2 Korintským 1
1 Pavel, apoštol Ježíše Krista skrze vůli Boží, a Timoteus bratr, církvi Boží, kteráž jest v Korintu, se všemi svatými, kteříž jsou ve vší Achaii:
Paul, an apostle of Christ Jesus, through the will of God, and Timothy the brother, —unto the assembly of God which is in Corinth, together with all the saints who are in the whole of Achaia:
2 Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Jezukrista.
Favour unto you, and peace, from God [our] Father, and Lord Jesus Christ.
3 Požehnaný Bůh a Otec Pána našeho Jezukrista, Otec milosrdenství, a Bůh všelikého potěšení,
Blessed, be the God and Father of our Lord Jesus Christ, the Father of compassions, and God of all encouragement,
4 Kterýž těší nás ve všelikém ssoužení našem, abychom i my mohli potěšovati těch, kteříž by byli v jakémkoli ssoužení, a to tím potěšením, kterýmž i my potěšeni jsme od Boha.
Who encourageth us in all our tribulation, to the end we may be able to encourage them who are in any tribulation—through means of the encouragement wherewith we, ourselves, are encouraged by God.
5 Nebo jakož se rozhojňují utrpení Kristova na nás, tak skrze Krista rozhojňuje se i potěšení naše.
Because, even as the sufferings of the Christ overflow unto us, so, through the Christ, overfloweth, our encouragement also.
6 Nebo buďto že souženi jsme, pro vaše potěšení a spasení souženi jsme, kteréž se působí v snášení týchž trápení, kteráž i my trpíme; buďto že potěšováni býváme, pro vaše potěšení a spasení potěšováni býváme. A naděje naše pevná jest o vás.
But, whether we are in tribulation, it is for your encouragement and salvation; whether we are encouraged, it is for your encouragement, which worketh inwardly by the endurance of the same sufferings which, we also, suffer; —
7 Poněvadž víme, že jakož jste účastníci utrpení, také i potěšení.
And so, our hope, is sure in your behalf, —knowing that, —as ye are sharers of the sufferings, so, also of the encouragement.
8 Nechcemeť zajisté, abyste nevěděli, bratří, o soužení našem, kteréž jsme měli v Azii, že jsme nad míru přetíženi byli a nad možnost, tak že jsme již o životu svém byli pochybili.
For we do not wish you to be ignorant, brethren, as to our tribulation which happened in Asia, —that, exceedingly, beyond power, were we weighed down, so that we despaired, even of life.
9 Nýbrž sami v sobě již jsme byli tak usoudili, že nebylo lze než umříti, abychom nedoufali sami v sobě, ale v Bohu, jenž i mrtvé křísí.
But, we ourselves, within ourselves, have had the sentence of death, that we might not rest our confidence upon ourselves, but upon God, who raiseth the dead,
10 Kterýž z takového nebezpečenství smrti vytrhl nás, a vytrhuje, v něhož doufáme, že i ještě vytrhne,
Who, out of so great a death, rescued us, and will rescue, —unto whom we have turned our hope, [that], even yet, he will rescue:
11 Když i vy nám pomáhati budete modlitbami za nás, aby z daru toho, příčinou mnohých osob nám daného, od mnohých děkováno bylo Bohu za nás.
Ye also labouring together on our behalf, by your supplication, that, unto many persons, being due the gift of favour, unto us, through means of many, might thanks be given in our behalf.
12 Nebo chlouba naše tato jest, svědectví svědomí našeho, že v sprostnosti a v upřímosti Boží, ne v moudrosti tělesné, ale v milosti Boží obcovali jsme na tomto světě, zvláště pak u vás.
For, our boasting, is, this, —the witness of our conscience, that, in sanctity and sincerity of God, [and] not in fleshly wisdom, but in God’s favour, have we behaved ourselves in the world, —and more abundantly towards you.
13 Neboť nepíšeme vám nic jiného, nežli to, což čtete, aneb což prvé znáte. A naději mám, že až do konce tak znáti budete.
For, no other things, are we writing unto you, than what ye are either reading or even acknowledging, —I hope, moreover, that, throughout, ye will acknowledge,
14 Jakož jste již i z stránky poznali nás, žeť jsme chlouba vaše, podobně jako i vy naše, v den Pána Ježíše.
According as ye have also acknowledged us, in part, —that, your theme of boasting, we are, even indeed as, ye, also [shall be], ours, in the day of our Lord Jesus.
15 A v tomť doufání chtěl jsem k vám přijíti nejprve, abyste druhou milost měli,
And, in this confidence, I purposed, before, to come unto you, —in order that, a second joy, ye might have, —
16 A skrze vás jíti do Macedonie, a zase z Macedonie přijíti k vám, a potom od vás abych byl doprovozen do Judstva.
And, by your means, to pass into Macedonia, and, again, from Macedonia, to come unto you, and, by you, be set forward unto Judea: —
17 O tom pak když jsem přemyšloval, zdali jsem co lehkomyslně činil? Aneb což přemyšluji, zdali podle těla přemyšluji, tak aby bylo při mně: Jest, jest, není, není?
This, then, being my purpose, perhaps, after all, with lightness, I dealt [with the matter]? or, the things that I purpose, according to the flesh, I purpose, —that, with me, should be the Yea, yea, and the Nay, nay?
18 Ale víť to věrný Bůh, že řeč naše, kteráž byla mluvena k vám, nebyla: Jest, a není.
Faithful, however, is God, in that, our discourse, which was [delivered] unto you, is not Yea and Nay;
19 Nebo Syn Boží Ježíš Kristus, kterýž mezi vámi kázán jest skrze nás, totiž skrze mne a Silvána a Timotea, nebyl: Jest, a není, ale bylo v kázání o něm: Jest,
For, the Son of God, Christ Jesus—who, among you, through us, was proclaimed, —through me, and Silvanus, and Timothy, became not Yea and Nay, —but Yea, in him, hath it become;
20 (Nebo kolikžkoli jest zaslíbení Božích, v němť jsou: Jest, a v němť také jest Amen, ) k slávě Bohu skrze nás.
For, how many soever be the promises of God, in him, is the Yea, —wherefore also, through him, [be] the Amen, unto God, for glory, through us.
21 Ten pak, kterýž potvrzuje nás s vámi v Kristu, a kterýž pomazal nás, Bůh jest.
Now, he that confirmeth us, together with you, for Christ, and hath anointed us, is God:
22 Kterýž i znamenal nás, a dal závdavek Ducha svatého v srdce naše.
Who also hath sealed us, and given the earnest of the Spirit in our hearts.
23 Já pak Boha za svědka beru na svou duši, že lituje vás, ještě jsem nepřišel do Korintu.
But, I, call upon God, as a witness, against my own soul, —that, to spare you, not yet, have I come unto Corinth:
24 Ne jako bychom panovali nad věrou vaší, ale pomocníci jsme radosti vaší; nebo věrou stojíte.
Not that we have lordship over your faith, but are, helpers, of your joy, for, by your faith, ye stand.
