Matouš 14
1 V tom čase uslyšel Heródes čtvrták pověst o Ježíšovi.
In illo tempore audivit Herodes tetrarcha fama Iesu:
2 I řekl služebníkům svým: To jest Jan Křtitel. Onť jest vstal z mrtvých, a protož se divové dějí skrze něho.
et ait pueris suis: Hic est Ioannes Baptista: ipse surrexit a mortuis, et ideo virtutes operantur in eo.
3 Nebo jav Heródes Jana, svázal jej byl a dal do žaláře, pro Herodiadu manželku Filipa bratra svého.
Herodes enim tenuit Ioannem, et alligavit eum: et posuit in carcerem propter Herodiadem uxorem fratris sui.
4 Nebo byl řekl jemu Jan: Nesluší tobě míti jí.
Dicebat enim illi Ioannes: Non licet tibi habere eam.
5 A chtěv zabiti jej, bál se lidu; nebo za proroka jej měli.
Et volens illum occidere, timuit populum: quia sicut prophetam eum habebant.
6 Když pak slaven byl den narození Heródesova, tancovala dcera Herodiady u prostřed, i zalíbila se Heródesovi.
Die autem natalis Herodis saltavit filia Herodiadis in medio, et placuit Herodi.
7 Pročež s přísahou zaslíbil jí dáti, zač by ho jen požádala.
Unde cum iuramento pollicitus est ei dare quodcumque postulasset ab eo.
8 A ona jsuci prvé navedena od mateře své, řekla: Dej mi zde na mise hlavu Jana Křtitele.
At illa præmonita a matre sua, Da mihi, inquit, hic in disco caput Ioannis Baptistæ.
9 I zarmoutil se král, ale pro přísahu a pro ty, kteříž spolu s ním stolili, rozkázal dáti.
Et contristatus est rex: propter iuramentum autem, et eos, qui pariter recumbebant, iussit dari.
10 A poslav kata, sťal Jana v žaláři.
Misitque et decollavit Ioannem in carcere.
11 I přinesena jest hlava jeho na mise, a dána té děvečce. I nesla mateři své.
Et allatum est caput eius in disco, et datum est puellæ, et attulit matri suæ.
12 A přišedše učedlníci jeho, vzali tělo a pochovali je; a šedše, pověděli Ježíšovi.
Et accedentes discipuli eius, tulerunt corpus eius, et sepelierunt illud: et venientes nunciaverunt Iesu.
13 To uslyšev Ježíš, plavil se odtud na lodičce na místo pusté soukromí. Což uslyševše zástupové, šli za ním pěšky z měst.
Quod cum audisset Iesus, secessit inde in navicula, in locum desertum seorsum: et cum audissent turbæ, secutæ sunt eum pedestres de civitatibus.
14 A vyšed Ježíš, uzřel zástup mnohý. I slitovalo mu se jich, a uzdravoval nemocné jejich.
Et exiens vidit turbam multam, et misertus est eis, et curavit languidos eorum.
15 A když bylo k večerou, přistoupili k němu učedlníci jeho, řkouce: Pusté jest místo toto, a čas již pominul. Propusť zástupy, ať jdouce do městeček, nakoupí sobě pokrmů.
Vespere autem facto, accesserunt ad eum discipuli eius, dicentes: Desertus est locus, et hora iam præteriit: dimitte turbas, ut euntes in castella, emant sibi escas.
16 Ježíš pak řekl jim: Není jim potřebí odcházeti, dejte vy jim jísti.
Iesus autem dixit eis: Non habent necesse ire: date illis vos manducare.
17 A oni řkou jemu: Nemáme zde, než pět chlebů a dvě rybě.
Responderunt ei: Non habemus hic nisi quinque panes, et duos pisces.
18 On pak dí jim: Přinestež mi je sem.
Qui ait eis: Afferte mihi illos huc.
19 A rozkázav zástupu posaditi se na trávě, a vzav těch pět chlebů a dvě rybě, vzhléd v nebe, požehnal, a lámaje, dával učedlníkům ty chleby, a učedlníci zástupům.
