Žalmy 49
1 Přednímu kantoru z synů Chóre, žalm. Slyšte to všickni národové, pozorujte všickni obyvatelé zemští.
Au maître de chant. Psaume des fils de Coré. Ecoutez tous ceci, ô peuples; prêtez l’oreille vous tous habitants du monde,
2 Tak z lidu obecného, jako z povýšených, tak bohatý, jako chudý.
hommes du commun et hommes de condition, ensemble riches et pauvres.
3 Ústa má mluviti budou moudrost, a přemyšlování srdce mého rozumnost.
Ma bouche va faire entendre des paroles sages, et mon cœur a des pensées pleines de sens.
4 Nakloním k přísloví ucha svého, a při harfě vykládati budu přípovídku svou.
Je prête l’oreille aux sentences que Dieu m’inspire; j’explique mon énigme au son de la harpe.
5 I proč se báti mám ve dnech zlých, aby nepravost těch, kteříž mi na paty šlapají, mne obklíčiti měla?
Pourquoi craindrais-je aux jours du malheur, lorsque l’iniquité de mes persécuteurs m’assiège?
6 Kteříž doufají v svá zboží, a množstvím bohatství svého se chlubí.
Eux qui mettent leur confiance dans leurs biens, leur gloire dans leurs grandes richesses!
7 Žádný bratra svého nijakž vykoupiti nemůže, ani Bohu za něj dáti mzdy vyplacení,
Un homme ne peut racheter son frère, ni payer à Dieu sa rançon.
8 (Neboť by velmi drahé musilo býti vyplacení duše jejich, protož nedovedeť toho na věky),
Le rachat de leur vie est trop cher; il est à jamais impossible,
9 Aby živ byl věčně, a neviděl porušení.
pour qu’il vive éternellement, et qu’il ne voie jamais la fosse.
10 Nebo se vídá, že i moudří umírají, blázen a hovadný člověk zaroveň hynou, zboží svého i cizím zanechávajíce.
Non, il la verra; les sages meurent, l’insensé et le stupide périssent également, laissant à d’autres leurs biens.
11 Myšlení jejich jest, že domové jejich věční jsou, a příbytkové jejich od národu do pronárodu; pročež je po krajinách nazývají jmény svými.
Ils s’imaginent que leurs maisons seront éternelles, que leurs demeures subsisteront d’âge en âge, et ils donnent leurs noms à leurs domaines.
12 Ale člověk v slávě netrvá, jsa podobný hovadům, kteráž hynou.
Mais, même dans sa splendeur, l’homme ne dure pas; il est semblable aux biches qui périssent.
13 Taková snažnost jejich jest bláznovstvím při nich, však potomci jejich ústy svými to schvalují. (Sélah)
Tel est leur sort, à ces hommes si confiants, et à ceux qui les suivent en approuvant leurs discours. — Séla.
14 Jako hovada v pekle skladeni budou, smrt je žráti bude, ale upřímí panovati budou nad nimi v jitře; způsob pak oněchno aby zvetšel, z příbytku svého octnou se v hrobě. (Sheol h7585)
Comme un troupeau, ils sont poussés dans le schéol, la mort est leur pasteur; le matin, les hommes droits dominent sur eux, et leur ombre se consumera au schéol, sans autre demeure. (Sheol h7585)
Mais Dieu rachètera mon âme de la puissance du schéol, car il me prendra avec lui. — Séla. (Sheol h7585)
16 Neboj se, když by někdo zbohatl, a když by se rozmnožila sláva domu jeho.
Ne crains donc pas, quand un homme s’enrichit, quand s’accroît l’opulence de sa maison.
17 Při smrti zajisté ničeho nevezme, aniž sstoupí za ním sláva jeho.
Car il n’emportera rien à sa mort, son opulence ne descendra pas avec lui.
18 Ačťkoli duši své, pokudž jest živ, lahodí; k tomu chválí jej i jiní, když sobě čistě povoluje:
Il aura beau s’estimer heureux pendant sa vie; on aura beau te louer des jouissances que tu te donnes:
19 A však musí se odebrati za věkem otců svých, a na věky světla neuzří.
Tu iras rejoindre la génération de tes pères, qui jamais ne reverront la lumière.
20 Summou: Člověk jsa ve cti, neusrozumí-li sobě, bývá učiněn podobný hovadům, kteráž hynou.
L’homme, même dans sa splendeur, ne comprend pas, il est semblable aux bêtes qui périssent.
