Príslovia 25
1 Jaké i tato jsou přísloví Šalomounova, kteráž shromáždili muži Ezechiáše, krále Judského:
Nämät ovat myös Salomon sananlaskut, jotka Hiskian ja Juudan kuninkaan miehet ovat tähän panneet tykö.
2 Sláva Boží jest skrývati věc, ale sláva králů zpytovati věc.
Se on Jumalan kunnia, salata asiaa; mutta kuninkaan kunnia, tutkia asiaa.
3 Vysokosti nebes, a hlubokosti země, a srdce králů není žádného vystižení.
Taivas on korkia ja maa syvä, ja kuninkaan sydän on tutkimatoin.
4 Jako když bys odjal trůsku od stříbra, ukáže se slevači nádoba čistá:
Raiska otetaan hopiasta pois, niin siitä tulee puhdas astia.
5 Tak když odejmeš bezbožného od oblíčeje králova, tedy utvrzen bude v spravedlnosti trůn jeho.
Jos jumalatoin otetaan pois kuninkaan kasvoin edestä, niin hänen istuimensa vanhurskaudella vahvistetaan.
6 Nestavěj se za znamenitého před králem, a na místě velikých nestůj.
Älä koreile kuninkaan nähden, ja älä astu suurten sialle.
7 Nebo lépe jest, aťby řečeno bylo: Vstup sem, nežli abys snížen byl před knížetem; což vídávají oči tvé.
Sillä se on sinulle parempi, koska sinulle sanotaan: astu tänne ylemmä! kuin ettäs ruhtinaan edessä alennettaisiin, jota sinun silmäs näkisivät.
8 Nevcházej v svár kvapně, tak abys naposledy něčeho se nedopustil, kdyby tě zahanbil bližní tvůj.
Älä ole pikainen riitelemään, ettes tiedä mitäs teet, koska lähimmäiseltäs häväisty olet?
9 Srovnej při svou s bližním svým, a tajné věci jiného nevyjevuj,
Toimita asias lähimmmäises kanssa, älä ilmoita toisen salaisuutta,
10 Aťby lehkosti neučinil ten, kdož by to slyšel, až by i zlá pověst tvá nemohla jíti nazpět.
Ettei se, joka sen kuulee, sinua häpäisisi, ja ettei sinun paha sanomas lakkaa.
11 Jablka zlatá s řezbami stříbrnými jest slovo propověděné případně.
Sana, aikanansa puhuttu, on niinkuin kultainen omena hopiamaljassa.
12 Náušnice zlatá a ozdoba z ryzího zlata jest trestatel moudrý u toho, jenž poslouchá.
Koska viisas rankaisee sitä, jaka häntä kuulee, se on niinkuin korvarengas, ja niinkuin kaunistus parhaasta kullasta.
13 Jako studenost sněžná v čas žně, tak jest posel věrný těm, kteříž jej posílají; nebo duši pánů svých očerstvuje.
Niinkuin lumen kylmä elonaikana, niin on uskollinen sanansaattaja sille, joka hänen lähettänyt on, ja virvoittaa herransa sielun.
14 Jako oblakové a vítr bez deště, tak člověk, kterýž se chlubí darem lživým.
Joka paljon puhuu ja vähän pitää, hän on niinkuin tuuli ja pilvi ilman sadetta.
15 Snášelivostí nakloněn bývá vývoda, a jazyk měkký láme kosti.
Kärsivällisyydellä päämies lepytetään, ja siviä kieli pehmittää kovuuden.
16 Nalezneš-li med, jez, pokudž by dosti bylo tobě, abys snad nasycen jsa jím, nevyvrátil ho.
Jos sinä löydät hunajaa, niin syö tarpeekses, ettes ylönpalttisesti tulisi ravituksi, ja antaisi sitä ylen.
17 Zdržuj nohu svou od domu bližního svého, aby syt jsa tebe, neměl tě v nenávisti.
Anna jalkas harvoin tulla lähimmäises huoneeseen, ettei hän suuttuis sinuun, ja vihaisi sinua.
18 Kladivo a meč a střela ostrá jest každý, kdož mluví falešné svědectví proti bližnímu svému.
Joka väärää todistusta puhuu lähimmäistänsä vastaan, hän on vasara, miekka ja terävä nuoli.
19 Zub vylomený a noha vytknutá jest doufání v převráceném v den úzkosti.
Pilkkaajan toivo hädän aikana on niinkuin murrettu hammas, ja vilpisteleväinen jalka.
20 Jako ten, kdož svláčí oděv v čas zimy, a ocet lije k sanitru, tak kdož zpívá písničky srdci smutnému.
Joka murheellisen sydämen edessä virsiä veisaa, hän on niinkuin se, joka vaatten tempaa pois talvella, ja etikka pleikun päällä.
21 Jestliže by lačněl ten, jenž tě nenávidí, nakrm jej chlebem, a žíznil-li by, napoj jej vodou.
Jos sinun vihamiehes isoo, niin ravitse häntä leivällä: jos hän janoo, niin juota häntä vedellä;
22 Nebo uhlí řeřavé shromáždíš na hlavu jeho, a Hospodin odplatí tobě.
Sillä sinä kokoot hiilet hänen päänsä päälle, ja Herra kostaa sen sinulle.
23 Vítr půlnoční zplozuje déšť, a tvář hněvivá jazyk tajně utrhající.
Pohjatuuli tuottaa sateen, ja salainen kieli saattaa kasvot vihaisiksi.
24 Lépe jest bydliti v koutě na střeše, nežli s ženou svárlivou v domě společném.
Parempi on istus katon kulmalla, kuin riitaisen vaimon kanssa yhdessä huoneessa.
25 Voda studená duši ustalé jest novina dobrá z země daleké.
Hyvä sanoma kaukaiselta maalta on kylmän veden kaltainen janoovaiselle sielulle.
26 Studnice nohami zakalená a pramen zkažený jest spravedlivý z místa svého před bezbožným vystrčený.
Vanhurskas, joka jumalattoman eteen lankee, on niinkuin sekoitettu kaivo ja turmeltu lähde.
27 Jísti mnoho medu není dobře; tak zpytování slávy jejich není slavné.
Joka paljon hunajaa syö, ei se ole hyvä, ja joka työtläitä asioita tutkii, se tulee hänelle työlääksi.
28 Město rozbořené beze zdi jest muž, kterýž nemá moci nad duchem svým.
Joka ei taida hillitä henkeänsä, hän on niinkuin hävitetty kaupunki ilman muuria.