Et cum iussisset turbam discumbere super fœnum, acceptis quinque panibus, et duobus piscibus, aspiciens in cælum benedixit, et fregit, et dedit discipulis panes, discipuli autem turbis.
20 I jedli všickni a nasyceni jsou. I sebrali, což zbylo drobtů, dvanácte košů plných.
Et manducaverunt omnes, et saturati sunt. Et tulerunt reliquias, duodecim cophinos fragmentorum plenos.
21 Těch pak, kteříž jedli, bylo okolo pěti tisíců mužů, kromě žen a dětí.
Manducantium autem fuit numerus, quinque millia virorum, exceptis mulieribus, et parvulis.
22 A i hned přinutil Ježíš učedlníky své, aby vstoupili na lodí a předešli jej na druhou stranu, dokudž by nepropustil zástupů.
Et statim compulit Iesus discipulos ascendere in naviculam, et præcedere eum trans fretum, donec dimitteret turbas.
23 A propustiv zástupy, vstoupil na horu soukromí, aby se modlil. A když byl večer, sám byl tam.
Et dimissa turba, ascendit in montem solus orare. Vespere autem facto solus erat ibi.
24 Lodí pak již byla u prostřed moře, zmítající se vlnami, nebo byl vítr odporný.
navicula autem in medio mari iactabatur fluctibus: erat enim contrarius ventus.
25 Při čtvrtém pak bdění nočním bral se k nim Ježíš, jda po moři.
Quarta enim vigilia noctis, venit ad eos ambulans super mare.
26 A vidouce jej učedlníci po moři jdoucího, zlekali se, řkouce: Obluda jest. A strachem křičeli.
Et videntes eum super mare ambulantem, turbati sunt, dicentes: Quia phantasma est. Et præ timore clamaverunt.
27 Ale i hned Ježíš promluvil k nim, řka: Doufejtež, jáť jsem, nebojte se.
Statimque Iesus locutus est eis, dicens: Habete fiduciam: ego sum, nolite timere.
28 I odpověděv jemu Petr, řekl: Pane, jestliže jsi ty, rozkaž mi k sobě přijíti po vodě.
Respondens autem Petrus dixit: Domine, si tu es, iube me ad te venire super aquas.
29 On pak řekl: Poď. A vystoupiv Petr z lodí, šel po vodě, aby přišel k Ježíšovi.
At ipse ait: veni. Et descendens Petrus de navicula, ambulabat super aquam ut veniret ad Iesum.
30 Ale vida vítr tuhý, bál se. A počav tonouti, zkřikl, řka: Pane, pomoz mi.
Videns vero ventum validum, timuit: et cum cœpisset mergi, clamavit dicens: Domine, salvum me fac.
31 A i hned Ježíš vztáh ruku, ujal jej a řekl jemu, Ó malé víry, pročežs pochyboval?
Et continuo Iesus extendens manum, apprehendit eum: et ait illi: Modicæ fidei, quare dubitasti?
32 A jakž oni vstoupili na lodí, utišil se vítr.
Et cum ascendissent in naviculam, cessavit ventus.
33 Ti pak, kteříž na lodí byli, přistoupivše, klaněli se jemu, řkouce: Jistě Syn Boží jsi.
Qui autem in navicula erant, venerunt, et adoraverunt eum, dicentes: Vere filius Dei es.
34 A přeplavivše se, přišli do země Genezaretské.
Et cum transfretassent, venerunt in terram Genesar.
35 A poznavše jej muži místa toho, rozeslali po vší té krajině vůkol, a shromáždili k němu všecky neduživé.
Et cum cognovissent eum viri loci illius, miserunt in universam regionem illam, et obtulerunt ei omnes male habentes:
36 A prosili ho, aby se aspoň podolka roucha jeho dotkli. A kteřížkoli dotkli se, uzdraveni jsou.
et rogabant eum ut vel fimbriam vestimenti eius tangerent. Et quicumque tetigerunt, salvi facti sunt.
