2 Korintským 5
1 Víme zajisté, že byl-li by tohoto našeho zemského přebývání stánek zbořen, stavení od Boha máme, příbytek ne rukou udělaný, věčný v nebesích. (aiōnios g166)
We know that when this earthly “tent” we live in is taken down, we have a house prepared by God, not made by human hands. It is eternal and is in heaven. (aiōnios g166)
2 Pročež i v tomto stánku vzdycháme, v příbytek náš, kterýž jest s nebe, oblečeni býti žádajíce,
We sigh with longing for this, wanting so badly to be clothed with this new heavenly home.
3 Jestliže však oblečení a ne nazí nalezeni budeme.
When we put on this clothing we won't be seen naked.
4 Nebo kteříž jsme v tomto stánku, lkáme, jsouce obtíženi, poněvadž bychom nechtěli svlečeni býti, ale přiodíni, aby pohlcena byla smrtelnost od života.
While we are in this “tent” we sigh, being weighed down by this life. It's not so much that we want to take off the clothing of this life but that we look forward to what we shall be clothed with, so that what is mortal may be overwhelmed by life.
5 Ten pak, kdož nás tak k tomu způsobil, Bůhť jest, kterýž i dal nám závdavek Ducha svého.
It's God himself who prepared us for all this, and who provided the Spirit as a guarantee to us.
6 Protož doufanlivé mysli vždycky jsouce, a vědouce, že dokudž pohostinu jsme v tomto těle, vzdáleni jsme ode Pána,
So we remain confident, knowing that while we are at home here in our physical bodies, we are away from the Lord.
7 (Nebo skrze víru chodíme, a ne skrze vidění tváři Páně, )
(For we live by trusting in God, not by seeing him.)
8 Doufanlivéť pak mysli jsme, a oblibujeme raději vyjíti z těla a přijíti ku Pánu.
As I say, we are confident, wanting to be away from the body so we can be at home with the Lord.
9 Protož i usilujeme buď v těle pohostinu jsouce, buďto z těla se berouce, jemu se líbiti.
That's why our goal, whether home here in our bodies or not, is to make sure we please him.
10 Všickni my zajisté ukázati se musíme před soudnou stolicí Kristovou, aby přijal jeden každý odplatu za to, což skrze tělo působil, podle toho, jakž práce čí byla, buďto v dobrém, nebo ve zlém.
For all of us must appear before Christ's seat of judgment. Each of us will receive what we deserve for what we have done in this life, whether it is good or bad.
11 Protož znajíce tu hrůzu Páně, lidem k víře sloužíme, Bohuť pak známi jsme. A nadějiť mám, že i svědomí vašemu známi jsme.
Knowing how we are in awe of the Lord, we try to convince others. It's clear to God what we are, and I hope that it's clear to your minds too.
12 Neboť ne sami sebe opět vám chválíme, ale příčinu vám dáváme, abyste se chlubili námi, a abyste to měli proti těm, kteříž se v tvárnosti chlubí, a ne v srdci.
We are not trying to speak well of ourselves again, just trying to give you the opportunity to be proud of us, so you can answer those who are proud of outward show and not what they are inside.
13 Nebo buďto že nesmyslní jsme, Bohu nesmyslní jsme; buď že jsme rozumní, vám rozumní jsme.
If we are “crazy people,” it's for God. If we make good sense, it's for you.
14 Láska zajisté Kristova víže nás,
Christ's love urges us on, because we're absolutely sure that he died for everyone, and so everyone died.
15 Jakožto ty, kteříž tak soudíme, že poněvadž jeden za všecky umřel, tedyť všickni zemřeli, a že za všecky umřel, aby ti, kteříž živi jsou, již ne sami sobě živi byli, ale tomu, kterýž za ně umřel i z mrtvých vstal.
Christ died for everyone so that they shouldn't live any longer for themselves, but for him who died and rose again for them.
16 A tak my již od toho času žádného neznáme podle těla. A ačkoli jsme poznali Krista podle těla, ale nyní již více neznáme.
From now on we don't look at anyone from a human point of view. Even though we once viewed Christ this way, we don't do so any longer.
17 Protož jest-li kdo v Kristu, nové stvoření jest. Staré věci pominuly, aj, nové všecko učiněno jest.
That's why anyone who is in Christ is a new being—what was old is gone, the new has come!
18 To pak všecko jest z Boha, kterýž smířil nás s sebou skrze Jezukrista, a dal nám služebnost smíření tohoto.
God did all this by changing us from enemies into friends through Christ. God gave us this same work of changing his enemies into his friends.
19 Nebo Bůh byl v Kristu, smířuje svět s sebou, nepočítaje jim hříchů jejich, a složil v nás to slovo smíření.
For God was in Christ bringing the world back from hostility to friendship with him, not counting anyone's sins against them, and giving us this message to change his enemies into his friends.
20 Protož my na místo Krista poselství dějeme; a jako by Bůh skrze nás žádal vás, prosíme na místě Kristově, smiřte se s Bohem.
So we are ambassadors for Christ, as though God is pleading through us: “Please, won't you come back and be God's friend?”
21 Nebo toho, kterýž hříchu nepoznal, za nás učinil hříchem, abychom my učiněni byli spravedlností Boží v něm.
God made Jesus, who never personally sinned, experience the consequences of sin so that we could have a character that is good and right just as God is good and right.
