Žalmy 88
1 Píseň a žalm synů Chóre, přednímu zpěváku na machalat k zpívání, vyučující, složený od Hémana Ezrachitského. Hospodine, Bože spasení mého, ve dne i v noci k tobě volám.
A Song, a Psalm, by sons of Korah, to the Overseer, 'Concerning the Sickness of Afflictions.' — An instruction, by Heman the Ezrahite. O Jehovah, God of my salvation, Daily I have cried, nightly before Thee,
2 Vstupiž před oblíčej tvůj modlitba má, nakloň ucha svého k volání mému.
My prayer cometh in before Thee, Incline Thine ear to my loud cry,
For my soul hath been full of evils, And my life hath come to Sheol. (Sheol h7585)
4 Počten jsem mezi ty, kteříž se dostávají do jámy; připodobněn jsem člověku beze vší síly.
I have been reckoned with those going down [to] the pit, I have been as a man without strength.
5 Mezi mrtvé jsem odložen, jako zmordovaní ležící v hrobě, na něž nezpomínáš více, kteříž od ruky tvé vyhlazeni jsou.
Among the dead — free, As pierced ones lying in the grave, Whom Thou hast not remembered any more, Yea, they by Thy hand have been cut off.
6 Spustils mne do jámy nejzpodnější, do nejtemnějšího a nejhlubšího místa.
Thou hast put me in the lowest pit, In dark places, in depths.
7 Dolehla na mne prchlivost tvá, a vším vlnobitím svým přikvačil jsi mne. (Sélah)
Upon me hath Thy fury lain, And [with] all Thy breakers Thou hast afflicted. (Selah)
8 Daleko jsi vzdálil mé známé ode mne, jimž jsi mne velice zošklivil, a tak jsem sevřín, že mi nelze nijakž vyjíti.
Thou hast put mine acquaintance far from me, Thou hast made me an abomination to them, Shut up — I go not forth.
9 Zrak můj hyne trápením; na každý den vzývám tě, Hospodine, ruce své před tebou rozprostíraje.
Mine eye hath grieved because of affliction, I called Thee, O Jehovah, all the day, I have spread out unto Thee my hands.
10 Zdali před mrtvými učiníš zázrak? Aneb vstanou-liž mrtví, aby tě oslavovali? (Sélah)
To the dead dost Thou do wonders? Do Rephaim rise? do they thank Thee? (Selah)
11 I zdali bude ohlašováno v hrobě milosrdenství tvé, a pravda tvá v zahynutí?
Is Thy kindness recounted in the grave? Thy faithfulness in destruction?
12 Zdaliž v známost přichází ve tmách div tvůj, a spravedlnost tvá v zemi zapomenutí?
Are Thy wonders known in the darkness? And Thy righteousness in the land of forgetfulness?
13 Já pak, Hospodine, k tobě volám, a každého jitra předchází tě modlitba má.
And I, unto Thee, O Jehovah, I have cried, And in the morning doth my prayer come before Thee.
14 Pročež, ó Hospodine, zamítáš mne, a tvář svou skrýváš přede mnou?
Why, O Jehovah, castest Thou off my soul? Thou hidest Thy face from me.
15 Ztrápený jsem, jako hned maje umříti od násilí; snáším hrůzy tvé, a děsím se.
I [am] afflicted, and expiring from youth, I have borne Thy terrors — I pine away.
16 Hněv tvůj přísný na mne se obořil, a hrůzy tvé krutě sevřely mne.
Over me hath Thy wrath passed, Thy terrors have cut me off,
17 Obkličují mne jako voda, na každý den obstupují mne hromadně.
They have surrounded me as waters all the day, They have gone round against me together,
18 Vzdálil jsi ode mne přítele a tovaryše, a známým svým jsem ve tmě.
Thou hast put far from me lover and friend, Mine acquaintance [is] the place of darkness!
