< Římanům 14 >

1 Mdlého pak u víře přijímejte ne k hádkám o otázkách.
Accepte maintenant celui qui est faible dans la foi, mais pas pour des disputes d'opinions.
2 Nebo někdo věří, že může jísti všecko; jiný pak mdlý jsa, jí zelí.
Un homme a la foi pour manger de tout, mais celui qui est faible ne mange que des légumes.
3 Ten kdož jí, nepokládej sobě za nic toho, kdož nejí; a kdo nejí, toho nepotupuj, kdož jí. Nebo Bůh přijal jej.
Que celui qui mange ne méprise pas celui qui ne mange pas. Que celui qui ne mange pas ne juge pas celui qui mange, car Dieu l'a accepté.
4 Ty kdo jsi, abys tupil cizího služebníka? Však Pánu svému stojí, aneb padá. Budeť pak ustaven; mocen jest zajisté Bůh utvrditi jej.
Qui êtes-vous pour juger le serviteur d'autrui? C'est à son propre maître qu'il appartient de se tenir debout ou de tomber. Oui, il se tiendra debout, car Dieu a le pouvoir de le faire tenir debout.
5 Nebo někdo rozsuzuje mezi dnem a dnem, a někdo soudí každý den. Jeden každý v svém smyslu ujištěn buď.
Un homme estime qu'un jour est plus important. Un autre estime que tous les jours sont égaux. Que chacun soit pleinement rassuré dans son esprit.
6 Kdož dnů šetří, Pánu šetří; a kdo nešetří, Pánu nešetří. A kdo jí, Pánu jí, nebo děkuje Bohu; a kdož nejí, Pánu nejí, a děkuje Bohu.
Celui qui observe le jour l'observe pour le Seigneur, et celui qui n'observe pas le jour ne l'observe pas pour le Seigneur. Celui qui mange, mange pour le Seigneur, car il rend grâce à Dieu. Celui qui ne mange pas, c'est au Seigneur qu'il ne mange pas, et il rend grâces à Dieu.
7 Žádný zajisté z nás není sám sobě živ, a žádný sobě sám neumírá.
Car nul de nous ne vit pour lui-même, et nul ne meurt pour lui-même.
8 Nebo buď že jsme živi, Pánu živi jsme; buď že mřeme, Pánu mřeme. A tak buď že jsme živi, buď že umíráme, Páně jsme.
Car si nous vivons, nous vivons pour le Seigneur. Ou si nous mourons, nous mourons pour le Seigneur. Si donc nous vivons ou mourons, nous sommes au Seigneur.
9 Na toť zajisté Kristus i umřel, i z mrtvých vstal, i ožil, aby nad živými i nad mrtvými panoval.
Car c'est pour cela que le Christ est mort, qu'il est ressuscité et qu'il a vécu de nouveau, afin d'être le Seigneur des morts et des vivants.
10 Ty pak proč potupuješ bratra svého? Aneb také ty proč za nic pokládáš bratra svého? Však všickni staneme před stolicí Kristovou.
Mais toi, pourquoi juges-tu ton frère? Ou toi encore, pourquoi méprises-tu ton frère? Car nous nous présenterons tous devant le tribunal du Christ.
11 Psáno jest zajisté: Živť jsem já, praví Pán, žeť přede mnou bude klekati každé koleno, a každý jazyk vyznávati bude Boha.
Car il est écrit, "'Je suis vivant', dit le Seigneur, 'tout genou fléchira devant moi'. Toute langue confessera à Dieu.'"
12 A takť jeden každý z nás sám za sebe počet vydávati bude Bohu.
Ainsi donc, chacun de nous rendra compte à Dieu de ce qu'il fait.
13 Nesuďmež tedy více jedni druhých, ale toto raději rozsuzujte, abyste nekladli úrazu neb pohoršení bratru.
Ne nous jugeons donc plus les uns les autres, mais jugez plutôt que personne ne mette une pierre d'achoppement sur le chemin de son frère, ou une occasion de chute.
14 Vímť a ujištěn jsem v Pánu Ježíši, žeť nic nečistého není samo z sebe; než tomu, kdož tak soudí, že by nečisté bylo, jemuť nečisté jest.
Je sais et je suis persuadé dans le Seigneur Jésus que rien n'est impur en soi, si ce n'est que pour celui qui considère quelque chose comme impur, pour lui c'est impur.
15 Ale bývá-liť rmoucen bratr tvůj pro pokrm, již nechodíš podlé lásky. Nepřivozujž k zahynutí pokrmem svým toho, za kteréhož Kristus umřel.
Or, si à cause de la nourriture votre frère est affligé, vous ne marchez plus dans l'amour. Ne détruisez pas par votre nourriture celui pour qui Christ est mort.
16 Nebudiž tedy v porouhání dáno dobré vaše.
Que votre bien ne soit pas calomnié,
17 Království zajisté Boží není pokrm a nápoj, ale spravedlnost a pokoj a radost v Duchu svatém.
car le royaume de Dieu n'est pas le manger et le boire, mais la justice, la paix et la joie dans l'Esprit Saint.
18 Nebo kdož v tom slouží Kristu, milý jest Bohu a lidem příjemný.
Car celui qui sert Christ dans ces choses est agréable à Dieu et approuvé par les hommes.
19 Protož následujme toho, což jest ku pokoji a k vzdělání společnému.
Ainsi donc, recherchons ce qui favorise la paix, ce qui nous édifie les uns les autres.
20 Nekaziž pro pokrm díla Božího. Všecko zajisté čisté jest, ale zlé jest člověku, kterýž jí s pohoršením.
Ne renversez pas l'œuvre de Dieu pour la nourriture. Tout est pur, en effet, mais il est mauvais pour l'homme de créer une pierre d'achoppement en mangeant.
21 Dobré jest nejísti masa a nepiti vína, ani na čem se koli uráží bratr tvůj, neb horší, aneb zemdlívá.
Il est bon de ne pas manger de viande, de ne pas boire de vin et de ne rien faire qui puisse faire trébucher, offenser ou affaiblir son frère.
22 Ty víru máš? Mějž ji sám u sebe před Bohem. Blahoslavený, kdož nesoudí sebe samého v tom, což oblibuje.
Avez-vous la foi? Ayez-la pour vous devant Dieu. Heureux celui qui ne se juge pas lui-même dans ce qu'il approuve.
23 Ale kdož pak rozpakuje se, kdyby jedl, potupen jest, nebo ne z víry jí. A cožkoli není z víry, hřích jest.
Mais celui qui doute est condamné s'il mange, parce que ce n'est pas de la foi; et tout ce qui n'est pas de la foi est péché.

< Římanům 14 >