Príslovia 25
1 Jaké i tato jsou přísloví Šalomounova, kteráž shromáždili muži Ezechiáše, krále Judského:
Ce sont ici aussi des proverbes de Salomon, que les gens d’Ézéchias, roi de Juda, ont transcrits:
2 Sláva Boží jest skrývati věc, ale sláva králů zpytovati věc.
La gloire de Dieu est de cacher une chose, et la gloire des rois est de sonder une chose.
3 Vysokosti nebes, a hlubokosti země, a srdce králů není žádného vystižení.
Les cieux en hauteur, et la terre en profondeur, et le cœur des rois, on ne peut les sonder.
4 Jako když bys odjal trůsku od stříbra, ukáže se slevači nádoba čistá:
Ôte de l’argent les scories, et il en sortira un vase pour l’orfèvre;
5 Tak když odejmeš bezbožného od oblíčeje králova, tedy utvrzen bude v spravedlnosti trůn jeho.
ôte le méchant de devant le roi, et son trône sera affermi par la justice.
6 Nestavěj se za znamenitého před králem, a na místě velikých nestůj.
Ne fais pas le magnifique devant le roi, et ne te tiens pas à la place des grands;
7 Nebo lépe jest, aťby řečeno bylo: Vstup sem, nežli abys snížen byl před knížetem; což vídávají oči tvé.
car il vaut mieux qu’on te dise: Monte ici, que si l’on t’abaissait devant le prince que tes yeux voient.
8 Nevcházej v svár kvapně, tak abys naposledy něčeho se nedopustil, kdyby tě zahanbil bližní tvůj.
Ne sors pas à la hâte pour contester, de peur [que tu ne saches] que faire à la fin, lorsque ton prochain t’aura rendu confus.
9 Srovnej při svou s bližním svým, a tajné věci jiného nevyjevuj,
Plaide ta cause avec ton prochain, et ne révèle pas le secret d’autrui,
10 Aťby lehkosti neučinil ten, kdož by to slyšel, až by i zlá pověst tvá nemohla jíti nazpět.
de peur que celui qui l’écoute ne te fasse honte, et que ton opprobre ne se retire pas.
11 Jablka zlatá s řezbami stříbrnými jest slovo propověděné případně.
Des pommes d’or incrustées d’argent, c’est la parole dite à propos.
12 Náušnice zlatá a ozdoba z ryzího zlata jest trestatel moudrý u toho, jenž poslouchá.
Un anneau d’or et un joyau d’or fin, tel est, pour l’oreille qui écoute, celui qui reprend sagement.
13 Jako studenost sněžná v čas žně, tak jest posel věrný těm, kteříž jej posílají; nebo duši pánů svých očerstvuje.
La fraîcheur de la neige au temps de la moisson, tel est le messager fidèle pour ceux qui l’envoient: il restaure l’âme de son maître.
14 Jako oblakové a vítr bez deště, tak člověk, kterýž se chlubí darem lživým.
Les nuages et le vent, et point de pluie, tel est celui qui se glorifie faussement d’un présent.
15 Snášelivostí nakloněn bývá vývoda, a jazyk měkký láme kosti.
Par la lenteur à la colère un prince est gagné, et la langue douce brise les os.
16 Nalezneš-li med, jez, pokudž by dosti bylo tobě, abys snad nasycen jsa jím, nevyvrátil ho.
As-tu trouvé du miel, manges-en ce qu’il t’en faut, de peur que tu n’en sois repu et que tu ne le vomisses.
17 Zdržuj nohu svou od domu bližního svého, aby syt jsa tebe, neměl tě v nenávisti.
Mets rarement ton pied dans la maison de ton prochain, de peur qu’il ne soit rassasié de toi et qu’il ne te haïsse.
18 Kladivo a meč a střela ostrá jest každý, kdož mluví falešné svědectví proti bližnímu svému.
L’homme qui rend un faux témoignage contre son prochain est un marteau, et une épée, et une flèche aiguë.
19 Zub vylomený a noha vytknutá jest doufání v převráceném v den úzkosti.
La confiance en un perfide, au jour de la détresse, est une dent cassée et un pied chancelant.
20 Jako ten, kdož svláčí oděv v čas zimy, a ocet lije k sanitru, tak kdož zpívá písničky srdci smutnému.
[Comme] celui qui ôte son vêtement en un jour de froid, [comme] du vinaigre sur le nitre, tel est celui qui chante des chansons à un cœur affligé.
21 Jestliže by lačněl ten, jenž tě nenávidí, nakrm jej chlebem, a žíznil-li by, napoj jej vodou.
Si celui qui te hait a faim, donne-lui du pain à manger, et, s’il a soif, donne-lui de l’eau à boire;
22 Nebo uhlí řeřavé shromáždíš na hlavu jeho, a Hospodin odplatí tobě.
car tu entasseras des charbons ardents sur sa tête, et l’Éternel te le rendra.
23 Vítr půlnoční zplozuje déšť, a tvář hněvivá jazyk tajně utrhající.
Le vent du nord enfante les averses; et les visages indignés, une langue [qui médit] en secret.
24 Lépe jest bydliti v koutě na střeše, nežli s ženou svárlivou v domě společném.
Mieux vaut habiter sur le coin d’un toit, que [d’avoir] une femme querelleuse et une maison en commun.
25 Voda studená duši ustalé jest novina dobrá z země daleké.
Les bonnes nouvelles d’un pays éloigné sont de l’eau fraîche pour une âme altérée.
26 Studnice nohami zakalená a pramen zkažený jest spravedlivý z místa svého před bezbožným vystrčený.
Le juste qui chancelle devant le méchant est une fontaine trouble et une source corrompue.
27 Jísti mnoho medu není dobře; tak zpytování slávy jejich není slavné.
Manger beaucoup de miel n’est pas bon, et s’occuper de sa propre gloire n’est pas la gloire.
28 Město rozbořené beze zdi jest muž, kterýž nemá moci nad duchem svým.
L’homme qui ne gouverne pas son esprit est une ville en ruine, sans murailles.
