< Žalmy 104 >
1 Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.
My soule, prayse thou the Lord: O Lord my God, thou art exceeding great, thou art clothed with glorie and honour.
2 Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.
Which couereth himselfe with light as with a garment, and spreadeth the heauens like a curtaine.
3 Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.
Which layeth the beames of his chambers in the waters, and maketh the cloudes his chariot, and walketh vpon the wings of the winde.
4 Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.
Which maketh his spirits his messengers, and a flaming fire his ministers.
5 Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.
He set the earth vpon her foundations, so that it shall neuer moue.
6 Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.
Thou coueredst it with the deepe as with a garment: the waters woulde stand aboue the mountaines.
7 K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,
But at thy rebuke they flee: at the voyce of thy thunder they haste away.
8 (Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.
And the mountaines ascend, and the valleis descend to the place which thou hast established for them.
9 Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.
But thou hast set them a bounde, which they shall not passe: they shall not returne to couer the earth.
10 Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,
He sendeth the springs into the valleis, which runne betweene the mountaines.
11 A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.
They shall giue drinke to all the beasts of the fielde, and the wilde asses shall quench their thirst.
12 Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.
By these springs shall the foules of the heauen dwell, and sing among the branches.
13 Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.
He watereth the mountaines from his chambers, and the earth is filled with the fruite of thy workes.
14 Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,
He causeth grasse to growe for the cattell, and herbe for the vse of man, that he may bring forth bread out of the earth,
15 A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Činí, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.
And wine that maketh glad the heart of man, and oyle to make the face to shine, and bread that strengtheneth mans heart.
16 Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.
The high trees are satisfied, euen the cedars of Lebanon, which he hath planted,
17 Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.
That ye birdes may make their nestes there: the storke dwelleth in the firre trees.
18 Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.
The high mountaines are for the goates: the rockes are a refuge for the conies.
19 Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.
He appoynted the moone for certaine seasons: the sunne knoweth his going downe.
20 Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:
Thou makest darkenesse, and it is night, wherein all the beastes of the forest creepe forth.
21 Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.
The lions roare after their praye, and seeke their meate at God.
22 Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.
When the sunne riseth, they retire, and couche in their dennes.
23 Člověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.
Then goeth man forth to his worke, and to his labour vntill the euening.
24 Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.
O Lord, howe manifolde are thy workes! in wisdome hast thou made them all: the earth is full of thy riches.
25 V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.
So is this sea great and wide: for therein are things creeping innumerable, both small beastes and great.
26 Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.
There goe the shippes, yea, that Liuiathan, whom thou hast made to play therein.
27 Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.
All these waite vpon thee, that thou maiest giue them foode in due season.
28 Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.
Thou giuest it to them, and they gather it: thou openest thine hand, and they are filled with good things.
29 Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.
But if thou hide thy face, they are troubled: if thou take away their breath, they dye and returne to their dust.
30 Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.
Againe if thou send forth thy spirit, they are created, and thou renuest the face of the earth.
31 Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.
Glory be to the Lord for euer: let the Lord reioyce in his workes.
32 On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.
He looketh on the earth and it trembleth: he toucheth the mountaines, and they smoke.
33 Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.
I will sing vnto the Lord all my life: I will prayse my God, while I liue.
34 Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.
Let my wordes be acceptable vnto him: I will reioyce in the Lord.
35 Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.
Let the sinners be consumed out of the earth, and the wicked till there be no more: O my soule, prayse thou the Lord. Prayse ye the Lord.