Žalmy 102
1 Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své. Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.
Fivavaky ny ory, raha reraka izy ka mandoatra ny alahelony eo anatrehan’ i Jehovah. Jehovah ô, henoy ny fivavako, Ary aoka hankeo aminao ny fitarainako.
2 Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.
Aza manafina ny tavanao amiko amin’ ny andro fahoriako; Atongilano amiko ny sofinao; Amin’ ny andro itarainako dia faingàna hamaly ahy.
3 Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.
Fa levon-ko setroka ny androko Ary ny taolako mahamay tahaka ny forohana.
4 Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.
Taninina tahaka ny ahitra ny foko ka malazo; Fa hadinoko na dia ny fihinanan-kanina aza.
5 Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.
Noho ny fisentoan’ ny foko Ny taolako miraikitra amin’ ny hoditro.
6 Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.
Tahaka ny sama any an-efitra aho, Ary tahaka ny vorondolo any an-tanànaolo.
7 Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.
Tsy mahita tory aho Sady tahaka ny tsikirity irery eo an-tampontrano.
8 Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.
Mandatsa ahy mandrakariva ny fahavaloko. Izay misafoaka amiko dia manao ahy ho fiozonana.
9 Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,
Fa lavenona no nohaniko tahaka ny mofo; Ary ny zavatra nosotroiko noharoharoiko ny ranomasoko,
10 Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.
Noho ny fahaviniranao sy ny fahatezeranao; Fa naingainao aho, kanefa natontanao indray.
11 Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.
Ny androko dia tahaka ny aloka efa mandroso; Ary efa malazo tahaka ny ahitra aho.
12 Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.
Nefa Hianao, Jehovah ô, mipetraka manjaka mandrakizay; Ary ny fahatsiarovana Anao mihatra amin’ ny taranaka fara mandimby.
13 Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.
Hianao hitsangana ka hamindra fo amin’ i Ziona; Fa efa andro hamindram-po aminy izao; Eny, tonga ny fotoana.
14 Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,
Fa sitraky ny mpanomponao ny vatony, Sady malahelo ny vovo-taniny izy.
15 Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,
Hatahotra ny anaran’ i Jehovah ny jentilisa, Ary ny mpanjaka rehetra amin’ ny tany hatahotra ny voninahitrao;
16 Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,
Fa Jehovah nanangana an’ i Ziona; Niseho tamin’ ny voninahiny Izy;
17 Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.
Nijery ny fivavaky ny mahantra Izy Ka tsy nanevateva ny fivavany.
18 Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,
Hosoratana ho an’ ny taranaka mandimby izany; Ary izay firenena mbola hoforonina no hidera an’ i Jehovah;
19 Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,
Fa Izy nitazana tany amin’ ny fitoerany masìna any amin’ ny avo. Tany an-danitra no nitsinjovan’ i Jehovah ny tany,
20 Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,
Mba hihaino ny fisentoan’ ny mpifatotra Sy hanafaka izay voatendry ho faty,
21 Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,
Mba hotorina any Ziona ny anaran’ i Jehovah, Ary ny fiderana Azy any Jerosalema,
22 Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.
Rehefa tafangona ny firenena Sy ny fanjakana maro hanompo an’ i Jehovah.
23 Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,
Efa nahaketraka ny heriko tany an-dalana Izy; Efa nahafohy ny androko Izy;
24 Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,
Hoy izaho: Andriamanitro ô; aza maka ahy an-tenatenan’ ny androko; Ny taonanao mihatra amin’ ny taranaka fara mandimby.
25 I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.
Tany aloha no nanorenanao ny tany; Ary asan’ ny tananao ny lanitra.
26 Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.
Ireo dia ho levona, fa Hianao no maharitra; Izy rehetra ho rovitra toy ny fitafiana; Toy ny lamba no hanovanao azy, ka hovana izy;
27 Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.
Fa Hianao no tsy miova, Ary ny taonanao no tsy ho tapitra.
28 Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou.
Ny zanaky ny mpanomponao handry fahizay, Ary ny taranany hampitoerina eo anatrehanao.
