Príslovia 11
1 Váha falešná ohavností jest Hospodinu, ale závaží pravé líbí se jemu.
[Statera dolosa abominatio est apud Dominum, et pondus æquum voluntas ejus.
2 Za pýchou přichází zahanbení, ale při pokorných jest moudrost.
Ubi fuerit superbia, ibi erit et contumelia; ubi autem est humilitas, ibi et sapientia.
3 Sprostnost upřímých vodí je, převrácenost pak přestupníků zatracuje je.
Simplicitas justorum diriget eos, et supplantatio perversorum vastabit illos.
4 Neprospíváť bohatství v den hněvu, ale spravedlnost vytrhuje z smrti.
Non proderunt divitiæ in die ultionis; justitia autem liberabit a morte.
5 Spravedlnost upřímého spravuje cestu jeho, ale pro bezbožnost svou padá bezbožný.
Justitia simplicis diriget viam ejus, et in impietate sua corruet impius.
6 Spravedlnost upřímých vytrhuje je, ale přestupníci v zlosti zjímáni bývají.
Justitia rectorum liberabit eos, et in insidiis suis capientur iniqui.
7 Když umírá člověk bezbožný, hyne naděje, i očekávání rekovských činů mizí.
Mortuo homine impio, nulla erit ultra spes, et exspectatio sollicitorum peribit.
8 Spravedlivý z úzkosti bývá vysvobozen, bezbožný pak přichází na místo jeho.
Justus de angustia liberatus est, et tradetur impius pro eo.]
9 Pokrytec ústy kazí bližního svého, ale spravedliví uměním vytrženi bývají.
[Simulator ore decipit amicum suum; justi autem liberabuntur scientia.
10 Z štěstí spravedlivých veselí se město, když pak hynou bezbožní, bývá prozpěvování.
In bonis justorum exsultabit civitas, et in perditione impiorum erit laudatio.
11 Požehnáním spravedlivých zvýšeno bývá město, ústy pak bezbožných vyvráceno.
Benedictione justorum exaltabitur civitas, et ore impiorum subvertetur.
12 Pohrdá bližním svým blázen, ale muž rozumný mlčí.
Qui despicit amicum suum indigens corde est; vir autem prudens tacebit.
13 Utrhač toulaje se, pronáší tajnost, věrný pak člověk tají věc.
Qui ambulat fraudulenter, revelat arcana; qui autem fidelis est animi, celat amici commissum.
14 Kdež není dostatečné rady, padá lid, ale spomožení jest ve množství rádců.
Ubi non est gubernator, populus corruet; salus autem, ubi multa consilia.
15 Velmi sobě škodí, kdož slibuje za cizího, ješto ten, kdož nenávidí rukojemství, bezpečen jest.
Affligetur malo qui fidem facit pro extraneo; qui autem cavet laqueos securus erit.
16 Žena šlechetná má čest, a ukrutní mají zboží.
Mulier gratiosa inveniet gloriam, et robusti habebunt divitias.]
17 Člověk účinný dobře činí životu svému, ale ukrutný kormoutí tělo své.
[Benefacit animæ suæ vir misericors; qui autem crudelis est, etiam propinquos abjicit.
18 Bezbožný dělá dílo falešné, ale kdož rozsívá spravedlnost, má mzdu jistou.
Impius facit opus instabile, seminanti autem justitiam merces fidelis.
19 Tak spravedlivý rozsívá k životu, a kdož následuje zlého, k smrti své.
Clementia præparat vitam, et sectatio malorum mortem.
20 Ohavností jsou Hospodinu převrácení srdcem, ale ctného obcování líbí se jemu.
Abominabile Domino cor pravum, et voluntas ejus in iis qui simpliciter ambulant.
21 Zlý, by sobě i na pomoc přivzal, neujde pomsty, símě pak spravedlivých uchází toho.
Manus in manu non erit innocens malus; semen autem justorum salvabitur.
22 Zápona zlatá na pysku svině jest žena pěkná bez rozumu.
Circulus aureus in naribus suis, mulier pulchra et fatua.
23 Žádost spravedlivých jest toliko dobrých věcí, ale očekávání bezbožných hněv.
Desiderium justorum omne bonum est; præstolatio impiorum furor.
24 Mnohý rozdává štědře, a však přibývá mu více; jiný skoupě drží nad slušnost, ale k chudobě.
Alii dividunt propria, et ditiores fiunt; alii rapiunt non sua, et semper in egestate sunt.
25 Člověk štědrý bývá bohatší, a kdož svlažuje, také sám bude zavlažen.
Anima quæ benedicit impinguabitur, et qui inebriat, ipse quoque inebriabitur.
26 Kdo zadržuje obilí, zlořečí mu lid; ale požehnání na hlavě toho, kdož je prodává.
Qui abscondit frumenta maledicetur in populis; benedictio autem super caput vendentium.
27 Kdo pilně hledá dobrého, nalézá přízeň; kdož pak hledá zlého, potká jej.
Bene consurgit diluculo qui quærit bona; qui autem investigator malorum est, opprimetur ab eis.
28 Kdo doufá v bohatství své, ten spadne, ale spravedliví jako ratolest zkvetnou.
Qui confidit in divitiis suis corruet: justi autem quasi virens folium germinabunt.
29 Kdo kormoutí dům svůj, za dědictví bude míti vítr, a blázen sloužiti musí moudrému.
Qui conturbat domum suam possidebit ventos, et qui stultus est serviet sapienti.
30 Ovoce spravedlivého jest strom života, a kdož vyučuje duše, jest moudrý.
Fructus justi lignum vitæ, et qui suscipit animas sapiens est.
31 Aj, spravedlivému na zemi odplacováno bývá, čím více bezbožnému a hříšníku?
Si justus in terra recipit, quanto magis impius et peccator!]
