahi i kekahi, Aia hoi, ua hoolimalima ke alii o ka Iseraela i na'lii o ka Heta e ku e mai ia kakou, a me na'lii o Aigupita e hele mai maluna o kakou.
7 A vstavše, utekli v soumrak a nechali tu stanů svých, a koňů svých i oslů svých, a ležení, tak jakž bylo, a utekli pro zachování života svého.
No ia mea, ku ae la lakou, a holo i ka wanaao, a haalele aku la lakou i ko lakou mau halelewa, a me ko lakou lio, a me na hoki o lakou, a i kahi hoomoana pela, a holo aku la lakou, i ola.
8 Když tedy přišli malomocní ti na kraj ležení, všedše do jednoho stanu, jedli a pili, a pobravše v něm stříbro a zlato i roucha, odešli a schovali. Opět navrátivše se, vešli do jiného stanu a pobrali v něm, a odšedše, schovali.
A hiki aku la na lepero ma ka palena o kahi hoomoana, komo aku la lakou iloko o kekahi halelewa, a ai iho la lakou, a inu hoi, a lawe aku lakou i ke kala a me ke gula, a me na aahu mai laila aku, hele aku, a huna; a hoi mai a komo aku iloko o kekahi halelewa e ae, a lawe aku no hoi mai laila aku, a hele aku, a huna.
9 I řekli vespolek: Nedobře děláme. Den tento jest den dobrých novin, a my mlčíme. Budeme-li čekati až do svitání, postihne nás nepravost; protož nyní poďte, vejdouce, oznamme to domu královskému.
I ae la lakou i kekahi i kekahi. Aole pono ka kakou hana ana; o keia la, he la pomaikai, a ke noho malie nei kakou; a i noho a hiki i ka malamalama o ke ao, e loaa uanei ia kakou ka hewa: ano hoi e hele aku kakou, a o hai aku i ko ka hale o ke alii.
10 A přišedše, volali na branné města, a pověděli jim, řkouce: Přišli jsme do ležení Syrského, a aj, nebylo tam žádného, ani hlasu lidského, kromě koní přivázaných a oslů přivázaných, a stanů, jakž prvé byli.
A hele lakou, a kahea aku i ke kiai-puka o ke kulanakauhale; a hai aku ia lakou, i aku la, Hele aku makou i kahi hoomoana o ko Suria, aia hoi, aohe kanaka malaila, aohe leo o ke kanaka, o na lio wale no i nakiiia, a me na hoki i nakiiia, a me na halelewa e waiho ana pela.
11 I volal ten na jiné branné, a ti ohlásili to po všem domě královském.
Kahea aku la ia i na kiai-puka, a hai aku la lakou i ko ka hale o ke alii maloko.
12 Vstav tedy král v noci, řekl služebníkům svým: Povím vám nyní, co jsou nám udělali Syrští. Vědí, že jsme hladovití, protož vyšli z ležení, aby se skryli v poli, řkouce: Když vyjdou z města, zjímáme je živé a vejdeme do města.
Ala mai ke alii i ka po, i aku la i kana poe kauwa, Ano e hoike aku au ia oukou i ka mea a ko Suria i hana mai ai ia kakou. Ua ike lakou i ko kakou pololi ana; nolaila, ua hele aku lakou mai ko lakou wahi hoomoana aku e pee ma ke kula, i ka i ana'e, Aia puka lakou mailoko mai o ke kulanakauhale, alaila lawe pio kakou ia lakou e ola ana, a komo iloko o ke kulanakauhale.
13 K tomu odpovídaje jeden z služebníků jeho, řekl: Nechť, prosím, vezmou pět koní z těch, kteříž pozůstali v městě. (Hle, oniť jsou jako i všecko množství Izraelské, jenž zůstali v něm, hle, jsou jako všecko množství Izraelské, kteréž již hyne.) Ty pošleme a přezvíme.
Olelo mai kekahi o na kauwa ana, i mai la, Ke noi aku nei au ia oe, e lawe lakou i elima o na lio e koe ana, na mea i koe iloko olaila, (aia, ua like lakou me ka Iseraela a pau e koe ana; aia hoi, ua like lakou mo ka poe nui o ka Iseraela i make, ) a hoouna aku kakou, a ike.
14 A tak vzali dva koně vozní, kteréž poslal král za vojskem Syrským, řka: Jděte a vizte.
A lawe lakou i elua kaulualio, a hoouna aku la ke alii mahope o ka poe kaua o ko Suria, i aku la, E hele aku a ike.
15 I jeli za nimi až k Jordánu, a aj, po vší té cestě plno bylo šatů a nádob, kteréž metali od sebe Syrští, splašeni jsouce. Tedy navrátivše se poslové, oznámili to králi.
A hele aku lakou mahope o lakou la, a Ioredane; aia hoi, ua paapu ke alanui a pau i na aahu, a me na mea kaua a ko Suria i hoolei ai i ko lakou holo kiki ana. A hoi mai na elele, a hai mai i ke alii.
16 Protož vyšed lid, vzebral ležení Syrské. A byla míra mouky bělné za lot, a dvě míry ječmene za lot vedlé řeči Hospodinovy.
A hele aku na kanaka, a hao lakou i ko kahi hoomoana o ko Suria. No ia mea, ua lilo ka bakeke palaoa no ka sekela hookahi, a elua bakeke bale no ka sekela hookahi, e like me ka olelo a Iehova.
17 Král pak byl ustanovil to kníže, na jehož ruku zpoléhal, u brány. Kteréhož pošlapal lid v bráně, tak že umřel, vedlé řeči muže Božího, kterouž mluvil, když král k němu byl sešel.
A hoonoho aku la ke alii i ka lunakiai, i ka mea ana i hilinai ai ma kona lima, e malama i ka ipuka; a hehi iho la na kanaka maluna ona, a make iho la ia, e like me ka olelo a ke kanaka o ke Akua, ana i olelo ai i ka hele ana o ke alii io na la.
18 A stalo se tak, jakž mluvil muž Boží králi, řka: Dvě míry ječmene budou za lot stříbra, a míra mouky bělné za lot stříbra zítra o tomto času v bráně Samařské.
E like no me ka olelo a ke kanaka o ke Akua i ke alii, i ka i ana'e, Elua bakeke bale no ka sekela hookahi, a hookahi bakeke palaoa no ka sekela hookahi, i keia manawa i ka la apopo ma ka ipuka o Samaria.
19 K čemuž bylo odpovědělo kníže muži Božímu, a řeklo: Kdyby otevřel Hospodin průduchy nebeské, zdali by to podlé řeči této býti mohlo? Jemuž on řekl: Aj, ty uzříš očima svýma, ale z toho jísti nebudeš.
A olelo mai ua lunakiai la i ke kanaka o ke Akua, i mai la, Aia hoi, ina e hana mai o Iehova i na puka ma ka lani, e hiki mai anei keia mea? I aku la ia, Aia hoi, e ike auanei kou mau maka, aka, aole oe e ai ia mea.
20 A tak se stalo jemu; nebo pošlapal ho lid v bráně, tak že umřel.
A pela i hanaia mai ai ia ia: no ka mea, hehi iho la na kanaka maluna ona ma ka ipuka, a make iho la ia.
