Zjevení Janovo 5

1 I viděl jsem po pravici sedícího na trůnu knihu popsanou vnitř i zevnitř, zapečetěnou sedmi pečetmi.

Tu jsem uviděl, že onen sedící na trůnu má v pravé ruce svitek popsaný z obou stran, zapečetěný sedmi pečetěmi.

2 A viděl jsem anděla silného, volajícího hlasem velikým: Kdo jest hoden otevříti tu knihu, a zrušiti pečeti její?

Jeden mocný anděl zvolal silným hlasem: „Kdo může rozlomit tyto pečetě a rozvinout ten svitek?“

3 I nemohl žádný, ani na nebi, ani na zemi, ani pod zemí, otevříti té knihy, ani pohleděti do ní.

Nikde se však nikdo nenašel, kdo by to mohl učinit a přečíst. To mě zarmoutilo, že jsem až plakal.

4 Pročež já plakal jsem velmi, že není nalezen žádný, kdo by hoden byl otevříti a čísti tu knihu, ani pohleděti do ní.

5 Tedy jeden z těch starců řekl mi: Neplač. Aj, svítězilť lev, ten kterýž jest z pokolení Judova, kořen Davidův, aby otevřel tu knihu, a zrušil sedm pečetí jejích.

Ale jeden z těch starců mě potěšil: „Neplač! Ježíš, Lev z Judova kmene, Davidův potomek zvítězil! On proto může rozlomit ty pečetě a svitek rozvinout.“

6 I pohleděl jsem, a aj, mezi trůnem a čtyřmi těmi zvířaty a mezi těmi starci Beránek stojí jako zabitý, maje sedm rohů a sedm očí, jenž jsou sedm duchů Božích, poslaných na všecku zemi.

Setřel jsem slzy a vidím, že v kruhu starců, mezi čtyřmi bytostmi u trůnu, stojí Beránek, s jizvami po smrtelných ranách. Na hlavě má znamení plnosti síly a vševědoucnosti Božího Ducha.

7 I přišel a vzal tu knihu z pravice toho, kterýž seděl na trůnu.

Beránek přistoupil až k sedícímu na trůnu a z jeho pravice přijal ten svitek.

8 A jakž vzal tu knihu, hned těch čtvero zvířat a těch čtyřmecítma starců padlo před tím Beránkem, majíce jeden každý z nich harfu, a báně zlaté plné vůně, jenž jsou modlitby svatých.

Jakmile se to stalo, ty čtyři bytosti a dvacet čtyři starci se mu hluboce uklonili. Každý z nich měl harfu a zlatou nádobu z níž jako vonný dým vystupovaly modlitby věřících.

9 A zpívali píseň novou, řkouce: Hoden jsi vzíti tu knihu, a otevříti pečeti její. Nebo jsi zabit, a vykoupils nás Bohu krví svou ze všelikého pokolení a jazyku a lidu i národu.

Začali zpívat novou píseň: „Ty jediný jsi hoden vzít tento zápis a rozlomit pečetě! Vždyť jsi položil svůj život a z otroctví hříchu jsi Bohu vykoupil svou krví lidi všech kmenů, jazyků, tříd i národů.

10 A učinil jsi nás Bohu našemu krále a kněží, a budeme kralovati na zemi.

Udělal jsi je Božími králi a knězi na zemi.“

11 I viděl jsem a slyšel hlas andělů mnohých okolo toho trůnu a těch zvířat i starců, a byl jich počet stokrát tisíc tisíců a desetkrát sto tisíců,

Tu se k nim připojil obrovský zástup andělů, kteří obklopovali Boží trůn. Byly jich statisíce.

12 Řkoucích velikým hlasem: Hodenť jest ten Beránek zabitý vzíti moc, a bohatství, i moudrost, i sílu, i čest, i slávu, i požehnání.

Volali: „Obětovanému Beránkovi patří všechna moc, bohatství, moudrost i síla, čest, sláva i dík.“

13 Též všecko stvoření, kteréž jest na nebi, i na zemi, i pod zemí, i v moři, i všecko, což v nich jest, slyšel jsem řkoucí: Sedícímu na trůnu a Beránkovi požehnání, čest a sláva i síla na věky věků. (aiōn g165)

A všechno tvorstvo v nebi, na zemi, v hlubinách, v mořích – prostě celý vesmír se rozezvučel: „Bohu na trůnu a Beránkovi díky, čest, sláva a moc na věky věků!“ (aiōn g165)

14 Čtvero pak těch zvířat řeklo: Amen. A těch čtyřmecítma starců padlo, a klaněli se živému na věky věků.

Čtyři bytosti kolem trůnu uzavřely chvalozpěvy společným „Amen!“A čtyřiadvacet starců se hluboce poklonilo.