Žalmy 77

1 Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm. Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně.

Ma voix s'adresse à Dieu, et je crie, ma voix s'adresse à Dieu, et il m'écoutera.

2 V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má.

Au jour de ma détresse, j'ai cherché le Seigneur; la nuit, ma main était étendue vers lui et ne se lassait point; mon âme refusait d'être consolée.

3 Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. (Sélah)

Je me souvenais de Dieu, et je gémissais; je méditais, et mon esprit était abattu. (Sélah, pause)

4 Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl.

Tu avais retenu mes yeux dans les veilles; j'étais troublé, je ne pouvais parler.

5 I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní.

Je pensais aux jours d'autrefois, aux années des temps passés.

6 Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě:

Je me rappelais mes mélodies de la nuit; je méditais en mon cœur, et mon esprit examinait.

7 Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže?

Le Seigneur rejettera-t-il pour toujours, ne sera-t-il plus désormais propice?

8 Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení?

Sa bonté a-t-elle cessé pour toujours? Sa parole a-t-elle pris fin pour tous les âges?

9 Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? (Sélah)

Dieu a-t-il oublié d'avoir pitié? A-t-il dans sa colère fermé ses compassions?

10 I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího.

Et j'ai dit: Voilà ce qui fait ma souffrance: C'est que la droite du Très-Haut a changé.

11 Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna.

Je me rappellerai les exploits de l'Éternel, me souvenant de tes merveilles d'autrefois;

12 A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti.

Je méditerai sur toutes tes œuvres, et je considérerai tes hauts faits.

13 Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh?

O Dieu, tes voies sont saintes! Quel autre Dieu est grand comme Dieu?

14 Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou.

Tu es le Dieu qui fait des merveilles; tu as fait connaître ta force parmi les peuples.

15 Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. (Sélah)

Par ton bras, tu rachetas ton peuple, les enfants de Jacob et de Joseph. (Sélah)

16 Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny.

Les eaux te virent, ô Dieu! Les eaux te virent; elles tremblèrent; même les abîmes s'émurent.

17 Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo.

Les nues se répandirent en eaux; les nuages tonnèrent; tes traits aussi volèrent çà et là.

18 Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země.

Ton tonnerre gronda dans le tourbillon; les éclairs brillèrent sur le monde; la terre s'émut et trembla.

19 Skrze moře byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti.

Tu as fait ton chemin dans la mer, tes sentiers dans les grandes eaux; et tes traces n'ont point été connues.

20 Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona.

Tu as conduit ton peuple comme un troupeau, par la main de Moïse et d'Aaron.