2 Korintským 2
1 Toto jsem pak sobě uložil, abych k vám zase s zámutkem nepřišel.
Actually, I determined this within myself, that I would not come again to you in sorrow.
2 Nebo jestliže já vás zarmoutím, i kdo jest, ješto by mne obveselil, než ten, kterýž jest ode mne zarmoucen?
For if I make you sorrowful, then who will make me glad, besides the one whom I made sorrowful?
3 A protoť jsem vám to napsal, abych přijda k vám, neměl zámutku z těch, z nichž bych se měl radovati, doufaje o všech o vás, že radost má jest všech vás radost.
And I wrote this very thing to you so as not to have sorrow from those who ought to make me rejoice, when I come, having confidence in you all that my joy is also yours.
4 Nebo z velikého ssoužení a bolesti srdce psal jsem vám, s mnohými slzami, ne abyste zarmouceni byli, ale abyste poznali lásku, kteroužto k vám velikou mám.
Now I wrote to you out of great distress and anguish of heart, with many tears, not that you should be made sorrowful, but that you might know the greatness of my love for you.
5 Jestližeť jest pak kdo zarmoutil, ne mneť zarmoutil, ne toliko poněkud, abych jím neobtěžoval všech vás.
So, if anyone has caused grief, he has not so much grieved me as he has all of you, to some extent—not to be too ‘heavy’.
6 Dostiť má takový na tom trestání, kteréž měl od mnohých,
This punishment that was inflicted by the majority is sufficient to such a one,
7 Tak abyste jemu již raději zase odpustili a potěšili ho, aby on snad přílišným zámutkem nepřišel na zahynutí.
so that now, on the other side, you should forgive and comfort him, so that he not be overwhelmed by excessive sorrow.
8 Protož prosím vás, abyste utvrdili k němu lásku.
Therefore I urge you to reaffirm your love to him.
9 Nebo i proto psal jsem vám, abych zkušením zvěděl, jste-li ve všem poslušni.
Now I also wrote to this end: to put you to the test, to see whether you are obedient in all things.
10 Komuž pak vy co odpouštíte, i já odpouštím. Nebo i já, jestliže jsem co odpustil, komuž jsem odpustil, pro vás odpustil jsem, před obličejem Kristovým, abychom nebyli oklamáni od satana.
If you forgive anyone, I do too; further, if indeed I have forgiven anything to someone, I have done so for your sakes in the presence of Christ,
11 Nebo nejsou nám neznámá myšlení jeho.
so that we not be exploited by Satan; for we are not ignorant of his intentions.
12 Když jsem pak přišel do Troady, k zvěstování evangelium Kristova, ačkoli dveře mi otevříny byly skrze Pána, však neměl jsem žádného upokojení v duchu svém, protože jsem nenalezl Tita, bratra svého.
Also, upon arriving in Troas for the Gospel of Christ, a door having been opened to me by Sovereign,
13 Ale požehnav jich, odšel jsem do Macedonie.
I had no rest in my spirit, because I did not find Titus my brother; so taking leave of them I went on into Macedonia.
14 Bohu pak budiž díka, kterýž vždycky dává nám vítězství v Kristu, a vůni známosti své zjevuje skrze nás na každém místě.
Now thanks be to the God who always leads us in triumph in the Christ, and through us spreads the fragrance of the knowledge of Him in every place.
15 Neboť jsme Kristova vůně dobrá Bohu v těch, jenž k spasení přicházejí, i v těch, kteříž hynou,
Because we are the aroma of Christ for God, among those who are being saved and among those who are being wasted—
16 Těm zajisté jsme vůně smrtelná k smrti, oněm pak vůně života k životu. Ale k tomu kdo jest způsobný?
to these a smell of death into death, while to those a fragrance of life into life—and who is adequate for such things?
17 Neboť nejsme, jako mnozí, cizoložící slovo Boží, ale jako z upřímnosti, a jako z Boha, před obličejem Božím, o Kristu mluvíme.
However, we are not like the rest who retail the word of God; rather, we speak in Christ, out of sincerity, as of God in His very presence.
