Žalmy 107
1 Oslavujte Hospodina, nebo jest dobrý, nebo na věky milosrdenství jeho.
“Danket Jahwe, denn er ist gütig, denn ewig währt seine Gnade!”
2 Nechť o tom vypravují ti, kteříž jsou vykoupeni skrze Hospodina, jak je on vykoupil z ruky těch, kteříž je ssužovali,
sollen die von Jahwe Erlösten sprechen, die er aus der Drangsal erlöst
3 A shromáždil je z zemí, od východu a od západu, od půlnoci i od moře.
und die er aus den Ländern gesammelt hat, vom Aufgang und vom Niedergang, von Norden und von Westen her.
4 Bloudili po poušti, po cestách pustých, města k přebývání nenacházejíce.
Sie irrten in der Wüste, in wegloser Einöde; sie fanden keine Stadt, in der sie wohnen konnten,
5 Hladovití a žízniví byli, až v nich svadla duše jejich.
waren hungrig und durstig; ihre Seele in ihnen verzagte.
6 Když volali k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich vytrhl je,
Da schrieen sie zu Jahwe in ihrer Not; der errettete sie aus ihren Ängsten
7 A vedl je po cestě přímé, aby přišli do města k bydlení.
und führte sie auf ebenem Wege, daß sie nach einer Stadt wanderten, in der sie wohnen konnten.
8 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,
Sie mögen Jahwe für seine Gnade danken und für seine Wunder an den Menschenkindern,
9 Poněvadž napájí duši žíznivou, a duši hladovitou naplňuje dobrými věcmi.
daß er die lechzende Seele gesättigt und die hungernde Seele mit Gutem erfüllt hat.
10 Kteříž sedí ve tmě a v stínu smrti, sevříni jsouce bídou i železy,
Die in Finsternis und Umnachtung saßen, in Elend und Eisen gefangen, -
11 Protože odporni byli řečem Boha silného, a radou Nejvyššího pohrdli.
denn sie hatten den Worten Gottes widerstrebt und den Ratschluß des Höchsten verachtet;
12 Pročež ponížil bídou srdce jejich, padli, a nebylo pomocníka.
und er beugte ihren Übermut durch Trübsal: sie sanken hin und niemand half.
13 Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí je vysvobozuje.
Da schrieen sie zu Jahwe in ihrer Not; der half ihnen aus ihren Ängsten.
14 Vyvodí je z temností a stínu smrti, a svazky jejich trhá.
Er führte sie heraus aus der Finsternis und Umnachtung und zerriß ihre Bande.
15 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,
Sie mögen Jahwe für seine Gnade danken und für seine Wunder an den Menschenkindern.
16 Poněvadž láme brány měděné, a závory železné posekává.
Denn er zerbrach die ehernen Thüren und zerhieb die eisernen Riegel.
17 Blázni pro cestu převrácenosti své, a pro nepravosti své v trápení bývají.
Die da hinsiechten infolge ihres sündigen Wandels und um ihrer Verschuldungen willen geplagt wurden;
18 Oškliví se jim všeliký pokrm, až se i k branám smrti přibližují.
jegliche Speise verabscheute ihre Seele, und sie waren schon nahe an den Thoren des Todes:
19 Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje.
Da schrieen sie zu Jahwe in ihrer Not; der half ihnen aus ihren Ängsten.
20 Posílá slovo své, a uzdravuje je, a vysvobozuje je z hrobu.
Er sandte sein Wort und heilte sie und ließ sie aus ihren Gruben entrinnen.
21 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,
Sie mögen Jahwe für seine Gnade danken und für seine Wunder an den Menschenkindern
22 A obětujíce oběti chvály, ať vypravují skutky jeho s prozpěvováním.
und mögen Dankopfer bringen und seine Werke mit Jubel erzählen.
23 Kteří se plaví po moři na lodech, pracujíce na velikých vodách,
Die auf Schiffen das Meer befuhren, auf großen Wassern Handel trieben,
24 Tiť vídají skutky Hospodinovy, a divy jeho v hlubokosti.
die haben die Werke Jahwes geschaut und seine Wunder in der Tiefe!
25 Jakž jen dí, hned se strhne vítr bouřlivý, a dme vlny mořské.
Denn er gebot, da entstand ein Sturmwind; der hob seine Wellen hoch empor.
26 Vznášejí se k nebi, sstupují do propasti, duše jejich v nebezpečenství rozplývá se.
Sie stiegen zum Himmel auf, fuhren in die Tiefen hinab; ihre Seele verzagte in solcher Not.
27 Motají se a nakloňují jako opilý, a všecko umění jejich mizí.
Sie tanzten und schwankten wie ein Trunkener, und alle ihre Weisheit wurde zu nichte gemacht:
28 Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje.
Da schrieen sie zu Jahwe in ihrer Not; der befreite sie aus ihren Ängsten.
29 Proměňuje bouři v utišení, tak že umlkne vlnobití jejich.
Er stillte den Sturm zum Säuseln, und es schwiegen ihre Wellen.
30 I veselí se, že utichlo; a tak přivodí je k břehu žádostivému.
Da wurden sie froh, daß sie sich legten, und er führte sie zum ersehnten Hafen.
31 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými.
Sie mögen Jahwe für seine Gnade danken und für seine Wunder an den Menschenkindern
32 Nechť ho vyvyšují v shromáždění lidu, a v radě starců chválí jej.
und mögen ihn in der Volksgemeinde erheben und im Rate der Vornehmen rühmen.
33 Obrací řeky v poušť, a prameny vod v suchost,
Er machte Ströme zur Wüste und Quellorte von Gewässern zu dürrem Lande,
34 Zemi úrodnou v slatinnou, pro zlost obyvatelů jejích.
fruchtbares Land zur salzigen Steppe wegen der Bosheit derer, die es bewohnten.
35 Pustiny obrací v jezera, a zemi vyprahlou v prameny vod.
Er machte die Wüste zum Wasserteich und dürres Land zu Quellorten von Gewässern.
36 I osazuje na ní hladovité, aby stavěli města k bydlení.
Er ließ daselbst Hungernde wohnen, und sie gründeten eine Stadt, in der sie wohnen konnten.
37 Kteříž osívají pole, a dělají vinice, a shromažďují sobě užitek úrody.
Sie besäeten Felder und pflanzten Weinberge, die gaben alljährlich Früchte.
38 Takť on jim žehná, že se rozmnožují velmi, a dobytka jejich neumenšuje.
Und er segnete sie, daß sie sich überaus vermehrten, und gab ihnen nicht wenig Vieh.
39 A někdy pak umenšeni a sníženi bývají ukrutenstvím, bídou a truchlostí,
Aber sie nahmen ab und wurden gebeugt durch den Druck des Unglücks und Jammers.
40 Když vylévá pohrdání na knížata, dopouštěje, aby bloudili po poušti bezcestné.
“Er gießt Verachtung über Edle ausund läßt sie irren in unwegsamer Öde.”
41 Onť vyzdvihuje nuzného z trápení, a rozmnožuje rodinu jako stádo.
Er hob den Armen aus dem Elend empor und machte die Geschlechter einer Herde gleich.
42 Nechť to spatřují upřímí, a rozveselí se, ale všeliká nepravost ať zacpá ústa svá.
“Die Frommen sehen's und freuen sich, und die Bosheit schließt ihr Maul”.
43 Ale kdo jest tak moudrý, aby toho šetřil, a vyrozumíval mnohému milosrdenství Hospodinovu?
Wer ist weise? Der beachte dies, und sie mögen merken auf die Gnadenerweisungen Jahwes!
